Politolog Roček: Hirošimování G7 aneb o sloních koblihách bezvýznamnosti

Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news

JAPONSKO: Sledování mejdanu G7 na radioaktivním pohřebišti v Hirošimě mělo stejný význam jako tři dny sledování jak slon v ZOO kadí koblihy.

Radioaktivní sabat studené války

Radioaktivní sláva Hirošimy z roku 1945 je dnes ozdobena pokračováním studené války rokováním G7. Dopředu již bylo inzerováno, že tam G7 slavnostně dají do klatby kromě Ruska také Čínu a ještě přitáhnou šrouby a budou si přitom zpívat. Kdo si myslel, že se tam bude jednat o něco jiného, je poněkud…

V českých médiích vyšel v novinách jediný komentář, který ukazuje podstatu hirošimování. Jedná se o komentář s titulkem: „Stará bílá G7. Co znamená společná politika Západu vůči Číně.“

Autor Zdeněk Petráček ho napsal pro Lidové noviny. Cituji rozsáhlou pasáž z článku, protože s nadhledem popisuje podstatu hirošimování G7. Cituji:
„Hojně se šermuje argumentem jednoty. Politický Západ se už rok a čtvrt chlubí jednotnou podporou Ukrajiny a jednotným odporem vůči Rusku. Až by si ti starší mohli oživit „jednotný postoj socialistických zemí“, se kterým kdysi vyrůstali. Takto lze vnímat i summit G7, největších ekonomik planety, v Hirošimě… Státy G7 (USA, Kanada, Japonsko, Německo, Británie, Francie, Itálie) se shodly na společné politice k Číně: minimalizaci rizik, snížení závislostí a ochraně kritických technologií, o čemž se mluvilo již dávno.

Působí to jako důvod k potlesku. Ale zároveň to vyvolává otázky. Summity G7 mají tradici téměř půlstoletí. Leč problémy poslední doby jsou takového rázu, že jejich řešení vyžaduje účast zemí typu Číny, Indie, Brazílie, Indonésie či Jižní Afriky. Logicky se tak ustavila nezápadní skupina G20. Nehrozí „staré G7“, že se časem stane drahým anachronismem?

… Západ a Východ (Washington a Peking) se přetahují o potenciální spojence. Západ do Hirošimy pozval nejen Zelenského, ale i zástupce Indie, Brazílie a Indonésie. Ke komu se tyto státy nakonec přikloní? Je pro Saúdskou Arábii atraktivnější, když jí šéfka německé diplomacie Baerbocková káže feministickou zahraniční politiku, nebo když jí Peking zprostředkuje smír s Íránem? …“

Petráček dodává, že nakonec v G7 odstoupili od tvrdě konfrontačního útoku vůči Číně. Uvádí: „…čím víc by konfrontační kurz převládal, tím víc by se lidem z globálního Jihu jevila G7 jako ztělesnění koloniálního světa „starého bílého muže“ a tím víc by ji vytěsňovala G20.“

G7 aneb neformální banda

Peter Koenig (je pracovníkem Centra pro výzkum globalizace CRG v Montrealu podporující protiválečné hnutí) velmi jedovatě proklíná G7. Říká, že to „… je jen skupina mocichtivých západních zemí, které se považují za smetánku – ale nemají ve světě absolutně žádnou legitimitu. Nejsou ani zavedenou nevládní organizací. Přesto chtějí diktovat světu spolu s dalšími podobnými neinstitucemi, jako jsou G20 a Světové ekonomické fórum (WEF), co musí zbytek vesmíru dělat, komu musí naslouchat… Přinejmenším Čína a Rusko, a stále více zemí na východě a stále více také na západě a/nebo globálním Jihu, vzdorují tomuto jednopólovému světovému řádu, nebo tomu, co nazývají „řádem založeným na pravidlech“… její pravidla jsou vytvořená těmito samovolnými vládci, která nejsou založena na žádném mezinárodním právu, bez jakékoli mezinárodní legitimity…“ (www.globalresearch.ca/japan-hosting-g7-blast-china/5819939)

Koenig má pravdu. Bez ohledu na to jaký má kdo na G7 názor, jedná se jenom o nejsilnější státy NATO plus Japonsko. Nelze v tom vidět nic jiného než sabat NATO v mírném převlečení. Proto význam hirošimování G7 je bezvýznamný. Pokud jde o ekonomické záležitosti, tedy hlavní záležitosti G7, probíhaly mimo hysterickou mediální scénu určenou pro veřejnost.

Komik vrchním velitelem a stejně nezaujal

Když utekl komik Zelenskyj po pádu Bachmutu na hirošimování G7 žebrat o další válečné hračky, bylo to všední mrňouchání. Státy NATO mu budou furt něco přihazovat, protože základním rozhodnutím USA (tedy NATO) je neuzavírat žádné příměří či dohodu s Ruskem, ale nechat Ukrajince bojovat až zcepení. A to jenom proto, aby bylo co nejvíce Rusko oslabeno.

Kromě klanu kolem USA vlastně nikdo Zelenského nemusí. Není to jenom názor zvrhlého Ročka, který určitě podle Lipavského z ministerstva zahraničních podivností, nenávidí vše demokratické. Ať se jukne třeba do Chicago Tribune, kde o tom také něco psali pod titulkem „Zelenskyj se snaží získat podporu globálního Jihu na summitu G-7, ale nedaří se mu to“. (23. května 2023).

Komik, který se stal vrchním válečným velitelem, jak píše Daniel DePetris (spolupracovník organizace Defense Priorities a zahraničně politický sloupkař deníku Chicago Tribune), měl jako třešničku na dortu hostování v Hirošimě.
Napsal: „…Zelenského hlavním úkolem bylo přimět Západ k dalším vojenským závazkům. V tomto ohledu zjevně uspěl. Neuspěl však ve snaze získat na svou stranu klíčové lídry globálního Jihu, jako je indický premiér Naréndra Módí a brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva.

Zatímco Zelenskyj s Módím navázal několik pozitivních interakcí, ukrajinský prezident z fóra odjel bez většího úspěchu. Módí mohl nabídnout nanejvýš pokračující úsilí Indie o dosažení míru. Lula si se Zelenským ani nesedl a ve skutečnosti se zdálo, že se mu snaží vyhýbat. Těžko říct, co by Zelenskyj mohl udělat, aby změnil jejich názor. Nedostatek výsledků není ani tak o schopnosti ukrajinského prezidenta zalíbit se svým kolegům, jako spíše o existenci některých velmi tvrdých rozdílů v názoru na válku mezi Ukrajinou a jejími západními příznivci na jedné straně a rozvojovým světem na straně druhé.

Těchto rozdílů je příliš mnoho na to, aby se daly spočítat. Západ, často v čele s USA, má tendenci považovat válku na Ukrajině za kvintesenci toho, jak vypadá geopolitický střet dobra a zla… Cokoli, co není neomezenou a nezpochybnitelnou vojenskou podporou Ukrajiny, je považováno přinejlepším za nedostatečné a přinejhorším za nemorální. Buď jste součástí řešení, nebo součástí problému…

To však není paradigma, kterým se na konflikt dívá velká část světa mimo USA a NATO. Pro národy jako Indie, Jihoafrická republika, Brazílie, Turecko a Indonésie je zosobněním zla samotná válka – nikoliv některá ze stran.

Ke krveprolití a ničení přispívají jak Ukrajina, tak Rusko, a obě země proto nesou odpovědnost za to, aby se zasadily o její ukončení. Brazilský prezident Lula se k tomuto bodu vyjadřuje otevřeněji než většina ostatních a jde tak daleko, že z ničivých událostí na Ukrajině obviňuje rovným dílem Zelenského i ruského prezidenta Vladimira Putina. Západ se nad takovými výrazy rozplývá; Bílý dům dokonce v dubnu obvinil Lulu z recyklace ruské a čínské propagandy. Ale tento názor přesto existuje a má ohlas i mimo západní hlavní města.

Západ a globální Jih také nesdílejí podobné cíle, což Zelenského frustruje. Oba si sice teoreticky přejí, aby válka skončila, ale neshodnou se na tom, jak ji ukončit, a dokonce ani na tom, kdy ji ukončit. Washington a jeho spojenci v NATO vyzbrojují Ukrajinu, aby zadrželi další ruské ofenzívy a zlepšili vyhlídky na úspěšnou ukrajinskou protiofenzívu, která by posílila pozici Kyjeva v případě, že by se jednání s Moskvou stala pravděpodobnými. USA, Francie a Německo se také zcela jasně vyjádřily, že pouze Ukrajina může rozhodnout, kdy (a zda vůbec) dojde k jednání o ukončení války s Ruskem.

To není postoj Indie, Jihoafrické republiky nebo Brazílie. Všechny tři země chtějí okamžité ukončení nepřátelských akcí – čím dříve, tím lépe. Hlavní prioritou není porážka Ruska, ale nastolení příměří, využití klidu… k zahájení jednání o urovnání a zmírnění ekonomických dopadů (např. výpadku dodávek potravin) spojených s válkou…“

Hirošimování jako setkání spratků

Šmudlíci kolem USA se dostávají americko – ruskou válkou na Ukrajině do civilizační války. Válka zvyšuje nedůvěru vůči Západu a oživuje argumentaci, že jde o jednání neokolonizátorů. Max Lawson je vedoucím politiky nerovnosti ve společnosti Oxfam International a ve svém psaní ukazuje na politickou vzteklost Jihu posilovanou zpěvánkami z Oxfamu.

Američtí politici, europolitici a aktivisté z Oxfamu rozšiřují úspěšně nenávist vůči Západu na tzv. globálním Jihu. Je to v praxi vidět např. na migraci lidí z Afriky do Evropy. Neustále se ozývá kritika, že migranti jsou netolerantní vůči Evropanům, mezi kterými žijí. Berou různé sociální a podpůrné dávky jako samozřejmost. Jistě. Vybírají si úroky od kolonizátorů. A bude hůře. Nastupuje souběžně s tím pocit nadřazenosti muslimů nad evropskými šmejdy.

Stanovisko Maxe Lawsona z 22. 5. 2023 obsahuje např. toto:
„Země G7 zde v Hirošimě zklamaly globální Jih. Nepodařilo se jim zrušit dluhy a nepodařilo se jim najít to, co je skutečně zapotřebí k ukončení obrovského nárůstu hladu na celém světě. Mohou najít nespočetné miliardy na boj ve válce, ale nemohou poskytnout ani polovinu toho, co OSN potřebuje pro nejkritičtější humanitární krize…

Pokud G7 opravdu chce užší vazby s rozvojovými zeměmi a větší podporu pro válku na Ukrajině, pak žádat vůdce globálního Jihu, aby letěli přes svět na pár hodin, to nezastaví. Musí zrušit dluhy a udělat vše pro to, aby skoncovali s hladem… Ve východní Africe umírají každou minutu dva lidé hlady…

Více než polovina všech dluhových splátek z globálního Jihu směřuje do G7 nebo do soukromých bank se sídlem v zemích G7, zejména v New Yorku a Londýně. Do G7 proudí více než 230 milionů dolarů denně…

Peníze, o kterých říkají, že poskytnou rychle rostoucí světové humanitární krize, nejsou ani polovinou toho, co požaduje OSN… Tyto potravinové a dluhové krize jsou přímým dominovým efektem ukrajinské války. Pokud chce G7 podporu globálního Jihu, musí být vidět, že v těchto otázkách podniká kroky – musí zrušit dluhy a donutit soukromé banky, aby se podílely na rušení dluhů, a musí masivně zvýšit financování, aby ukončila hladomor po celém světě… Země jsou v bankrotu a utrácejí mnohem více za dluh než za zdravotní péči nebo potraviny pro své občany….“

Při hirošimování se šmudlové G7 moc nevytáhli, protože podle Lawsona „…vyjádření skupiny G7, že podporuje klauzule o dočasném pozastavení splátek dluhu pro země zasažené klimatickými katastrofami, je pozitivním krokem a poctou Barbadosu a premiérce Mie Mottleyové za to, že za to bojovali. Musí jít dál a zrušit dluhy pro všechny národy, které to potřebují, jejich počet denně roste. Peníze proudí z globálního Jihu do ekonomik G7 – to je špatný směr.“

Dalším zdrojem nenávisti globálního Jihu proti státům na hirošimování je např.: „… země G7 dluží zemím s nízkými a středními příjmy obrovské 13,3 bilionu USD na nevyplacené pomoci a financování opatření v oblasti klimatu, a to v době, kdy miliarda lidí nyní čelí riziku cholery, právě kvůli ohromujícímu snížení a dokonce nevyplácení poskytnuté pomoci…“

V roce 2001 USmani skočili do Afghánistánu a destabilizovali oblasti na 20 let, v roce 2003 vpadli do Iráku a destabilizovali oblast do dneška, v roce 2014 úspěšně pomohli ultranacionalistům ke státnímu převratu na Ukrajině, aby dostali Ukrajinu do konfliktu s Ruskem. Destabilizace oblasti nejen přetrvává, ale začíná přecházet v civilizační válku, která se podle prvních signálů začíná obracet proti tzv. ekonomickému Západu. Tedy i proti nám. Přitom česká fialově skvrnitá vláda tomu ještě tleská.

Ta správná sranda teprve začne.

Zdroj: FB Prvni Zpravy

Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.