Polsko a Maďarsko čelí diktátu EU

V září začaly obce, které se vyslovily proti propagandě LGBT, dostávat dopisy od vedení Evropské unie, v nichž hrozí, že jim bude zastaveno financování programů hospodářské obnovy (po „pandemii“). Financování odstraňování škod způsobených covid terorem a takzvaná práva LGBT spolu samozřejmě nijak nesouvisí. Brusel však Varšavě vyhrožuje odepřením peněz, na což mnozí Poláci slyší.

Regionální rada polského Malopolského vojvodství sice hlasovala pro zachování „zóny bez LGBT“, a to i přes varování EU před možnou ztrátou finančních prostředků z Bruselu. Místní vlády v jiných vojvodstvích se však ukázaly být vůči hrozbám Bruselu vstřícnější.

Svatokřížské vojvodství se 22. září vzdalo statusu „zóny bez LGBT“; příslušné rozhodnutí přijal vojvodský parlament ve městě Kielce. Následovalo Podkarpatské a Lubelské vojvodství a po nich Malopolské vojvodství.

„Poctivost“ polských politiků stála 126 milionů eur, které evropští byrokraté slíbili v blízké budoucnosti zmrazit. Dopadlo to jako v tom starém vtipu: „Kdo jste, jsme pochopili, když jste souhlasili, že to uděláte za peníze, teď už zbývá jen dohodnout se na ceně.“

Maďarsko, které se rovněž dostalo pod tlak Bruselu, se však zachovalo jinak. Maďarský ministr zahraničních věcí a vnějších ekonomických vztahů Péter Szijjártó prohlásil, že Budapešť odmítá změnit svou politiku v oblasti boje proti propagandě LGBT. Maďarské orgány obvinily Evropskou komisi z hrubého vydírání.

„V těchto otázkách neděláme kompromisy, protože jsme suverénní země, suverénní stát. A nikdo, ani Evropská komise, by nás neměl vydírat,“ řekl Szijjártó. Uvedl, že cílem maďarských právních předpisů je chránit nezletilé před pedofily a homosexuální propagandou.

„Budoucnost našich dětí neohrozíme,“ zdůraznil Szijjártó. A dal jasně najevo, že k zabránění poklesu populace je třeba chránit rodinu jako společenskou instituci, nikoli přivádět migranty.

Ministr poukázal na to, že Maďarsko je v dobré ekonomické kondici a nebojí se finančních omezení ze strany Bruselu kvůli tomu, že Budapešť odmítla přijmout zákaz propagace LGBT. Ve všech klíčových otázkách vláda vyjadřuje vůli svého lidu a nehodlá ustoupit.

Tím, že řekl, že Evropská komise „nesmí“ vydírat Maďarsko, se ovšem diplomat spletl: Brusel má své vlastní představy o tom, co je správné a co ne, a tím příběh nekončí.

Szijjártó později v rozhovoru pro ruskou televizi RBC-TV vysvětlil postoj maďarské vlády podrobněji. „Tento zákon neříká nic o komunitě LGBT v Maďarsku. Nic o jejich právech. Zákon se jich netýká. Tento zákon se týká maďarských dětí. Říká se v něm toto: výchovu maďarských dětí do 18 let ohledně sexuální orientace by měli provádět výhradně jejich rodiče,“ uvedl ministr. Velmi jasný postoj.

Jak Szijjártó přiznal, osobně by se mu nelíbilo, kdyby organizace založené neznámými lidmi slídily po jeho dětech a snažily se je „sexuálně vzdělávat“.

Můžeme však poukázat na to, že politická vůle představitelů obou skupin „mladých Evropanů“, polských a maďarských vůdců, se ukázala být různě silná. Maďaři, na rozdíl od Poláků, nejsou ochotni za svou přítomnost ve „sjednocené Evropě“ platit žádnou cenu, a to ani tehdy, když se jim za tuto přítomnost platí.