Poprvé v historii Evropy přesáhla cena plynu 2 150 dolarů za za tisíc metrů krychlových. Proč Evropa viní Gazprom z prohlubující se energetické krize?

Kreml k pozastavení plynovodu Jamal-Evropa uvedl, že se jedná o běžnou obchodní situaci. O jakou situaci se jedná?

„Ti, kdo přesouvají pozornost na Gazprom, zapomínají zdůraznit, že na druhé straně plynovodu jsou vždy kupci plynu. A pokud nechtějí odebírat palivo za tak vysokou cenu, pak ho Gazprom nemá kam čerpat.“ (Igor Juškov, odborník z Finanční univerzity při ruské vládě a Národního fondu energetické bezpečnosti.)

Je si jistý, že Gazprom má problémy s prodejem plynu, a proto musí pravidelně pozastavovat plynovod Jamal-Evropa, jako například toto úterý. Jedná se o 24hodinovou odstávku. Začátkem podzimu se podobné situace vyskytly také a spekulanti rovněž tlačili ceny vzhůru.

Společnost Gazprom plní všechny své závazky vyplývající z dlouhodobých smluv. To potvrdila EK i samotný provozovatel ukrajinského plynovodu. Prostřednictvím čtyř plynovodů je Evropanům dodáváno tolik plynu, kolik je stanoveno ve smlouvách. Gazprom naplňuje své vlastní plynovody – Nord Stream a Turkish Stream – na maximum, což je logické. Ukrajinský plynovod přepravuje 109 milionů metrů krychlových denně, tedy 40 miliard metrů krychlových ročně, jak požaduje tranzitní smlouva. Polsko však ještě v roce 2020 odmítalo podepsat s Gazpromem smlouvu o tranzitu Jamal-Evropa. Varšava nabízí svou kapacitu v aukcích, kde Gazprom není povinen rezervovat vůbec nic. Takové aukce vymysleli Evropané a Poláci se rozhodli naštvat Gazprom a doběhnout Evropskou komisi. Varšava nyní sklízí ovoce.

„Gazprom využívá plynovod Jamal-Evropa k vyrovnání nabídky a poptávky. To znamená, že hlavním faktorem, který určuje, kolik Gazprom čerpá plynovodem Jamal-Evropa, je objem evropské poptávky. Žádná poptávka v Evropě neznamená žádný objem tranzitu,“ vysvětluje Juškov.

To znamená, že denní tranzitní zastávky na trase Jamal-Evropa ukazují, že v ostatních plynovodech byl dostatek kapacity k uspokojení poptávky evropských odběratelů. Za předpokladu, že by Gazprom měl tranzitní smlouvu s Polskem, ale neměl by ji s Ukrajinou, vyrovnávací potrubí by bylo ukrajinské GTS a polský úsek Jamal-Evropa by byl naplněn na mnohem větší kapacitu. Zde se však ukázalo, že ukrajinští politici jsou strategicky mazanější než ti polští: Rusko, ač politický nepřítel, s ním přesto podepsalo tranzitní smlouvu.

Skutečnost, že si Gazprom na leden rezervoval malou kapacitu na plynovodu Jamal-Evropa a odmítl další kapacitu na ukrajinském plynovodu, naznačuje očekávanou nízkou poptávku po plynu Gazpromu ze strany Evropanů. Dalším bodem je, že v takto turbulentní situaci je velmi obtížné předpovědět poptávku po dalších objemech plynu z Evropy, a to i na leden. Proto Gazprom zvolil strategii co nejmenší rezervace kapacity v dlouhodobém horizontu. Aukce kapacity se konají neustále. Existují aukce na rok dopředu, na čtvrtletí a na měsíc dopředu, které Gazprom rezervuje s velkou opatrností. Protože existují aukce na týden dopředu a aukce na následující den, kde Gazprom může získat potřebné kapacity, pokud to bude vyžadovat poptávka evropských odběratelů. Lednové aukce tedy neznamenají konec: Evropané budou mít možnost objednávat a Gazprom bude mít možnost tyto dodatečné objemy dodávat.

V tomto ohledu je prohlášení Makohona (šéfa ukrajinského provozovatele GTS), že odmítnutí rezervace dodatečné kapacity znamená neochotu Gazpromu uspokojit poptávku v EU, jednostranné. Neupřesňuje, zda se jedná o požadavek Evropanů.

Problémem je, že Evropané sami od Gazpromu další plyn nekupují. Proč tomu tak je? Protože i pro Evropany, kteří jsou bohatší než Ukrajinci, je plyn přinejmenším od září tohoto roku příliš drahý. Během této doby byla do ceny plynu na evropských burzách započítána spekulativní prémie. Od začátku prosince, kdy evropský kontinent zasáhla skutečná zima, se již tak vysoké ceny plynu ještě zvýšily. A 2 150 dolarů za tisíc metrů krychlových v úterý je již cena tak vysoká, že zcela zabíjí poptávku. Evropané nechtěli kupovat plyn, když stál 800-1000 dolarů za tisíc metrů krychlových (a to jsou podzimní ceny): některé průmyslové podniky, jako například výrobci hnojiv, prostě ukončily činnost, protože i při těchto cenách byl provoz nerentabilní.

Ti, kteří mají dlouhodobé smlouvy s Gazpromem, to mají mnohem jednodušší, protože smlouvy mají cenový vzorec. V kontraktech je cena plynu výrazně nižší než spotové (burzovní) ceny – a průměrná cena může nyní činit až 550 dolarů za tisíc metrů krychlových. Přestože Gazprom na žádost samotných Evropanů zvýšil podíl spotové ceny ve většině svých smluv při výpočtu smluvní ceny plynu. Zachováním dosavadního kurzu ropy by mohli získat ještě více. V každém případě je 550 dolarů za tisíc metrů krychlových podstatně méně i než 800-1000 dolarů, které se v poslední době objevují na místě. O současných 2 150 dolarech nemůže být ani řeč.

Je však důležité si uvědomit, že pokud bude evropský kupující chtít více plynu, než je smluvně stanoveno, bude muset zaplatit i cenu mimo smlouvu.

Sami Evropané nechtějí na podzim a v zimě platit tržní cenu, která se tvoří na evropském spotovém trhu. A je to pochopitelné. Z toho vyplývá nižší poptávka evropských spotřebitelů po ruském plynu nad rámec smluvních dohod (na druhou stranu Evropané aktivně vyprazdňují své vlastní podzemní zásobníky). Podle Juskova není Gazprom připraven prodávat nekonečné množství plynu za netržní ceny. A jako komerční, nikoli filantropická společnost je to také pochopitelné.

A konečně, tvrzení Makohona a dalších „milovníků“ Gazpromu, že příčinou evropské energetické krize je nedostatečné zásobování Evropy plynem ze strany ruské společnosti, jsou zavádějící a manipulativní. Povaha energetické krize v Evropě je zcela odlišná.

„Proč se v Evropě zvýšily ceny plynu? Protože větrné elektrárny vyráběly méně energie a snažily se ji nahradit plynem. Vlastní produkce plynu v Evropě klesla a stále klesá, zatímco americký LNG téměř celý putuje do Asie, kde jsou ceny ještě vyšší,“ připomíná Igor Juškov. Jinými slovy, poptávka se zvýšila, protože příroda nespolupracovala, a americká nabídka se snížila kvůli konkurenci s asijskými prémiovými trhy. Dalším důležitým bodem je, že Evropa se v rámci svého ekologického programu příliš rychle začala zbavovat rezervního paliva, uhlí. A uhlí sloužilo jako náhrada za nedostatek plynu. Evropské energetické společnosti se již k uhlí vracejí a spoléhají na ně a dokonce i na ropu, aby mohly svítit. Pokud by se jaderné energie vzdali i Evropané – a ti mají takové plány -, byla by situace ještě katastrofálnější.

V těchto mrazivých dnech se energetická krize opět prohlubuje kvůli častému bezvětří. A další faktor, který se k tomu přidal, je pokles výroby elektřiny z jaderné energie. Například kapacita větrných elektráren v Německu v úterý klesla na 2 277 megawattů, což je nejméně od 16. listopadu. Před týdnem, 13. prosince, klesl podíl výroby elektřiny z větrných elektráren na celkové výrobě elektřiny v Evropě na 10,1 % z 15,6 % o týden dříve. Minulý týden francouzská společnost Electricite de France oznámila, že kvůli neplánovaným pracím odstavila čtyři reaktory. Úbytek výroby elektřiny z větrných a jaderných elektráren nutí Evropu více spoléhat na plyn, uhlí a dokonce i ropu.

EU se tak musí spoléhat na to, že chladné počasí u nich obvykle netrvá dlouho a za pár dní bude počasí mírnější. „Zdá se, že tento týden by mohl být v Evropě z několika týdnů nejchladnější a poptávky po plynu neejvyšší. Opět se jedná pouze o předpověď, ale je to přinejmenším trend z minulého týdne,“ řekl agentuře Bloomberg William Henneberg, meteorolog společnosti Commodity Weather Group.