Poštou … a hned dvakrát! Senátorka Seitlová a její svérázné pojetí volebního zákona

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

ČESKO: Server iDnes otevřel téma korespondenčních voleb. Podle senátora Michaela Canova se v novele volebního zákona skrývá strašidlo dvojího hlasování pro každého, kdo sídlí v zahraničí. Může odvolit korespondenčně. A pak zajet do své domoviny a volit znovu. Je to opominutí? Určitě ano, nekonspirujme o zlých záměrech. Co stojí za pozornost, jsou slova senátorky Jitky Seitlové z KDU-ČSL, která si svým vyjádřením vytřela s demokracií podlahu.

V červnu Poslanecká sněmovna schválila poslanecký návrh na novelizaci zákona o volbách. Pouze poslanecký návrh, nikoliv vládní návrh. Rozdíl je v tom podstatný. Poslanecký návrh neprojde připomínkovým kolečkem ve sněmovních výborech. Probíhá u něj pouze diskuse v Parlamentu a hlasování. Na druhou stranu vládní návrh musí absolvovat i kolečko po parlamentních výborech. Což jej nejen zdržuje, ale hlavně je daleko víc prodiskutovaný, zasahuje do něj i opozice a hlídá tak vládní zvlčilost.

A právě na takovou zvlčilost narazil senátor Michael Canov (za vládní stranu STAN). Zjistil, že novela umožní Čechům v zahraničí volit hned dvakrát. Jednou korespondenčně. A podruhé před volební komisí s občankou v ruce, když si svůj korespondenční hlas rozmyslí. V článku iDnes stojí, že problematická část bude jistě prodiskutovaná. A tedy, doufám, změněná (o tom však nikdo nehovořil, řeč byla jen o tom, že novelizace prošla s jednomyslným schválením ze strany Státní komise Senátu a že hlasovat se o ní bude 21. srpna).

Ovšem ke zvlčilosti zazněla i slova senátorky Jitky Seitlové z klerikálské partaje. „Mají hodně nevýhod v zahraničí, tak možná tuto jednu výhodu tam mají,“ citoval iDnes Seitlovou s tím, že dodala, že senátoři by se neměli utápět v detailech.

To je zákonodárce jako víno.

Podle její logiky jsme si před pánem bohem všichni rovni, před zákonem už ovšem nevadí, že si rovni nejsme. Jeden volič, ten s nevýhodami života v zahraničí (jako jsou třeba vyšší platy?), může volit dvakrát. Ten domácí s výhodami (jako je nižší plat, děsuplný výhled na důchod, utápění se pod zvyšujícími se daněmi…) může volit jen jednou. Ten zahraniční je dvakrát hodnotnější, ten může mít extra buřty. Podle senátorky Seitlové je to detail, ne popření pravidel voleb, kde musí mít všichni stejné právo.

Jakou to má vypovídací hodnotu o naší současné politické reprezentaci, když jasná nespravedlnost v zákoně, navíc ve volebním a tedy velmi kontroverzním zákoně, je pro jednoho ze zákonodárců detail. Malichernost. Není senátorka Seitlová královsky placená právě proto, aby byla „pojistkou demokracie“ jako takové? A pokud právě ona označí porušení pravidel voleb za detail, kterým se ostatní senátoři nemají zabývat, začínám pochybovat, zda paní senátorka je správně tam, kde má být.

Samozřejmě nepředpokládám, že se dejme tomu 100 tisíc krajánků v den voleb zvedne a přijede do ČR volit napodruhé. Jde o ten princip, kdy byť i sebemenší pochybnost může vést k roztržení důvěry v demokracii. A to obzvláště v okamžiku, kdy vláda prosadila kontroverzní a u části společnosti nepřijatelnou korespondenční volbu. Pokud je to pro paní senátorku detail, který vlastně nevadí, protože krajánci v zahraničí bez blahodárného působení naší vlády i Senátu vlastně jen trpí, měla by přemýšlet o rezignaci. Na rozdíl od Michaela Canova, který i přesto, že je ve vládním STANu, na porušení demokratických principů upozorní a snad jej ze své pozice senátora i zvrátí, protože ví, že to je jeho role „pojistky demokracie“.

Je to prkotina? Není, zákony mají být jasné a přímočaré, neměly by vést k pochybnostem. Právě kvůli takovým detailům pak můžeme dojít až k chaosu a zpochybňování výsledku voleb. K chaosu? Ale jistě. Ukažme si to na příkladu.

Korespondenční hlasy poputují do čtyř největších krajů ČR nezávisle na tom, kde má korespondenční volič místo původního bydliště. Takže volič z Chebu odvolí kupříkladu z Paříže. Jeho hlas odejde do Středočeského kraje (jednoho ze čtyř největších krajů), nikoliv do Karlovarského, natož k jeho volební komisi pod kterou dle adresy v občance spadá. Jenže pařížský korespondenční volič si to rozmyslí, nasedne do svého maserati a dorazí k volební komisi v Chebu, kde bude mlátit deset minut před koncem voleb o stůl občankou a dovolávat se svých práv volit. Jeho korespondenční hlas, hlas anonymizovaný, protože volby jsou přece tajné, už bude sečtený ležet ve Středočeském kraji. Ale jeho další hlas v Chebu, už hlas prezenční, bude ležet ve volební urně. Jak v tu chvíli bude reagovat státní aparát? Jak zjistí, který korespondenční hlas je právě ten od pařížského korespondenta, aby ho mohl vyřadit a zaručit tak společnosti, že maseratový volič nevolil dvakrát? Jak, když hlasy budou anonymizované, aby nedošlo k porušení zásadního pravidla demokratických voleb, tedy jejich tajnost před státem.

Podle senátorky Seitlové je to jen detail a kdo ho řeší, je hnidopich. Že bych si zaskočil do tři kilometry vzdáleného Německa vyřídit si naoko dlouhodobý pobyt a prostě šel k příštím parlamentním volbám hodit hned dva hlasy? Podle senátorky Seitlové je to detail, takže to asi nevadí. Jen to zavádí do volebního systému bordel. Ale to je skutečně jen detail, i když už se teď mnozí obávají toho, že nynější vládní koalice příští volby vyhraje se ziskem 120 % (to byl jen nemístný humor… 150 % získají).

AUTOR: Štěpán Cháb

ZDROJ