Proč v Americe říkají, že nejsou demokracie, ale republika

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

USA: Na první pohled nemusí být jasné, jaký je v tom rozdíl, ale Američané, tedy zejména republikáni, v tom mají jasno. Je to důležitý koncept i mimo Ameriku, neboť vysvětluje, proč je možné, aby lidé v klidu a míru nechali vládnout vítěze voleb, i když jej třeba z duše nenávidí.

Televize CNN odvysílala nedávno reportáž o ohrožení demokracie, kterou podle ní může zachránit jedině Joe Biden, tedy ještě předtím, než odstoupil pod nátlakem z kampaně. Svoji reportáž doložila CNN rozhovory s některými republikány a s voliči Donalda Trumpa, kteří říkali, že Amerika „není demokracie, ale ústavní republika”.

Jejich vyjádření byla pro televizi CNN důkazem, že demokracie je v ohrožení, neboť expertka CNN se domnívá, že to může znamenat, že chtějí, aby Donald Trump mohl vládnout neomezeně.

Možná jsou ale Trumpovi voliči blíže pravdě.

Přirozená lidská práva

Zakladatelé USA byli produktem osvícenství, které dalo světu dosud neznámý koncept přirozených lidských práv, jenž zformuloval John Locke ve své knize „Dvojí pojednání o vládě”.

Přirozená lidská práva jsou práva, která člověk získává při narození a jsou nezcizitelná. Právo na život, majetek a svobodu. Prvním a hlavním úkolem státu je tato práva chránit. To byla klíčová myšlenka Johna Locka, kterého zakladatelé USA spolu s dalšími autory studovali.

Americká veřejnost tehdejší doby byla podle historiků ovlivněna spíše takzvanými Catovými dopisy, které jednoduchou formou popularizovaly myšlenky svobody, nebo relativně nejprodávanější knihou v americké historii, kterou napsal Thomas Paine a která se jmenovala „Zdravý rozum”.

Historická zkušenost

Tvůrci americké ústavy studovali nejen autory osvícenství, ale i historii různých demokracií v antickém Řecku a Římě. Historické zkušenosti je dovedly k přesvědčení, že prostá většinová demokracie není ideální řešením. Důkazem je text v takzvaných listech federalistů, ve kterých zakladatelé USA veřejně diskutovali o tom, jak by měl jejich nový stát vypadat. Na téma historických zkušeností napsali:

„Je nemožné studovat historii malých států Řecka a Itálie bez pocitu hrůzy z rychlého sledu revolucí, jež vedly k neustálému komíhání mezi krajními polohami tyranie a anarchie.”

V jednom z Catových dopisů zformulovali autoři obavy z prosté demokracie takto:

„Je chyba si myslet o vládě, že se musí řídit pouze zájmy většiny, neboť ve společnosti má každý člověk právo na ochranu svého majetku a možnost jej užívat. Pokud by tomu tak nebylo, mohou ti, jichž je více, zradit ty, kterých je méně, a rozdělit si jejich majetek mezi sebe.”

Demokracie blízko anarchie

Tento názor sdíleli zakladatelé USA a vyjádřili jej opakovaně. Thomas Jefferson říkal, že „demokracie není nic jiného než vláda davu, kdy 51 % lidí může sebrat práva zbylým 49 %”. John Adams se domníval, že „demokracie velice brzo degeneruje v anarchii”.

Alexander Hamilton patřil mezi zakladateli k zastáncům silného státu. Ale i on varoval před hrozícím nebezpečím: „Amerika je republikou. Skutečnou svobodu nenajdeme ani v despotismu, ani v extrémních formách demokracie.”

První prezident Spojených států George Washington si byl vědom, jak jednoduché je manipulovat s lidmi a přesvědčit je k tomu, aby se svých svobod bez odporu vzdali: „Jedním z nebezpečí demokratických vlád je skutečnost, že lid, který ne vždy správně vidí a často je klamán, musí napřed jednat emocionálně, aby se poté rozhodl správně.”

Lid versus stát

Zakladatelé USA studovali historii a věděli, čeho je stát schopen. Věděli také, že lidé se mohou někdy rozhodovat emocionálně, a proto ne úplně správně. Ponaučením jim byla například Mytilénská debata z dob peloponéských válek.

Proto je středobodem americké Ústavy omezení moci státu, státu a státu, a ne seznam povinností občanů nebo omezení toho, co mohou dělat.

Proto jsou základním motivem Ústavy USA limity toho, co může vláda dělat svobodným občanům a konkrétní seznam toho, co za žádných okolností dělat nemůže. Například že nesmí vydávat zákony omezující svobodu slova, i kdyby pro takové zákony byla většina občanů.

Druhým motivem je úporná snaha o dělbu moci mezi různé složky státního aparátu tak, aby nedošlo k tomu, čeho se bál například James Madison: „Tam, kde má většina společné zájmy a dostane příležitost, stanou se práva menších skupin občanů nejistými.”

Dělba moci mezi jednotlivé složky státní moci a důmyslný systém vzájemné kontroly se od svého vzniku dále vyvíjely. V roce 1803 vynesl americký Nejvyšší soud rozsudek, který je považován za nejzásadnější rozhodnutí soudu v jeho historii. V případu Marbury v. Madison rozhodl, že soud má pravomoc zrušit zákony, které sice demokraticky přijme parlament, ale jsou v rozporu s Ústavou. Tady jsou kořeny ústavního přezkumu zákonů.

Lidé nejsou anděly

James Madison je také autorem možná nejslavnějšího citátu z listů federalistů, který ve dvou větách popisuje to, co všichni v zásadě ví nebo tuší, ale lidstvo si to odmítá přiznat ve své touze pověřit stát řešením stále více záležitostí. Je to fakt, že lidé nejsou svatí a dostanou-li moc, pánbůh ochraňuj ty, co ji nemají. Napsal to takto:

„Ale co je to samotný stát, když ne nejvěrnější obraz lidské přirozenosti? Kdyby byli lidé anděly, nebylo by státu třeba. A kdyby měli andělé vládnout lidem, nebylo by třeba ani vnějších, ani vnitřních kontrolních mechanismů při výkonu státní moci.”

Zdroje:

(1) CNN

(2) Listy federalistů

ZDROJ