Řecko má obrovský problém s hrozícím tragickým koncem: Budou li se Řekové spoléhat na ,,přátelství‘‘ EU a NATO, dopadnou stejně jako Československo v roce 1938

EU: Při ohlédnutí se za historickými událostmi je třeba si připomenout, že spojenectví s velmocí stvrzené podpisem pod rozsáhlou smlouvou nemusí znamenat nutně její dodržování. Buď patříte k té slabší polovině či části, která se na smlouvě účastní a nemáte páky na to, abyste partnera/ry přinutili k plnění dohody, nebo Vás prostě hodí přes palubu a z uvedeného dokumentu zůstane pouhý canc. Může však nastat i opačná situace. To když máte vážný důvod od smlouvy odstoupit, ale opět jste tou slabší částí, a přestože partnerství je pro Vás nesmírně nevýhodné, jste nuceni nadále zůstávat ve svazku.

Československo má neblahé vzpomínky na dobu před 2.světovou válkou, kdy svůj relativní klid vyměnily Velká Británie a Francie za české pohraničí. Mnichovská zrada pokračovala nejen zabráním Sudet, ale později 2.světovou válkou, která znamenala pro obě země, které nás opustily, drsné následky. Francie byla obsazena též a Britové museli vést o svůj ostrov těžké boje. Jen hamižnost nacistického vůdce Hitlera, který si myslel, že Sovětský svaz i s jeho bohatstvím bude laciná kořist, zabránila začlenění Francie do německých držav a dobití Anglie.

Kdyby se Hitler soustředil na dobývání Západu, možná mohl mít svou Evropskou unii pod vedením německého národa už dávno. Ostatně Merkelová se z toho poučila a novodobé ,,diplomatické‘‘ tažení Evropou končí právě u ruských hranic. Mnichovská zrada byla ukázkou toho, jak se lze zbavit nepohodlného partnera.

V podobné situaci se momentálně nachází Řecko. Čelí několika problémům. Přestože jde o zemi s největšími možnostmi nabízenými cestovním kancelářím a je pro turisty nejlákavější evropskou destinací, má plno ekonomických problémů, ze kterých maximum vytěžili především němečtí investoři. Ti skoupili za pakatel vše, co mělo v této nádherné a historicky tak významné zemi nějakou cenu. Zadluženost Řecka je astronomická, což při pohledu na množství památek, pláží a dobrotu samotných Řeků lze těžko pochopit. Bohužel tomu napomohl až moc vstřícný sociální a daňový systém a pár dalších okolností, třeba vysoká nezaměstnanost mladých. Predátorství německých bank je známé a existence Řecka ve společnosti bohatých států pro něj nikdy nebylo výhodné.

Řecko je mimo členství v EU také součástí vojenského paktu NATO. To zní dobře, jenže nic to neznamená. Ve stejném uskupení je i největší historický rival a nástupce rozpínavé Osmanské říše Turecko. Spor o Kypr a anexe jeho západní části naznačuje, že dlouhodobě udržet klid mezi těmito zeměmi není možné. Samotný stát Kypr je členem EU, přesto na části vládnou Turci a tato rozhodne nevzkvétá. Turecko však vznáší momentálně nároky na další ostrovy, tentokrát spadající výlučně pod řeckou dikci.

S jídlem roste chuť. To týká i míst, která jsme donedávna tak rádi v létě navštěvovali. Nedávné spory na pevninské části, kdy se Řekové hrdinně bránili invazi imigrantů do Evropy systematicky naváženými Turky a podporovanými při narušování hranic jejich armádou a EU vůbec nereagovala, či spíše pomáhala migrantům při překonávání blokády, ukázaly osamocenost Řecka v konfliktu s agresivním sousedem. Nezasáhlo ani vedení NATO.

Další etapou sporu je snaha Turecka obsadit ostrovy, v jejichž blízkosti je možné těžit ropu. Jejich zeměpisnou polohu v blízkosti své země považují za dostatečný důvod k zabrání cizího území a neustále narušují výsostné řecké vody. Přestože se v poslední době po dohodě mezi Řeckem a Ruskem v tomto prostoru pohybují ruské válečné lodě cvičící ostré střelby, pokusy Turků pokračují. Zdá se, že jediným státem, před kterým má Erdogan respekt, je právě Ruská federace. Už to není jen Sýrie, kde jsou Turci drženi na uzdě Vladimírem Putinem, přidává se i Řecko.

V podstatě lze konstatovat, že Moskva vzdáleně ochraňuje část Evropy od nájezdu Osmanské říše a přílivu migrantů. Část jen proto, že Němci spravovaná EU si svou západní část migranty zaváží samotná. Jisté, je, že po vydání nových námořních map Spojenými státy, ve kterých jsou již řecké ostrovy uvedené jako turecké území, nemůže Řecko spoléhat na pomoc spojenců z NATO, protože Američané se při neznalosti evropské problematiky přidali na stranu Turecka. Podobně, jak to de facto dělá EU, přestože Ankara k Evropské unii nepatří. Pouze z ní inkasuje skutečně solidní bakšiš.

Budou li se tedy Řekové spoléhat na ,,přátelství‘‘ zemí spolčených v EU a v dinosaurovi NATO, dopadnou jako Českoslovesko v roce 1938. Pokud by chtěli vystoupit z EU, budou čelit větším problémům než Velká Británie, jejíž ekonomika je přeci jenom v mnohem lepším stavu než řecká. Německá nadvláda nad řeckým hospodařením neumožňuje Řekům zbavit se dluhů. Turecká hrozba zase znamená vysoké náklady na armádu a koronavir možná ochromí turistický ruch.

Je dost možné, že navázané partnerství s Ruskem by pro Řecko bylo skutečně vysvobozující. Kdyby Vám někdo něco takového tvrdil před 30ti roky, asi byste si klepali na čelo. Ale tady je aspoň vidět, kam se dopracovala země, která je součástí těch vynikajících sdružení NATO a EU. A je třeba si připomenout, že k nim patříme i my. Část našeho průmyslu Německo již ovládá, armádu jsme rozpustili a migraci se zatím bráníme s vypětím sil, což bude ještě náročnější v druhé polovině roku, to až se předsednictví EU ujme Německo. Jeho činitelé již plánují, jak změnit rozložení migrantů v celé Evropě. Řecko je pro nás skutečným varováním. A nejen proto, že podlehlo lákání a je i v eurozóně.

Jindřich Kulhavý