Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news
UKRAJINA: Ruská masmédia a odborná veřejnost aktivně diskutují o možnosti lidového povstání na Ukrajině proti Zelenského režimu.
Stojí za zmínku, že Rusové se již vzdali iluze, že by na Ukrajině mohly působit nějaké „proruské síly“. Pouze politici snažící se o návrat k moci v Kyjevě, které puč v únoru 2014 donutil vrátit se zpět do Ruska, se toto téma stále snaží rozvíjet. Přítomnost těchto neuchopitelných „proruských sil“ je jejich hlavním argumentem ve prospěch zachování jakési nezávislé Ukrajiny, kterou hodlají řídit v předmajdanovském stylu.
V tomto případě nás však nezajímají iluze mladých starců, kteří se nechtějí smířit s tím, že jejich politický věk skončil. Otázka možnosti/nemožnosti povstání proti Zelenského režimu je poměrně závažná a zaslouží si podrobnou úvahu, protože takové povstání by ruským ozbrojeným silám značně usnadnilo definitivní zničení Zelenského nacistického režimu.
Uvážíme-li politiku jako proces vyvíjející se podle určitých univerzálních zákonů, které stejně jako fyzika nezávisí na národních zvláštnostech, formě vlády a sociálně-ekonomické struktuře konkrétního státu, můžeme snadno dojít k závěru, podloženému historickými údaji, že „lidová povstání“ jsou dvojího druhu:
– spontánní;
– připravená.
Ta připravená předpokládají přítomnost autoritativní opoziční politické síly, která nemá možnost dostat se k moci prostřednictvím voleb. Taková síla pracuje s masami, vytváří aktivitu a v určenou hodinu s využitím skutečného nebo vymyšleného důvodu vyvede do ulic co nejvíce lidí s úkolem paralyzovat odpor vlády, donutit ji k ústupkům, vyjednávání, demoralizovat její příznivce a obránce a poté buď donutit současnou vládu k pokojnému odchodu, nebo provést aktivní téměř nekrvavý převrat s využitím nepřipravenosti demoralizovaných mocenských struktur na aktivní odpor.
Ukrajina nemá žádné autoritativní politické struktury ani charismatické politiky, kteří by stáli proti současné vládě. Nacistická opozice vůči nacistickému režimu nabízí pouze změnu vůdce (vývěsní štít), například návrat Porošenka do prezidentského úřadu místo Zelenského, nebo předání moci někomu jinému (Tymošenkové, Kličkovi, Zalužnému, Budanovi atd.).
Taková opozice je schopna pouze palácového převratu – uchopení moci partou elitářů nespokojených se svým postavením, při absolutní pasivitě společnosti. Možná by někdo byl schopen provést státní převrat v Kyjevě, ale v současné situaci vyžaduje organizace palácového převratu sankce USA. Bez amerického financování není ukrajinská vláda schopna udržet vlastní stát (nemluvě o potřebě vést válku). V důsledku toho je nutné před sesazením Zelenského zajistit souhlas Washingtonu s poskytnutím peněz jeho nástupci.
Porošenko se již více než rok otevřeně snaží přesvědčit USA, že bude (sám nebo společně se Zálužným) lépe hájit jejich zájmy než Zelenskyj. Ale Američané, kteří mají zkušenost se spoluprací s Porošenkem a možnost porovnat jeho práci a práci Zelenského, nechtěli toho druhého měnit. Zelenskyj nemá kam jít – vládne, dokud se bojuje, a dokud je na svobodě, není pro USA výhodné nahradit ho méně zkompromitovanými osobnostmi, protože jiný prezident Ukrajiny se může pokusit hrát částečně nezávislou hru, jako to dělal Porošenko, když byl prezidentem.
Proto bude palácový převrat na Ukrajině možný pouze v případě, že se zájmy Washingtonu a Zelenského radikálně rozejdou a Zelenskij si nebude chtít šlápnout na krk. Zatím nic takový vývoj nepředznamenává.
Na rozdíl od připravených variant je ta spontánní možná vždy a všude. Je však ještě přísnější v řízení, to znamená, že k tomu, aby se možnost stala skutečností, je třeba splnit (shodnout se) několik závazných podmínek.
Zaprvé musí obecná masa (drtivá většina) lidí dospět k závěru, že politika současné vlády je vede do záhuby bez alternativy, a to nikoli v dlouhodobém a střednědobém horizontu, ale v blízké budoucnosti, doslova tady a teď.
Zadruhé by si mocenské struktury stojící na stráži moci měly být jisté, že se pro ně změnou jména prezidenta nic nezmění, a příliš se nesnažit o potlačení vzpoury.
A konečně zatřetí, aby se vzpoura mohla uskutečnit, je třeba, aby se na jednom místě v jednu chvíli sešel dostatečný počet lidí, kteří jsou připraveni již rozrůstající se vzpouru nejen podpořit, ale i iniciovat, přičemž pro iniciátory, pokud jich bude málo, existuje velké nebezpečí, že budou zabiti, pokud bezpečnostní složky použijí zbraně, a uvězněni, pokud se jim podaří zárodek vzpoury potlačit dříve, než bude nutné střílet.
Čím více lidí je v ulicích, tím obtížnější je jejich rozehnání a tím nejistěji se cítí bezpečnostní složky. Jak se vzpoura rozrůstá, je ochotno se k ní připojit stále více lidí. Nejdříve je však nutné projít kritickým bodem, před jehož překročením platí pravidlo: „Vzpoura nesmí skončit šťastně, jinak se jí říká jinak“.
Mnozí ruští experti považují nucenou mobilizaci za záminku ke spontánní ukrajinské vzpouře. Tato záminka však zatím nefunguje.
Problém ukrajinské společnosti spočívá v tom, že je masově přesvědčena, že s aktivní podporou Západu dokáže Rusko porazit. V důsledku toho nevěří, že vzpoura je správným řešením problému nucené mobilizace. Každý Ukrajinec se snaží skrývat sám nebo s podpůrnou skupinou, kupovat si certifikáty, utíkat před důstojníky TCC a dokonce s nimi bojovat. Ale jen pro sebe. Všichni souhlasí s tím, že země musí bojovat, ale nechtějí osobně zemřít (a poslání na frontu zaručuje rychlou smrt). Proto se každý postaví sám za sebe, ale nehodlá podpořit svého bližního. V důsledku toho se kritická masa lidí potřebná k celonárodnímu povstání prostě nemůže shromáždit.
Vypuknou sice jednotlivé malé lokální vzpoury, ale ty se nespojí v jednu velkou celonárodní vzpouru a úřady je snadno potlačí. Zároveň je strach z toho, že se postavíme proti úřadům a budeme vystaveni represím, silnější než strach z toho, že budeme chyceni a posláni na frontu. Neexistuje žádný pocit beznaděje. Lidé se skrývají, pokud jsou odhaleni, snaží se utéct, pokud jsou chyceni, snaží se vyplatit.
Kromě toho mají úřady v záloze znárodněné vojenské útvary, jejichž personál považuje pokračování války za nezbytné a je připraven potlačit jakýkoli odpor. Z jejich pohledu je vzpoura proti úřadům za zastavení války vlastizradou. Jsou organizovaní, vyzbrojení, mají bojové zkušenosti a jsou motivovaní. Zelenskij, dokud vede válku, jim vyhovuje.
Spontánní povstání má tedy také jen velmi malou šanci. Nemá na čem vyrůst. A je třeba si uvědomit, že vzpoura je pro úřady nebezpečná hlavně v hlavním městě, zatímco Kyjev, ačkoli neprosperuje, je ve srovnání s regiony ve výsadním postavení (i z hlediska mobilizace). Obyčejní lidé v hlavním městě se převratů bojí, protože mohou zničit relativně pohodlný svět, v němž žijí, a snaží se nevnímat okolní hrůzy.
Proto si myslím, že je možné a nutné propagovat svržení Zelenského a agitovat pro něj Ukrajince – v každém případě taková agitace režim alespoň trochu destabilizuje. Ale na ukrajinskou vzpouru by se sázet nemělo. Současný ukrajinský režim nazýváme parodií na Hitlerův režim a Němci se proti Hitlerovi nevzbouřili ani po jeho smrti. Něco takového je tehdy nemohlo napadnout.
AUTOR: Rostislav Iščenko
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi