Známý analytik v oblasti sovětských a ruských kosmických programů Bart Hendrickx nedávno uveřejnil v The Space Review článek, v němž se píše o nejnovějším ruském letecko-kosmickém raketovém systému Burevestnik.

První věc, kterou je třeba vědět: tento komplex si nesmíme plést s jiným Burevestnikem, raketou s plochou dráhou letu s jaderným pohonem.

Burevestnik, o kterém budeme hovořit v našem článku, je protidružicová zbraň (ASAT), o níž se prakticky nepíše, řekněme, v oficiálních informačních zdrojích. Zprávy a fotografie, které můžeme skládat dohromady doslova po kousíčkách, nám však přesto umožňují získat určitou představu, a proto ve specializovaných blozích a publikacích jsou informace o Burevestniku již dávno. Napsal jsem o něm i já pro portál MilitaryRussia.

Samozřejmě, v takovém rozsahu podrobných informací, které nám umožňují nepřekračovat hranice utajení, které vždy doprovázejí takové důležité vojenské projekty. Ale nejdříve – jak to vše začalo.

USA vyhlásily válku družicím…

Začněme tím, že redukce ASAT (z Anti-Satellite) probíhala masově v 80. letech, kdy USA začaly testovat protidružicovou raketu ASM-135 ASAT, která útočila na cíle ve vesmíru z nosného letounu F-15. Princip fungování leteckého systému ASAT je jednoduchý: nosné letadlo vynese raketu do výšky asi 20 kilometrů, zrychlí, vytvoří „vertikálu“ (pilotážní figuru– pozn. red.) a vypustí raketu do vesmíru. Ve skutečnosti nosné letadlo plní roli první fáze kosmické nosné rakety. Letová dráha rakety je dále konstruována tak, aby se její průběh protínal s trajektorií cílové družice. Bojovou fází ASAT je malý manévrovací stíhací přístroj, který tříštivým nábojem a přímou srážkou ničí kosmický cíl, například průzkumnou družici. Rychlost přiblížení stíhacího přístroje a cílové družice na protínajících se a protichůdných kurzech bude obrovská – několik kilometrů za sekundu. Za takových podmínek dokonce i prostá mechanická srážka nevyhnutelně zastaví fungování umělé družice Země

… A SSSR výzvu přijal

V 80. letech SSSR vyvinul stejný letecký protidružicový komplex Kontakt, kde byla v té době nejmodernější nadzvuková stíhačka MiG-31 používána jako nosné letadlo. Nosné letadlo MiG-31D („produkt 07“) bylo připraveno koncem roku 1986 a v roce 1987 bylo předáno k testování. Na letadlo byl nainstalován centrální vysunovací pylon, na němž byla zavěšena masivní (až 10 tun) protidružicová raketa. MiG-31D byl vybaven velkými trojúhelníkovými plošinami na koncích křídla („ploutvemi“), podobnými těm, které byly na prototypu MiG-25P. „Ploutve“ sloužily ke zvýšení stability letu, když byla pod letadlem zavěšena velká raketa. Začátkem devadesátých let byla dokončena fáze letových konstrukčních zkoušek letadla MiG-31D, které bylo předáno k dalšímu testování na vojenský polygon Sary-Šagan v Kazachstánu. Ale velmi brzy byla veškerá práce na projektu zastavena a letadla zůstala v hangáru na polygonu.

Obnovení projektu

V srpnu 2009 vrchní velitel ruského letectva generálplukovník Alexandr Zelin připomněl, že v době SSSR byla vytvořena tatáž verze letadla MiG-31 pro úkoly v oblasti kosmické obrany, a uvedl, že „tento systém je znovu obnovován s cílem řešení stejných úkolů“. Tak jsme se poprvé dozvěděli o práci, která byla v současném Rusku obnovena a která se týkala vytvoření nové generace letecko-kosmického protidružicového systému.

Základem Burevestniku je aktualizovaný systém kontroly vesmírného prostoru, který zajišťuje okamžitou výměnu informací o vznikající vesmírné situaci mezi různými obrannými strukturami – systémy protiraketové, protivzdušné a protikosmické obrany. Jako nosné letadlo se používá tentýž MiG-31, nyní však již „produkt 08“. Letadlo je upraveno k zavěšení těžké rakety pod trupem. Pravděpodobně vše, co bylo zbytečné, bylo ze stroje demontováno, a jak s cílem vylehčení letadla, tak kvůli tomu, že používání nosného letadla protidružicové zbraně jako stíhačky prostě nedává smysl.

Novou raketu („produkt 293“) pro komplex vyvíjí vědecko-výrobní korporace Konstrukční kancelář strojírenství.