Sam McCommon: Horká válka USA s Čínou? Musíme zastavit chamtivá válečná prasata co nejdříve, nejlépe hned

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

Skvělé zprávy lidi! V našem bufetu „Špatné zprávy“, oblíbeném 24 hodinovém provozu, máme několik zbrusu nových jídel.

Dnešní menu přináší několik variací na klasické oblíbené pokrmy fanoušků. Jako předkrm vám přinášíme informace o tom, že Spojené státy dost možná zažívají plnohodnotnou finanční krizi ve stylu roku 2008 nebo ještě horší. Již dříve jsem napsal, že k tomu zaručeně dojde, jen nevíme kdy. Je to hezky šťavnaté a čeká nás toho ještě hodně.

Teď bych mohl vychrlit spoustu dalších položek menu, ale vy jste tu kvůli hlavnímu chodu. V našem systému třídění pozornosti rozhodně vítězí horká válka mezi dvěma nejmocnějšími zeměmi světa. Z možnosti se stala pravděpodobnost a v mnoha myslích nevyhnutelnost. Dříve jsem tvrdil, že největší hrozbou pro svět je dluhová krize, protože, jak jsem si myslel, přinejmenším globální požár není zaručen. Ale hej, vítejte v bufetu!

Důkazem toho, že válka mezi USA a Čínou je pravděpodobnější než kdy jindy, je rychlá změna tónu i obsahu rétoriky obou zemí. A opět se nejedná o studenou válku, ale o skutečnou, horkou válku. Kinetická. Střely, rakety, letadla, lodě, výbuchy, prostě všechno. Publikace, politici a další se k ní chovají, jako by byla předem rozhodnutá. Chřestění šavlí se změnilo z jemně zastřených hrozeb ve zcela otevřené nepřátelství. Nálada se stupňuje už dlouho. Níže uvedený článek časopisu Foreign Policy byl publikován těsně před ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022.

O rok později vidíme titulky jako tento:

Jaké oficiální kroky jsme tedy v poslední době zaznamenali? Za prvé, čínský vůdce Si Ťin-pching se chystá navštívit Moskvu pravděpodobně během tohoto týdne. Takový symbolický krok zjevně uzavírá řady proti USA. Stejně tak Čína jmenovala nového ministra obrany Li Xingfua, generála, kterého USA výslovně sankcionovaly za nákup ruských zbraní a vojenskou spolupráci s Ruskem. Tento krok je vztyčeným prostředníčkem USA a toto poselství neuniklo nikomu, kdo dává pozor.

Si se také velmi otevřeně vyjádřil přímo proti USA. To dosud neudělal a představuje to tak výrazný odklon od jeho dřívějších prohlášení. Jeho slova jsou následující,

Západní země, v čele s USA, proti nám provádějí všestranné zadržování, obkličování a potlačování, což přináší bezprecedentně vážné problémy pro rozvoj naší země.

Nemohu dostatečně zdůraznit, o jak velkou změnu rétoriky se jedná. Svým rozsahem se rovná tomu, kdyby prezident Biden jednoznačně řekl, že USA budou vojensky bránit Tchaj-wan. Ani Čína, ani USA se dosud vůči sobě nechovaly tak zcela otevřeně nepřátelsky a nezdá se, že by někdo ustupoval.

Stále ostřejší jsou i zákonodárci v USA. Na nedávném slyšení ve Sněmovně reprezentantů pro vnitřní bezpečnost Tony Gonzales (R-Texas) prohlásil:

Bojoval jsem ve dvou válkách. Vím, jak válka vypadá, vím, jak válka voní, a vím, jaké jsou pocity z války. Jsme ve válce. Jsme ve válce s Čínou.

Uvedl to v souvislosti s fentanylovou krizí, s níž se Ameeričané v současnosti potýkají a kterou podle mnohých způsobuje Čína tím, že posílá prekurzory drog mexickým kartelům. Kdybyste tuto situaci nazvali třetí opiovou válkou, možná byste na tom bylo něco pravdy.

Zákonodárce GOP: S Čínou jsme ve válce každý jediný den.

Ohledně fentanylové krize v USA se nemýlí, ale rozhodně to jsou bojová slova.

Ani v jedné zemi nemůžeme v dohledné době očekávat změnu politické gardy, takže očekávejte více podobných slov, ale více hlasitějších a častějších. Do nadcházejících voleb v USA zbývá ještě více než rok a půl. Si navíc nedávno vyhrál znovuzvolení na třetí funkční období v jednomyslném hlasování poměrem hlasů 2.952:0. Toto vítězství sice není nijak překvapivé, ale dává mu plný mandát od jeho vlády a bezvýhradně ho upevňuje jako nejmocnějšího muže v Číně od dob Mao Ce-tunga.

K vyostření rétoriky v poslední době přispěl i nový čínský ministr zahraničí Čchin Gang.

Nový čínský ministr zahraničí říká, že vztahy s USA se zcela odchýlily od racionální cesty.

Čína navíc nedávno zprostředkovala dohodu mezi Íránem a Saúdskou Arábií, která představuje zásadní změnu na Blízkém východě. USA již nejsou hlavním mocenským hráčem v regionu a Saúdská Arábie uvažuje o prodeji ropy v jüanech, nikoli pouze v dolarech. Takový krok ohrožuje stabilitu amerického dolaru, což USA tradičně rozzuřilo natolik, že napadají země, které o tom jen uvažují.

Poznámka na okraj: V roce 2009 označil časopis Foreign Policy tuto myšlenku za konspirační teorii. O dva roky později byl libyjský Muammar Kaddáfí zabit a jeho země zničena poté, co navrhl africký dinár krytý zlatem pro obchodování s ropou. Nechám na vás, co si o tom myslíte.

Zpět k tématu: Týmy byly sestaveny a připravují se na velkou show. V jednom rohu je NATO vedené USA, Japonsko, Austrálie, Jižní Korea, Tchaj-wan (ať už dobrovolně, nebo ne) a možná Indie. V druhém rohu je Rusko, Čína, Írán a možná další. Mnoho zemí je v kategorii neznámých a budeme si muset počkat a uvidíme.

Otázky, kterými se zde chci zabývat, jsou tedy jednoduché:

• Jak by vlastně vypadala válka mezi Čínou a USA?
• Mohly by USA takovou válku skutečně zvládnout?

Zveřejnění předsudků

Původně jsem napsal poměrně dlouhý článek v sekci odhalení zaujatosti, ale udělám čtenářům laskavost a zkrátím ho, abych nepohřbil prioritní myšlenku. Stejně se asi budete chtít dostat k tomu dobrému.

Abych to shrnul:

• USA ztratily morální autoritu vůdce svobodného světa po desetiletích zahraničněpolitických přehmatů, které promrhaly americkou moc a způsobily nespočet zbytečných obětí, zničily země a vyhnaly miliony lidí z domovů.

• Čína ovládaná ČKS je noční můrou, orwellovskou dystopií sledování, která nebere ohled na lidský život.

• Obě vlády se staly obětí touhy po moci

• Špatné činy jedné vlády nepopírají špatné činy vlády druhé.

Tchaj-wan má tu nešťastnou vlastnost, že je s největší pravděpodoností kandidátem na hostitele boje mezi USA a Čínou, stejně jako Ukrajina hostí boj mezi NATO a Ruskem.

Především chci vidět mír. Válka mezi těmito dvěma zeměmi by byla pro svět naprostou katastrofou. Jak se říká, když se hádají sloni, tráva se rozdupe. Pokud čtete tento článek, je pravděpodobné, že tou trávou jsme my.

Qui Bono?

Častou otázkou je, no, proč by některá ze zemí chtěla válku? Bohužel, jak americká, tak čínská vláda mohou z konfliktu něco získat, nebo si to alespoň myslí. Obě čelí vnitřním sporům a ekonomické nestabilitě. Vůdci v historii za takových okolností vedli své země do války, aby upevnili svou moc a využili mimořádných pravomocí k potlačení vnitřního nesouhlasu. A přestože běžní občané si válku jistě nepřejí, málokdy to byl problém. Jak vysvětlil Hermann Göring, velitel Luftwaffe v nacistickém Německu, během norimberského procesu,

Lidé samozřejmě válku nechtějí. Ale koneckonců jsou to vůdci země, kdo určuje politiku, a je vždy jednoduché lidi přetáhnout, ať už jde o demokracii, fašistickou diktaturu, parlament nebo komunistickou diktaturu. Hlas nebo nehlas, lid lze vždy přimět k tomu, aby se podřídil vůdcům. To je snadné. Stačí jim říct, že jsou napadeni, a pacifisty odsoudit za nedostatek vlastenectví a vystavení země většímu nebezpečí.

Vidíme, jak vedoucí představitelé jednotlivých zemí říkají svým občanům, že jsou napadáni? Ano, zcela jasně. Incident se špionážním balonem v USA byl zlatou komedií, ale hysterická reakce na něj ze všech úrovní země vypovídá o tom, jak účinná taková sdělení mohou být. Nebudu mluvit za náladu čínských občanů, ale jsem přesvědčen, že je ČKS pravidelně informuje o tom, jakou hrozbu pro ně USA představují.

Kromě toho, a to je rozhodující, je polovodičový průmysl velkou částí příčin případného konfliktu mezi USA a Čínou. Americké polovodičové sankce vůči Číně jsou mnohem větším problémem, než si většina lidí uvědomuje, a připomínají americké ropné embargo vůči Japonsku, které vedlo k Pearl Harboru. USA jsou odhodlány nepřenechat Číně vedoucí postavení v oblasti polovodičů, jak popisuje bývalý poradce pro národní bezpečnost Robert O’Brien zde. Podívejte se, co si myslí o tchajwanské suverenitě.

I zde jsou samozřejmě hluboké historické kořeny. Standardní americká výuka studentům říká, že 2. světová válka vytáhla USA z velké hospodářské krize tím, že poskytla pracovní místa ve válečném průmyslu. To je částečně pravda, ale ignoruje se skutečnost, že za cenu krve nesčetných lidí – včetně zejména milionů ruských a čínských občanů – a že základní bankovní systém, který krizi způsobil, nebyl nikdy skutečně napraven. Američtí představitelé si od té doby vzali toto „poučení“ skutečně k srdci a mnozí z nich považují válku spíše za ekonomický všelék – především pro své politické sponzory, pokud mi dovolíte být cynický – než za nešťastnou nutnost.

Čína je mezitím závislá na své průmyslové základně, pokud jde o hospodářský výkon a zaměstnanost. Za magické číslo růstu HDP nutné k udržení sociální stability bylo dlouho považováno 7 % a Čína je nyní hluboko pod touto hodnotou – i když je těžké věřit jakýmkoli statistikám, které z Číny přicházejí.

Ve světě, kde jsou sankce a bojkoty pro Čínu mnohem nebezpečnější než pro Rusko, by modernizace této průmyslové základny na výrobu válečných zbraní namísto cetek a ozdůbek zajistila pracovní místa, hospodářský růst s čínskými charakteristikami a určité zdání stability. Můžete si být jisti, že se Čína podívala na skrytou průmyslovou sílu USA, která vstoupila do druhé světové války, a na její následnou transformaci – a udělala si podrobné poznámky.

Jak by vypadala horká válka?

Jestli si můžeme být ve válce něčím jistí, pak je to tím, že věci rozhodně neprobíhají podle plánu. To je již dlouho axiom: Jak kdysi vysvětlil pruský generál Helmuth von Moltke, takřka žádný plán nepřežije první kontakt s nepřítelem. Mnoho dalších vojenských mozků, velkých i průměrných, říkalo totéž různými způsoby.

To neznamená, že modely, předpovědi a spekulace nemají své místo. Jsou důležitou součástí každé přípravy a vojáci jim věnují spoustu času. Jak poznamenalo Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS:

Ministerstvo obrany (DOD) provedlo mnoho interních analýz válečného konfliktu mezi USA a Čínou, ale jejich výsledky jsou utajené a na veřejnost proniká jen několik málo detailů. Tyto detaily naznačují velké ztráty a nepříznivé výsledky.

V důsledku toho musíme hledat modely v neutajovaných válečných hrách. Dosud nejobsáhlejší odtajněnou válečnou hru Čína-USA-Taiwan provedla stejná výše zmíněná CSIS a můžete si ji klidně celou přečíst na tomto odkazu. Zaměřila se na potenciální čínskou invazi na Tchaj-wan v roce 2026 a zahrnovala poměrně dost specifik, včetně iterací zbraňových systémů, různých stupňů zapojení a dalších.

Proběhlo 24 her, které odhalily různé scénáře. Samozřejmě, že to nebylo dokonalé a nemohlo to zohlednit všechny možnosti, ale bylo to docela dobře provedené. Zásluhy jsou na místě. Pro srovnání, CSIS je, co se týče amerických think tanků, relativně neutrální.

Shrnu zde několik nejdůležitějších bodů a pak budu extrapolovat.

Invaze začíná všude vždy stejně. Úvodní bombardování zničí většinu tchajwanského námořnictva a letectva v prvních hodinách bojů. Čínské námořnictvo, posílené silnými raketovými silami, obklíčí Tchaj-wan a zabrání jakýmkoli pokusům dostat lodě a letadla na obléhaný ostrov. Desetitisíce čínských vojáků překračují úžinu ve směsici vojenských obojživelných plavidel a civilních lodí typu roll-on, roll-off, zatímco za předmostími se vyloďují letecké útočné a výsadkové jednotky.

V nejpravděpodobnějším základním scénáři (v němž se Japonsko přímo nezapojí) však čínská invaze rychle zanikne. Navzdory masivnímu čínskému bombardování proudí tchajwanské pozemní síly k předmostí, kde se útočníci snaží vytvořit zásoby a přesunout se do vnitrozemí. Mezitím americké ponorky, bombardéry a stíhací/útočné letouny, často posílené o japonské síly sebeobrany, rychle ochromují čínskou obojživelnou flotilu. Čínské údery na japonské základny a americké hladinové lodě nemohou výsledek změnit: Tchaj-wan zůstává autonomní.

Jedná se o jeden zásadní předpoklad: Tchaj-wan se musí bránit a nekapitulovat. Pokud se Tchaj-wan vzdá dříve, než budou moci být nasazeny americké síly, je všechno ostatní zbytečné.

Pro USA je zásadní, že CSIS napsala:

Ve všech variantách základního scénáře zahrnovaly ztráty amerického námořnictva dvě americké letadlové lodě a 7 až 20 dalších velkých hladinových válečných lodí (např. torpédoborců a křižníků).

Jejich odhady amerických ztrát v takovém konfliktu se pohybují v rozmezí 7 000-10 000. Navíc v každém případě Japonsko a USA ztratí podstatně více letadel a lodí než Čína. Tchaj-wanská infrastruktura je zničena, ale země zůstává autonomní.

Takový je tedy satelitní, zrychlený pohled na to, co by mohlo být jednou z největších obojživelnou invazí od Dne D v roce 1944, ne-li vůbec kdy.

Je zde mnoho podrobností, které bych mohl rozvést do příliš dlouhého článku. V základním scénáři CSIS se například Japonsko nezapojí, přesto americké letecké základny utrpí těžké škody v důsledku čínských útoků. Ptám se vás: Jak to, že se Japonsko nezapojí? Ve skutečnosti to nemusí být na Japonsku, protože již hostí americké letecké základny. Čína se zdržela útoku na Japonsko pouze v 5 z 24 scénářů. Válka mezi USA a Čínou tedy se vší pravděpodobností vtáhne i Japonsko.

Počkejte chvíli. USA mají vojenské základny také v Jižní Koreji, která by se do toho také zapojila. Znamená to, že se do toho zapojí i jaderná Severní Korea? Je to docela možné a takové spekulace by vydaly na samostatný článek. Upřímně řečeno nevím, jak by se taková válka rychle nerozšířila do širší východoasijské války. Co třeba Filipíny, Thajsko a Singapur, kde se nacházejí americké základny? Nebo, sakra, Austrálie?

Zvládly by USA horkou válku?

Zpráva CSIS byla zveřejněna v lednu 2023 a od té doby se toho hodně změnilo. Čínsko-ruské vztahy se rychle oteplují, stejně jako vztahy Číny s jejími dodavateli ropy v Perském zálivu. USA také vyslaly vojáky na Tchaj-wan, což je jednoznačná eskalace.

Pro pořádek dodejme, že neexistuje žádná záruka, že Tchaj-wan sám o sobě bude ohniskem americko-čínského konfliktu. Je to prostě jen nejvíce pravděpodobné, takže s tím prozatím počítáme.

USA nezaznamenaly oběti v horké válce, o jaké se zde diskutuje, již po dobu několik generací. Myxslím si, že naše společnost je příliš emocionálně křehká na to, aby takové ztráty zvládla a nereagovala by nepředvídatelně. Zda by tato reakce přišla v podobě výzev k eskalaci jaderné války nebo radikálních mírových hnutí, nedokážu říct. Jsem si však docela jistý, že Američané už na takové oběti nemají žaludek, zejména po desetiletích nesmyslných, frustrujících a demoralizujících válek. Zajímalo by mě, zda čtenáři souhlasí, nebo nesouhlasí.

Zpátky do praktického světa se však musíme podívat na praktičnost. Logistika vyhrává války. Nudné věci – palivo, jídlo, munice, doprava a tak dále – jsou tím, co odděluje vítěze od poražených.

Válečná hra CSIS se zabývá pouze měsíčním konfliktem. Jak ukázala rusko-ukrajinská válka – a všechny ostatní konflikty kromě ní – je to optimismus z říše snů. Jako příklad lze uvést, že v roce 2002, předtím než USA napadly Irák, Donald Rumsfeld prohlásil, že válka bude krátká. Jsem si dobře vědom toho, že CSIS nebyla schopna realisticky modelovat dál, a nemám jim to za zlé. Musíme však být připraveni na možnost, že by se takový boj změnil v dlouhý, drásavý a brutální konflikt.

Jsou USA na takovou konfrontaci připraveny? Co by pro obyvatele USA znamenaly dvě potopené letadlové lodě s tisíci amerických duší?

Osobně mám podezření, že vzhledem k síle přesně naváděné munice jsou hladinové flotily ve válkách velmocí téměř zastaralé. Zpráva CSIS nám naznačuje, že Číně by taková munice rychle došla, ale totéž se říkalo o Rusku na začátku konfliktu na Ukrajině. Mám o tom své pochybnosti.

A jistě existují lepší protiopatření než kdykoli předtím, přitom ale ruská černomořská vlajková loď Moskva byla potopena dvěma relativně levnými raketami vypálenými pod radarem. Můžete si být jisti, že námořnictva po celém světě si toho všimla.

Palivo, víra a munice

Z praktičtějších úvah se na chvíli podívejme na palivo. Vřele doporučuji přečíst si toto vynikající vlákno níže, kde získáte jasný přehled o tom, jak v současné době vypadají možnosti amerického námořnictva v oblasti doplňování paliva. Stručně řečeno:

• Z USA do Číny je to velmi daleko.
• Vojenské základny USA se spoléhají na to, že tam bude dopravováno palivo.
• USA mají v současné době v Tichomoří 7 lodí pro doplňování paliva ropou.
• Tyto lodě by byly potřeba k doplnění paliva do všech nejaderných lodí. Palivo potřebují i letadla
• Lodě pro doplňování ropy jsou zcela bezbranné a vyžadovaly by doprovod.
• Tyto lodě představují tučné, šťavnaté cíle pro všechny rovnocenné státy, jako je například Čína.

Kromě toho jsou Čína, Japonsko, Jižní Korea a tichomořské základny USA z velké části závislé na ropě přepravované přes Malažskou úžinu. USA Dříve jsem se domníval, že blokáda průlivu bude mít dopad především na Čínu, ale nyní to přehodnocuji. Panama je strategickým škrtícím bodem, který by neumožnil rychlý průchod většiny americké ropy. Až dočtete tento článek, podívejte se na vynikající video na konci článku, abyste pochopili roli Indie a průlivu v případném konfliktu.

Pak je tu munice. V současné době Ukrajina používá více munice, zejména dělostřeleckých granátů, než mohou poskytnout země NATO. Řekl to sám generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Jestliže USA a jejich spojenci již nyní mají problém zajistit dostatek munice pro jednu horkou válku, co teprve pro dvě? Nevyčerpáváme už teď nebezpečně málo svého arzenálu?

Západ musí „zvýšit“ výrobu munice pro Ukrajinu, říká Stoltenberg

Samozřejmě musíme vzít v úvahu možnou intenzitu a délku trvání případného nadcházejícího konfliktu. Současné odhady uvádějí, že na Ukrajině jsou denně vypáleny desítky tisíc dělostřeleckých granátů. Ano, to je sice hodně, ale zdaleka to není historicky nejvyšší skóre. Takové vysoké skóre by patřilo německé armádě 21. března 1918, kdy v rámci své jarní ofenzívy vypálila 3,5 milionu střel za 5 hodin. Celá jejich společnost musela být mobilizována po celá léta, aby vytvořila takovou palebnou sílu. Starobylé kostelní zvony byly roztaveny na šrot, civilní muničáři pracovali nepřetržitě a občané hladověli po tisících.

Opět – jsou moderní USA na takový konflikt připraveny? A co Čína? Nebylo by jednodušší prostě stisknout velké červené tlačítko?

Když USA vstoupily do druhé světové války, dělníci zaplavili továrny v době míru, aby vytvořili válečné zbraně potřebné k tomu, aby se země stala arzenálem demokracie. Máme takové dělníky i nyní? Máme takové továrny? Máme víru v naši zemi, která je nezbytná k tomu, abychom inspirovali občany k utrpení a obětem pro dlouhotrvající intenzivní konflikt? Mají čínští občané takovou víru ve vlastní zemi?

Mohly by navíc USA a jejich spojenci nyní, kdy se vztahy mezi Čínou a Ruskem posilují, konkurovat ve výrobě? Jsou k dispozici surovinové zdroje a pracovní síla? Mohla by Čína přežít přechod od dovozu ropy z Blízkého východu lodní dopravou, který tvoří asi 2/3 jejího celkového dovozu ropy, k v současnosti nedostatečnému systému ropovodů ze Sibiře?

To jsou skutečné, nikoli řečnické otázky. Mám na ně názory, ale zatím ne odpovědi. Rád si jako vždy vyslechnu názory čtenářů.

Držte válečná prasata dál od koryta

Jelikož je ve hře tolik proměnných, tak nemohu dojít k žádnému pevnému závěru kromě jednoho:

K této válce nesmí dojít. Musíme zastavit chamtivá válečná prasata co nejdříve, nejlépe hned.

Válečná prasata tlučou na své válečné bubny a hlasitě troubí na své válečné rohy a mlčení obyvatelstva berou jako souhlas. Nesouhlaste s válkou, pokud v ni nevěříte. Nevěřte nikomu, kdo válku podporuje, ale sám není ochoten v ní bojovat. Mluvte hlasitě a často proti válečné rétorice, pokud stejně jako já věříte, že cesta, po které se lidstvo vydalo, je zcela špatná.

Už jsme blíže jaderné válce než kdykoli předtím. Naše současná generace vůdců nikdy nezažila skutečnou válku velmocí a myslím, že nechápe, co by to pro svět znamenalo. Rozhodně nikdo nejedná s takovou odpovědností, jaká pomohla studeným válečníkům uchránit svět před požárem.

Šokuje vás představa jaderné války? Mělo by. Je to vyloučené? Rozhodně ne. Čím více naše země inklinují ke konfliktu velmocí, tím se s největší pravděpodobnosti stane, že si někdo řekne, že na to kašle, a zmáčkne velké červené tlačítko. Může to být kterákoli země, která bude zatlačena do kouta, a těchto potenciálních zemí přibývá.

To nesmíme nikdy dopustit. Této válce a jakékoli válce velmocí musíme bránit ze všech sil. Tím my myslím nás všechny, protože z žádného takového boje nikdo nevyjde v dobré kondici, pokud vůbec vyjde.

Mimochodem – sledujte připravovaný zákon nařizující odtajnění původu Covidu, který jednomyslně prošel Sněmovnou reprezentantů USA a míří na prezidentův stůl. Moje předtucha? Obviní z toho samozřejmě Čínu. Pokud ano, očekávejte další protičínskou propagandu.

Na závěr, podívejte se na zajímavé video, jak Indie kontroluje Čínu a na hlavní slabiny Číny:

AUTOR:  Sam McCommon

ZDROJ

Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ