Šokujíci pravda o vzniku planety Země a všech planetárních těles třídy G v celém vesmíru! Uprostřed naší planety je termonukleární jádro jako uvnitř Slunce a naše planeta se neustále nafukuje! Hluboko v zemském plášti je uvězněno 3x více vody, než je ve všech světových oceánech dohromady! Skutečný popis fyziky planet dle kapitoly 1 Syndikátu, jaký se nesmí nikde na gójských školách vyučovat! Zemský plášť se neustálým nafukováním planety zeslabuje, až se povrch planety zhroutí a Země se přemění v plynného obra! (VIDEO)

Film Above Majestic odhaluje zásadní informace, ale je poněkud plytký, a to dost možná úmyslně a pochopitelně, protože plné odhalení informací by mnoho diváků nepochopilo, nepobralo, zděsili by se a odmítli by fakta přijmout. Nastala ovšem doba, kdy je potřeba uvolnit další informace o původu naší planety, a to přímo informace o konstrukci naší planety a o mechanice našeho planetárního nosiče třídy G.

Jak jistě víte z mé knihy Superkrize, planety třídy G (Gaia, hebrejsky Gali’ah) jsou atmosférické planety s pevnou krustou a majitelem, který je vlastníkem planetárního nosiče. Vlastníkem planety Země je Syndikát a vyvolený národ Židů je správcem této planety. Tzv. Smlouva, uzavřená pomocí Archy úmluvy, je právě touto smlouvou mezi Syndikátem a vyvoleným národem Židů. Tento článek je ochutnávkou mé nové a chystané 3. knihy s názvem EXO: Tušení budoucnosti, která bude v prodeji v srpnu v nakladatelství Knihy ABB, které jistě důvěrně znáte.

EXO: Tušení budoucnosti

Kniha bude obsahovat jednak výběr mých klíčových článků k tématice Syndikátu, které ještě knižně nikde nevyšly a rovněž bude v knize i několik mých úplně nových a zatím nikde nepublikovaných textů. Jedním z nich je i tento, který zde publikuji celý a bez osekání, na ochutnávku, a to i z důvodu, že součástí tohoto článku je klíčové a otitulkované video, které je pro problematiku Syndikátu klíčové. Pokud jde o chystanou 3. knihu, Adam mi oznámil, že již přijímá objednávky na odkazu zde. Znovu chci zdůraznit, že zakoupením knihy přispějete nejen nám na provoz Aeronetu, ale i Adamovi, který je bojovníkem za národní zájmy a novodobým disidentem.

Pokud jste pozorně sledovali film Above Majestic, který spolu s knihami Ludvíka Součka je základním znalostním pilířem o Syndikátu, tak jste určitě zaregistrovali pasáž, kde se hovoří o organizaci Majestic 12 a tom, jak ještě před vypuknutím II. sv. války se podařilo okultní organizaci Vril a jejich médiu Marii Orsic navázat kontakt s jednou skupinou entit, kterou nebudeme raději zařazovat do skupiny Syndikátu, ale jedná se o stejně vyspělou civilizaci, která prošla singularitou, své vědomí přenesla do strojů a později se naprosto odpoutala od potřeby jakýchkoliv nosičů a dokázala komunikovat napřímo s lidskou neurální sítí v mozku, a to dálkově.

Na začátku byl Otto Hilgenberg a jeho kniha z roku 1933

O roli a úloze Marie Orsic je ve filmu Above Majestic několik informací, ale co tam není a co nezaznívá, to je skutečnost, že Maria Orsic tyto schopnosti získala při jednom z okultních rituálů, kdy byla propojena v rozhovoru s jednou z těchto entit. Nacistická organizace Vril byla vedle Himmlerovy organizace Thule jednou z hlavních silových složek nacistické III. Říše, o které jste pravděpodobně nikdy neslyšeli, tedy s výjimkou právě těch lidí na alternativě, kteří se tímto zabývají. Organizace Vril vznikla již v 70. letech 19. století a její členové a příznivci disponovali velice podivnými schopnostmi.

Jedním z nich byl Otto Christopher Hilgenberg, který v roce 1933 v Německu publikoval malou knihu s názvem Vom wachsenden Erdball, tedy v překladu Zvětšující se Země. Hilgenberg pracoval pro Berlínský technologický institut a právě v této knize v roce 1933 přinesl pojednání o planetární mechanice našeho nosiče a doplnil knihu i obrázky. Hilgenberg byl první, který knižně publikoval názor, že zemské kontinenty jsou de facto 3D puzzle rozlámaný na několik kusů na nafukujícím se podloží planety.

Organizace Vril je hlavním mediátorem mezi naší civilizací a “těmi druhými”

Tyto informace ale přišly poprvé od organizace Vril, kdy Maria Orsic popsala skutečnou mechaniku a konstrukci planetárních těles naší třídy G. Ve filmu Above Majestic se o studiu německých znalostí s těmito entitami, se kterými organizace Vril navázala kontakt, doslova uvádí poznatek, že všechno, co se lidé učí ve školách, je lež. O matematice, o fyzice, o vesmíru, o politice, prostě všechno je lež. Co ve filmu nezaznívá, to je dodatek, že se jedná o lež na góje. Otrocké rasy na této planetě nesmí disponovat pravdivými znalostmi o ničem. Naprosto o ničem. A jedním z hlavních poznatků, které nesmí národy gójů znát, je popis mechaniky planetárních těles a jejich konstrukce.

Maria Orsic, stejně jako Otto Hilgenberg, měli naprosto zaručeně a zjevně přístup k projekci Kapitoly 1 Syndikátu. Maria Orsic jako médium nepotřebovala projektor, ale skutečnost, že tyto informace jsou utajené a nesmí se o nich děti gójů ve školách učit, je alarmující. Proto si v tomto článku velice stručně a srozumitelně popíšeme projekci Kapitoly 1. Určitě jste na základní škole slyšeli, že zemské jádro je žhavé. Vnitřní jádro tvoří údajně železná koule, vnější jádro jsou rozžhavené kovy. Vnitřní a vnější jádro jsou vůči sobě v pohybu a tím planeta Země generuje magnetické pole, které planetu chrání před tvrdým kosmickým zářením. Toto školní vysvětlení pro góje je ale naprostá lež a dezinformace.

Uvnitř naší planety je hvězda v podobě termonukleárního jádra

Podle zákona o zachování energie by totiž zemské jádro muselo pouze chladnout, a to velice rychle od samotného počátku vzniku planety. Musela by trvale ustávat seismická činnost, vulkanická činnost a z vychládajícího planetárního tělesa by za několik tisíc let po vzniku planetární hroudy vznikl vychladlý kámen. Roztavené železo k tomu, aby zůstalo roztavené, potřebuje neustále dodávat obrovské množství žáru a tepla. Pokud dodávání tepla ustane, nebo se jen zmenší, železo vychladne a ztuhne. V zemském jádru planety Země a v žádném jádru planet třídy G žádné železné jádro není! Planety této třídy mají ve svých středech totiž termonukleární jádra zajišťující fúzi, úplně ta samá, jaká jsou uvnitř hvězd a Slunce. Jenom jsou mnohem menší a méně výkonná.

V časopise Nature vyšel 23. listopadu 2016 článek [1] od japonského vědce Mikio Fukuhary, kterému rovněž nejde do hlavy, odkud se v centru naší planety bere masivní a mohutná energie, která pohání seismickou, vulkanickou a geomagentickou činnost Země, protože na základě principů o zachování energií by planeta Země měla být už dávno vyhaslá, vychladlá, bez jakékoliv vulkanické činnosti, bez geomagnetického pole, protože údajně železné dvoj-jádro Země by vychladlo.

Vědecky podložená studie potvrzuje projekci Syndikátu, naše planeta má ve svém středu hvězdu, žádné železné jádro, které nikdy nevychládá. Planeta Země se rozpíná

Mikio Fukuhara přišel na to, o čem se nesmí ve školství vyučovat. Jeho výpočty ve vědecké studii potvrzují, že uvnitř planety Země je termonukleární jádro, kde dochází k fúzi deuteria a dalších prvků, protože uvnitř planety jsou ideální podmínky pro udržení termojaderné fúze stejně, jako v nitru Slunce. Tím se vysvětluje, proč zemské jádro nejen nevychládá, ale navíc generuje mohutné geomagnetické pole, ale nikoliv tím, že by se uvnitř Země vrtělo a točilo nějaké železné jádro za přispění neznámé energetické síly, ale geomagnetismus Země je generovaný jako na Slunci, tedy indukčními protiběžnými proudy plazmatu, který obklopuje termonukleární jádro. Tato vědecká studie je zásadní a klíčová v tom, že se vůbec objevila a nikdo ji pohotově nesmazal. Přesto doporučuji, abyste si ji zálohovali.

Po zažehnutí termojaderné fúze v podobě planetárního jádra začne docházet k mohutnému generování tepla, které je tak obrovské, že zahřívá celou planetu pod obrovským tlakem, což způsobuje nafukování planety jako míče nebo balónu. Tato energie rovněž pohání a zapříčiňuje veškerou seismickou a vulkanickou činnost, generovaného žáru a tlaku je tolik, že dochází k erupcím sopek a postupné nafukování planety zeslabuje a zeslabuje celý zemský plášť. A tím se dostáváme k zásadnímu bodu tohoto článku, k výukovému videu Neala Adamse, který v roce 2000 začal s osvětou a s informováním de facto právě o Kapitole 1 Syndikátu, aniž možná o tom věděl.

VIDEO: Výukové video Neala Adamse o Kapitole 1 a mechanice planet třídy G

Není mi jasné, jestli měl přístup k projektoru, ale podle rozsahu jeho informací bych řekl, že zcela určitě. Jeho zásadní video popisuje, jak došlo k růstu naší planety Země. Toto video je základem, které musí znát každý konceptuálně gramotné člověk. Animace jsou založené na geologických měřeních stáří jak kontinentů, tak i mořských podloží. Naše planeta Země se bez jakékoliv pochybnosti nafukuje. Uvnitř naší planety je totiž de facto jádro malé hvězdy, termonukleární fúzní inferno, které je původcem veškerého tepla, které naše planeta generuje z nitra.

Pokud se podíváte na video, okamžitě si řeknete, no jo, ale kde se vzala voda v oceánech? V roce 2000, kdy Neal Adams toto video s animací natočil, ještě nebyly k dispozici zásadní vědecké studie o původu vody na naší planetě. A teď se dostávám k další školské lži. Určitě jste slyšeli, že voda na naší planetu přiletěla odněkud z vesmíru. Ledová planetka spadla na Zemi, voda roztála a vznikly oceány. Jenže, to je zase lež a dezinformace na tupé góje. Voda nepochází z vesmíru ale z nitra naší planety. Vděčíme za to našemu termonukleárnímu jádru v centru planety a obrovskému tlaku, který vedl ke vzniku vody v minerálu ringwodite, když se na něj navázaly atomy vodíku a kyslíku. A tato voda je uvězněna v plášti naší planety a voda se postupně nafukováním planety uvolňuje a prasklinami v zemském plášti se voda dostává na povrch. A kde máme důkaz o tomto tvrzení?

V zemském plášti v hloubce 700 km je 3x více vody než ve všech světových oceánech dohromady

V roce 2014 v červnu uveřejnil časopis New Scientist článek [2] o objevu Stevena Jacobsena z Northwestern University v Evanstonu ve státě Illinois v USA, který provedl výzkum pomocí seismografů a tzv. seismických vln. V hloubce 700 km v podzemí uvnitř zemského pláště byly objeveny doslova oceány vody, a to ve formě minerálů, které vážou molekuly vody pod obrovským tlakem. Při snížení tlaku se minerály rozpadají a voda se z minerálů uvolňuje.

Tento minerál se nazývá ringwoodite a v zemském plášti je tak v těchto minerálech ukryto 3x více vody, než jich je ve všech světových oceánech na naší planetě! Jen to považte, 3x tolik vody! Je tak naprosto zjevné, že voda pochází přímo z nitra naší planety a voda nepřiletěla odněkud z vesmíru, ale byla vyprodukována přímo v nitru naší planety. Toto zjištění je tak dalším šokem pro góje, jakým způsobem se jim lže v systému nosatého školství. Nyní si něco řekněme o samotném procesu rozpínající se planety Země.

Pokud půjdete na Google Earth a podíváte se [3] na mořské dno, tak zjistíte, že to je přesně tak, jak uvádí ve videu Neal Adams. Na mořském dně jsou mohutné rýhy a trhliny, které jasně potvrzují, že mořské podloží má trhliny, které se rozestupují, z trhlin se protlačuje nová žhavá hornina, která vlivem chlazení mořské vody tuhne, a tak pořád dokola. Mořské dno se roztahuje a planeta se tak nafukuje jako balón. A spolu s nafukováním zemského pláště se zdánlivě jako pohybují i roztrhané kontinenty.

Subdukce, tedy podsouvání kontinentálních desek jednu pod druhou a jejich mizení v pevném zemském plášti, je lež jako věž a vědecká dezinformace

Největší školskou lží je teorie o kontinentální subdukci, tedy o tom, že zemské desky do sebe naráží, podsouvají se jedna pod druhou, ta spodní se prý rozpouští v jinak pevném planetárním plášti, a když k tomu dochází, tak nastává zemětřesení. Tenhle neskutečný blábol se dodnes vyučuje na školách. Podmořské mapy přitom jasně odhalují, že žádné podloží se pod nic nepodsunuje, ale je to přesně obráceně, podloží se rozpíná a zemětřesení je důsledkem rozpínání pláště pod kontinenty.

Víte, kde je nejvíce zemětřesení na světě za rok? Je to v tzv. Ohňovém kruhu kolem dokola okolo Pacifiku. A když se podíváte na video a animaci rozpínání Země právě v oblasti Pacifiku, tak jedna a jedna vám dají výsledek a odpověď. Ohňový kruh pacifického pobřeží Asie, Polynésie, Nového Zélandu, Austrálie, Japonska, Aljašky, Kalifornie, Mexika a celého západního pobřeží Jižní Ameriky, tam všude je nejvíce zemětřesení za rok. No přece to je logické. Oceánské dno Pacifiku se totiž rozpíná nejrychleji. Kontinenty se zdánlivě pohybují.

Jenže, ony se vůbec nepohybují vůči svému podloží, ale pohybují se jen relativně vůči rozpínajícímu se mořskému podloží. Je to stejné, jako kdybyste na lehce a málo nafouknutý balónek nalepili dvě samolepky, které by byly těsně nalepeny vedle sebe. Vzdálenost mezi nimi by byla 1 mm. Jakmile byste začali do balónku foukat, ten by se začal nafukovat a obě samolepky by se od sebe začaly vzdalovat, protože jejich podloží by se začalo rozpínat.

Naše planeta se bude rozpínat tak dlouho, dokud nedojde ke zhroucení zemského pláště. Z planety se stane plynný obr

Jak je uvedeno ve videu, stáří pevninských desek, tedy těch suchozemských, je více jak 2 miliardy let. Průměrné stáří mořského dna je pouhých 70 milionů let. Veškeré zkameněliny a fosílie pochází z pevninských vykopávek, protože před několika stovkami milionů let byla planeta Země mnohem menší, bez oceánů a jen s mělkými moři, protože jádro planety Země ještě nevygenerovalo dostatek energie, aby se zemský plášť dostatečně ztenčil rozpínáním planety, aby voda z minerálu ringwodite mohla z pláště uniknout na povrch planety. Mořské geologické mapy jasně ukazují rozdílné stáří podmořského dna, které se liší podle toho, jak daleko se nachází od trhlin, odkud se zemský plášť rozpíná.

A jak ve videu zaznívá, tento proces neustálého rozpínání planety se urychluje, za posledních 65 milionů let dvojnásobně. Ve videu nezaznívá, co je součástí Kapitoly 1 ohledně vývoje planety třídy G. Termonukleární jádro bude další stovky milionů let nafukovat naši planetu až do okamžiku, kdy klenba zemského pláště bude tak tenká, že se propadne, prolomí, kontinenty se zhroutí do rozžhaveného magmatu veškerá odpařená voda a další plyny přemění planetu Zemi na plynného obra, tedy na planetu třídy C (Cyrus), což jsou planety bez pevné povrchové krusty tvořené pouze termonukleární hvězdou v centru planety, tedy fúzním jádrem a zbytky roztavené a zplynované horniny předchozí fáze planety, tedy třídy G.

Mezi hvězdami a planetami není ve skutečnosti rozdíl. Liší se pouze velikostí termonukleárního jádra a objemem paliva při zažehnutí

Nikdo nemusí mít obavy, že by to zažil, několik milionů let před zhroucením pláště budou dávno všechny oceány již odpařené a planeta bude připomínat plynného obra už ve chvíli, kdy planeta bude mít ještě pevnou krustu. Co je však zásadní, to je skutečnost, že mezi planetami a hvězdami není rozdíl, ten je pouze v termonukleárním výkonu jádra. Pokud je fúzní jádro mohutné a má obrovské zásoby paliva, tak se nemůže vytvořit planeta, ani jeho krusta, ale začne proces vzniku hvězdy, která ve svém jádru provádí fúzi, nejčastěji deuteria a dalších vhodných prvků, nevznikne ani planeta třídy G, ani plynná varianta třídy C, ale vznikne rovnou hvězda. Ani tato znalost není dovolena, aby byla vyučována ve školách gójů.

Před populací pracovní rasy gójů jsou tyto informace Syndikátu důsledně tajeny. Není to kvůli tomu, že by někdo řekl, že vědci byli 100 let za blázny a mýlili se, že kontinentální desky plavou sem tam po naší planetě a různě se točí, ale jde především o obavy z přepsání základů fyziky, které by mohly odhalit něco, co je až součástí kapitoly XXXVI, a to jsou konstrukce planet, jejich výroba, zakládání, startování jader, vlastnické rituály, uzavírání smluv s Architekty skrze Archu úmluvy a další souvislosti.

Pro pochopení souvislostí je ale potřeba nastudovat tlusté knihy a přečíst si především Ludvíka Součka a jeho knihy Tušení stínu a Tušení souvislosti. Svoji novou knihou, kde kromě kompilace mých klíčových článků na téma Syndikátu bude i několik nových textů o konstrukci planet a o původu Marsu, chci zároveň i vzdát hold jeho životnímu dílu, protože byl jedním z hlavních vizionářů, který měl odvahu odkrývat nejen souvislosti tohoto světa. Pokud vás tedy tématika Syndikátu zaujala, pokud ji sledujete a líbily se vám mé první dvě knihy, tak věřím, že i kniha EXO: Tušení budoucnosti naplní vaše očekávání.

-VK-

Šéfredaktor AE News