Jak vznikne vrcholný politik?
Obvykle z komunálu. A jak vzniká komunální politik?
Všichni víme. Takže jen nadhodím otázky.
Kolik komunálních politiků větších měst jde do funkce s opravdovou touhou dělat službu lidem?
Kolik jich tam jde pro uspokojení své potřeby moci a možnosti ovlivňovat věci ve svůj prospěch (byznysu, života, …)?
A kolik jich tam jde s jasným cílem vydělat peníze tím, že budou dojit státní zdroje a dotace?
Jsme na komunální úrovni “okresních měst”.
Jaké typy z těchto tří skupin mají větší šanci se dostat do vrcholné politiky, kde už je vše rozebrané do klientelistických skupinek, které navenek spolu válčí a v pozadí spolupracují na dojení.
Odhaduji, že nahoru budou připuštěni jen ti, kteří mají pro ty stávající nějakou hodnotu. V politice hodnota není umírněný postoj a svědomí. Ve vrcholné politice má hodnotu moc, peníze a silný žaludek. Kolik lidí šlo do vyšší politiky s čistým svědomím a dobrou vůlí a jak dlouho tam pak pobyli?
Tak mi z té rovnice vychází, že není snad ani teoreticky možné, že by ve vrcholné politice bylo vysoké množství slušných a bezúhonných lidí. Neříkám, že se nenajdou, ale bude jich ze zcela logického důvodu opravdu málo.
A kdo tvoří pravidla pro řízení státu a jeho kontrolu?
Vrcholní politici, kteří mají moc a peníze a spoustu času v pozadí přemýšlet, jak a kde peníze ze státního cashflow získat. Jak se dostat do pozice, kdy mohu pro někoho zajistit státní zakázku za trojnásobek reálné ceny, ze které přijde dobře schovaná malá domů.
Navýší si státní platy, aby byli méně zkorumpovatelní, ale v celku je to okrajový zisk. Ty skutečné peníze vydělávají jinak. Spíše jako dýška za to, že nechají firmám svých známých vydělat. Musí to být lákavé, když máte pod palcem vše. Od zadání, přes výběr až po kontrolu. Radost podnikat, když ze státního krev neteče.
Stejným byznysem je systém dotací. Státních i EU. Skupina mocných vytvoří takový složitý systém výběru cílové skupiny a jednotlivých příjemců, že nikdo ze žadatelů nemá na nic nárok a může jen doufat, že mu bude přiděleno. A mají dvě možnosti. Buď čekat a nebo tomu štěstíčku jít trochu naproti. Dvě kávy, pár rad a pár protislužeb a už spolu “porcujeme medvěda”. Medvěda, který nikomu nepatří. Je státní. Z něho ani při porcování krev neteče.
Proč je systém fondů a dotací tak šílený? Aby byla šance v tom chaosu dobře schovat tyhle malé domů.
Jakmile přijde dotační titul, okamžitě vznikne a nebo oživne několik set firem, které jsou živy jen z administrace těchto dotací.
Jsou to lidé, kteří mají známé a umí “projektštinu” (jazyk, kterým se píše žádost i monitorovací zpráva).
A co je úžasné. Např. ve školství. Dotační titul chce do škol dostat 20 miliard a zhruba třetina (možná i mnohem více) zmizí ve firmách, které nedělají nic jiného, než vyplňují a kontrolují prezenčky, vyvěšují vlajky EU na akcích, nebo je ve photoshopu dodělávají na fotky z kurzů, kde je zapomněli přinést.
Tito lidé mnohdy neměli se školstvím nikdy nic společného. A seberou z peněz, které měly jít dětem nebo učitelům více než třetinu. Realizační týmy těchto firem nemají žádný jiný smysl ani přínos, než vyplňování papírů. Ani tu kontrolu nedělají, protože na to bude založeno speciální oddělení na ministerstvech podle příslušnosti přidělovaných peněz. A ti kontrolují monitorovací zprávy. Pro představu. Závěrečná monitorovací zpráva jedné základní školy u projektu trvajícího 1,5 roku čítala cca 5000 stran. Prosím, je to 10 balíků A4 kancelářských papírů po 500 listech. Na výšku tedy 50 cm J. Jeden projekt jedné školy a podklady pro kontrolu.
Aby někdo ze školy neukradl tři propisky, nebo nedej bůh či Evropská unie, nekoupil rodičům na akci místo čaje kávu. To se kontroluje velmi bedlivě. Dostanete i pokutu za to, že štítek EU na šanonu nemá správné rozměry či barevnost.
Nebylo by jednodušší rozdělit podle nějakého kritéria (počet dětí, učitelů…) celých 20 miliard a když už mají ředitelé mandát a odpovědnost, nechat na nich, jak s penězi naloží. A kontrolovat jen to, na co ředitel peníze použil.
Bylo by to jednodušší, ale nedalo by se v tom jednoduchém systému krást ve velkém. Nebyl by v takovém systému prostor na malé domů a protislužby.
Jak zábavné, když pak vidíte, jak tady u soudů postávají celé mafie zlodějů z nejvyšších míst celé politiky, byznysu i soudů a řeší se ztracené desítky miliard. Kterých si nikdo ze státní správy nevšiml. Náhodou. Až nějaký novinář poukázal. V našem kontrolním systému se bez problémů ztratí miliarda a nikdo si nevšimne? Zakázka je předražená o 300% a nikdo si nevšimne? Jsou tak blbí a nebo tak dobře zaplacení za nevšímání?
Zdravím tímto aktuálně pana Peltu, paní Kratochvílovou a další. A všimněte si, jak jsou z toho zničení. Jak se bojí… Vysmátí a na chodbě soudu. Pelta předvádí čápa. Jak je to možné? Protože už ví. Nic se jim nemůže stát. Normální člověk by nebyl vysmátý, kdyby mu hrozilo, že vrátí miliardu…
Jak je možné, že dnes ale sedí jen Rath a kolektiv. A nesedí tuneláři LTO, Uhelných revírů, Konsolidačních bank, Bakalové a jiní…
Protože tito lidé, byli na vrcholu dost dlouho, aby si tu moc vybudovali a zajistili si v tom našem státním systému imunitu.
To celé není důvod pro páchání sebevražd. Krade se na celém světě a věřím, že mnohem více. Ale přesto… nemá mi vadit, že takhle funguje i naše politika? Jenom proto, že se to děje všude na světě?
Je to proto, že státní znamená NIKOHO. A proto to nikoho nebolí. A protože s tím jednotlivci nic neudělají, ti u moci nás budou i nadále krmit svými moudry, strašením z prožírání budoucnosti a za zády nám rozkradou během svého funkčního období budoucnost celé jedné generace.
A my zpátky do práce. Nemáme čas přemýšlet, jak podojit tu krávu se jménem Česká republika. Na to nepotřebujete ani tak schopnosti, jako žaludek.
Pavel Rampas
