Strašidelný polomytický ruský „odvetný systém poslední skázy“ Perimetr – přezývaný taky „Dead Hand“, byl v roce 2011 kvůli agresivitě NATO opětovně aktivován

Podle Caleba Larsona, magistra veřejné politiky ve škole Willyho Brandta, se „Dead Hand“ objevil jako reakce na politiku amerického prezidenta Ronalda Reagana. Ve sloupci National Interestu píše, že sovětské vedení se cítilo „zatlačeno proti zdi“, takže v SSSR se objevil „strašidelný plán“ zaručeného odvetného opatření.

O funkcích systému „Perimetr“, nebo tzv. „Mrtvé ruky“, se lze v současné době možné pouze dohadovat. O tomto problému neexistují žádné přesné údaje. To ovšem vyvolává i znatelné obavy.

Existuje nějaký důvod se domnívat, že „Perimetr“ sestává z velitelských stanovišť, velitelství balistických raket, přijímacích zařízení a autonomního systému řízení a zabezpečení (všechny pojmy jsou velmi orientační).

Časopis Wired napsal, že v době míru je systém ve „spánkovém režimu“, dokud není aktivován vysokým činitelem.

„Před odvetným úderem musel systém zkontrolovat čtyři „ pokud/pak“ : zaprvé, pokud byl aktivován, pak se pokusil zjistit, zda byl proveden úder jadernou zbraní na sovětském území. Pokud ano, systém zkontroluje komunikaci s generálním štábem. Pokud existuje spojení, pak by se systém po nějaké době bez dalších známek útoku – od 15 minut do hodiny – automaticky vypnul, přičemž by se došlo k závěru, že činitelé, kteří mohou příkaz o protiútoku vydat, jsou stále naživu. Pokud neexistuje žádné spojení, „Perimetr“ rozhodne, že přišel Soudný den,“ uvedl článek.

Poté, co systém „Perimetr“ rozhodne o použití strategických jaderných zbraní (a je to vlastně počítačové řešení), je vypuštěna velitelská raketa (nebo rakety) se speciální hlavicí, která během letu vysílá příkazy k vypuštění všech nosičů jaderných zbraní, které mají v přijímacím středisku příslušné přijímače.

Vypuštění mezikontinentálních balistických raket a balistických raket ponorek je v tomto případě prováděno automaticky.

Rozhodnutí o odvetných opatřeních „Perimetru“ vychází z informací od četných senzorů rozmístěných v zemi – seismického, radiačního a atmosférického tlaku, které určují známky jaderných výbuchů. V době míru může tento systém téměř se 100% přesností určit, kde na světě bylo jaderné zařízení odpáleno.

Současně je výše uvedený popis fungování systému „Perimetr“ velmi přibližný, schematický a velmi vzdálený skutečnému systému „mrtvé ruky“.

Mimochodem National Interest nikoliv poprvé přitáhl pozornost čtenářů k ruské „mrtvé ruce“, varující před nebezpečím vojenského konfliktu s Moskvou.

Navíc, jak poznamenal jeden z předních amerických odborníků na jaderné odzbrojení, Bruce Blair, ruský systém se neustále zlepšuje.

Zároveň je v Rusku komplex hodnocen mnohem skromněji.

Na počátku 90. let se generál účastnil mezinárodních jednání o omezení jaderných zbraní se Spojenými státy a o stažení jaderných zbraní z Ukrajiny. V rozhovoru s týdeníkem Zvezda poznamenal, že systém „mrtvá ruka“ funguje a zlepšuje se.

„Ale když se spustí, zbude nám málo prostředků – můžeme vypustit pouze ty rakety, které přežijí po prvním útoku agresora,“ vysvětlil vojenský analytik.

Systém byl po podpisu smlouvy START deaktivován, ale poté, co se NATO přiblížilo k hranicím Ruské federace byl v roce 2011 opět uveden v činnost.

Nicméně ani Rusko, ani Spojené státy nemají důvod uchýlit se k masivnímu, neomezenému a použití všech zbraní hromadného ničení a především strategických jaderných zbraní. V současné době ani americké ozbrojené síly, ani ruské ozbrojené síly nevykazují známky strategického a operačního nasazení, které obvykle následuje po vypuknutí nepřátelských akcí.