Tajemství Himmlerovy sebevraždy. Proč Britové nenašli kyanidovou kapsli? (VIDEO)

Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news

NĚMECKO: Jak se začalo nad Třetí říší smrákat, bylo jasné, že Spojenci nezajmou zdaleka tolik prominentních nacistických představitelů, jak předpokládali.

Spravedlnosti unikl také Heinrich Himmler, který v nestřežený okamžik rozkousl kapsli kyanidu v květnu 1945, kterou dobře ukryl v umělém zubu.

Heinrich Himmler: Cesta na vrchol nacistické hiearchie

Šéf gestapa, velitel Algemeine SS, říšský ministr vnitra, spoluorganizátor plánu masového vyvraždění Židů, muž s vizáží spíše spořádaného bankovního úředníka, ale také jeden z nejbližších spojenců Adolfa Hitlera. Tím vším byl Heinrich Himmler, jeden z nejdůležitějších představitelů nacistického Německa, který nakonec lstí těsně utekl spravedlnosti. Jeho cesta na vrchol nacistické stranické hiearchie byla pozvolná, ale o to intenzivnější.

Himmler a jeho role v pivním puči a počátky SS a SD

Cestu do NSDAP si našel v roce 1923 a byl také účastníkem nepovedného ,,pivního puče” v listopadu 1923. V lednu 1929 byl jmenován Reichsführerem SS (Schutzstaffel), která v té době čítala 200 mužů. O rok později získal v Říšském sněmu mandát poslance. Himmler se začal prioritně orientovat na rozšíření jednotek SS, z níž se měla stát úderná skupina. V roce 1931 založil v rámci SS původně ideologickou zpravodajskou službu strany, poté bezpečnostní službu SD (Sicherheitsdiest), jejímž vedením pověřil Reinharda Heydricha. Společně s ním tak do roku 1933 upevnil moc nacistů v Bavorsku. Rok předtím, v roce 1932 se dostal do sporu s Brunem Geschem, Obersturmbannführerem-SS, který jej kritizoval. Pokoušel se ho zničit, což mu ale nevyšlo.

Říšský komisař pro upevnění německého území: Himmlerova expanze do Polska

V říjnu 1939 jej Adolf Hitler jmenoval Říšským komisařem pro upevnění německého území (Reichskommissar für die Festigung des Deutschen Volkstums). Získal tak absolutní moc nad nově anektovaným územím v Polsku. Touto funkcí zodpovídal za návrat německých obyvatel na neněmecké území zpět do Říše. Vypracoval plány na záměnu Poláků a Židů na území Polska za německé obyvatele (Volksdeutschen) z baltických zemí a dalších částí vně Polska. Během jediného roku bylo více než milión Poláků a 300 tisíc Židů odsunuto na východ.

Adolf Hitler podle JVL informoval příslušníky jednotky SS-Leibstandarte, že “je mnohem snazší ve většině případů jít společně do bitvy než potlačovat překážející populaci lidí nižší kulturní úrovně, provádět popravy, transportovat tyto lidi pryč nebo násilně vystěhovat plačící a hysterické ženy.”

V únoru 1944 mu byla podřízena armádní zpravodajská služba a 20. července 1944 byl jmenován velitelem týlové armády. Z titulu této funkce pod něj spadalo potlačení varšavského povstání. On sám osobně byl zodpovědný za masakry, které německé jednotky v tomto městě rozpoutaly. Na jeho příkaz nerespektovaly Ženevské konvence a masově vraždily bez rozdílu zajaté bojovníky i ošetřovatelky, jakož i všechny civilní obyvatele (muže, ženy, nemluvňata).

Himmler se ke konci války snažil zachránit sám sebe

Na začátku roku 1945 již začínalo být postupně jasné, že Třetí říše pod drtivým náporem Spojenců brzy padne. Z východu se blížily sovětské jednotky a po vylodění v Normandii měly také západní mocnosti otevřenou cestu k Německu. Heinrich Himmler proto vycítil příležitost a dobře odhadl blížící se kolaps a začal vyjednávat svou svobodu se Spojenci. V dubnu 1945 jim nabídl rokování o separátní kapitulaci. Za to jej nepříčetný Hitler den před svou smrtí, 29. dubna 1945, zbavil všech funkcí a navrch vyloučil z NSDAP.

Sám Himmler se ocitl v pasti a začal rychle a iniciativně přemýšlet, jak se zachránit. Dne 21. května 1945 již po německé kapitulaci si nasadil pásku přes oko, oholil pověstný knírek a v záměrně neupravené vizáži se zkusil dostat do neutrálního Švýcarska. Nicméně měl smůlu a se svým doprovodem byl zadržen britskými vojáky na na mostě v severoněmeckém městě Bremervörde. Himmler byl převezen do internačního tábora na výslech, kde se představil jako Heinrich Hitzinger, jak zněla jeho falešná identita.

Hitler and Himmler before He broke Hitler’s Heart pic.twitter.com/a183Rde6Vj
— HistoryRecap (@HistoricalWWII) July 22, 2024

Kyanid v umělém zubu: Himmlerova sebevražda a konec spravedlnosti

Britové v daný okamžik netušili, s kým vlastně mají tu čest, a že se ve skutečnosti jedná o oddaného nacistu Heinricha Himmlera. Po sérii výslechu se Himmler sám přiznal. Britští vojáci velmi dobře věděli, že v případě, pokud se přední nacistický činitel dostane do zajetí, bude se chtít sprovodit ze světa, aby nemohl stanout u poválečného tribunálu. Britové Himmlera pečlivě prohledali a skutečně našli dvě kyanidové kaspsle, které mu okamžitě zabavili.

Dne 23. května 1945 se rozhodli Britové Himmlera převézt do města Lüneburg, kde se ho chystal prohlédnout lékař. Britové však původně neobjevili třetí kyanidovou kapsli, kterou se mu podařilo pečlivě skrýt v umělém zubu, tedy podobně jako v případě Hermanna Göringa. V nestřežený okamžik Himmler kapsli rozkousl a za pár minut zemřel. Postavil se do dlouhé řady vysokých nacistických prominentů, kteří nebyli po válce potrestáni.

Norimberské procesy a poválečné tribunály po druhé světové válce

Ačkoli byl Himmler jedním z nejmocnějších mužů Třetí říše, jeho smrt neznamenala konec honby za spravedlností pro oběti nacistických zločinů. Po jeho smrti následovalo mnoho soudních procesů, včetně Norimberských procesů, které byly vedeny proti dalším prominentním nacistickým činitelům. Norimberské procesy představovaly klíčový okamžik v dějinách mezinárodního práva, kdy se svět poprvé pokusil systematicky stíhat válečné zločiny na globální úrovni. Přestože Himmler unikl spravedlnosti, mnozí jeho spolupracovníci čelili obviněním a trestům za své podíly na genocidě a dalších zvěrstvech.

Po válce se také začala formovat kolektivní paměť a historická interpretace nacistických zločinů. V 50. a 60. letech se postupně začaly objevovat podrobnější výzkumy a publikace, které odhalovaly rozsah a brutalitu nacistických aktivit, včetně Himmlerovy role. V těchto letech se také rozvinula diskuse o morální odpovědnosti nejen jednotlivých nacistů, ale i německé společnosti jako celku. Himmlerova sebevražda se tak stala symbolickým bodem v širší debatě o tom, jak se vyrovnat s temnou minulostí a jak zabránit opakování podobných hrůz v budoucnosti.