Tak dlouho jsme šli na západ, až jsme se octli v roce 1948

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

EU: Tá da dá dá tá da dá dá – teď když máme, co jsme chtěli, pod praporem pruhů a hvězd jsme kde? No přece… V bruseli!

A tak 77 let po válce jsme opět hrdými budovateli, stavíme mládežnické hlídky do škol, lidové milice kontrolují vypínače a zpíváme pokrokové písně.

Tak dlouho jsme šli na západ, až jsme se objevili na východě v roce 1948.

Budovali soudruzi bruselští, budovali, až vybudovali. Smáli jsme se komunistům a netušili jsme, že je zde ještě blbější podskupina lidí, neštítící se ničeho, jejíž slovník by zahanbil i pověstného dlaždiče.

Rodiče vyprávěli, jak chodily mládežnické hlídky a kontrolovaly ostatní soudruhy, zda správně zhasínají, zda nesvítí žárovky zbytečně, ani zrno nazmar, chleba v odpadu ne a budovatelské pochody za zářné zítřky.

Pravda, doba komunistická (socialistická) přinesla obrovský vnitřní dluh v podobě prehistorické výroby, kdy ve většině podniků nebylo na obnovu strojů, či dokonce WC a sprch, ale díky ruským (sovětským) vědcům a expertům se celá města rozzářila a rozsvítila, protože společně s našimi vysoce vzdělanými vědci a inženýry jsme dokázali postavit nejkvalitnější jaderné elektrárny na světě. Stojí tolik let a bezpečnost všech je excelentní, proto se i jejich věk prodlužuje.

Pak jsme vstoupili do Evropské unie a vykladači světlých zítřků se opět dostali do vedení. Bez Bruselu ani krok, kupředu levá, zpátky ni krok. Bohatý střed Evropy se odpoutal od zaostalého Sovětského svazu a Ruska, země oplývala ještě víc mlékem a strdím a božský západ nám měl přinést bohatství, lásku, mír a svobodu.

Je rok 2022 a něco se zvrtlo: západ nám přinesl válku, chudobu, hladomor, města opět potemněla, zatímco to vysmívané Rusko má vše, aby svou zem uchránilo: plyn, ropu, elektřinu, ale dnes už i soběstačnost v potravinách, pšenicí může nakrmit celý svět a dluhy skoro na nule. Prostě RUSKO je zaostalý stát.

Zatímco USA mají dluh, který už není splatitelný, obrovské množství žebráků, lidé bydlí v pojízdných maringotkách, nemají ani na jídlo, negramotných je až 30% obyvatel, všude povalující se migranti, špína a hnůj.

V roce 1989 jsme nadějně vzhlíželi k západu a průmysl předali tam, kde se nepracuje. Rusové si plivli do dlaní a začali budovat nový svět. Nebo ten starý, kde lež je lží, pravda pravdou, z práce je budoucnost a vzdělání je základem budoucích generací.

My jme zaměnili pravdu za faleš, ze škol nám vylézá horda negramotných dětí, co se naučila třískat do klávesnic a pitvořit do kamer, brambory se sklízí přes počítače, obilí se sklízí přes počítače a práce smrdí. A pak ti IT specialisti žasnou, že brambory a pšenice se sice skvěle sklidila na počítačích, ale virtuálně se nikdo nenají.

Tak prý začneme šetřit, Brusel nám schválil jídlo z červů a k pití filtrovanou vodu z WC.

A stále je kolem nás horda pitomců – dokonce vůdců, která tvrdí, že to ruské bohatsví je pozlátko, protože naše červy a voda z WC je kvalitnější a ukazují dětem obrázky, jak se žilo v SSSR těsně po válce, protože dnešní fota ze škol a nemocnic si nedovolíme zveřejnit: přece to Rusko je zaostalá zem, hladová a nevzdělaná a tu originální myšlenku nám nikdo nevezme. Jsme v roce 1948 a budujeme opět světlé zítřky.

Ku předu levá, zpátky ni krok…

P.S. Pravda, ve výrobě čipů to Rusové ještě nezvládli, protože si platili Tchaj-wan. Dnes musí finišovat a Rusko všechny vědce povolalo do zbraně – ne na Ukrajinu, ale do vědeckých ústavů, kde musí zvládnout do roka a do dne výrobů čipů na stejné, či vyšší úrovni než v USA. A ruské univerzity dnes šlapou. Smích nás přechází, zatímco slyšíme kolem sebe: uvaříme červy a k tomu vodu vyfiltrovanou z WC. Bruselská budoucnost nastala…

AUTOR: Petr Pokorný

ZDROJ