The Guardian: Otřesné svědectví jak americká armáda otrávila Tichý oceán!

V roce 1968 působil Leroy Foster jako starší seržant na letecké základně Anderson v Guamu. Den poté, co dorazil na ostrov, dostal rozkaz smíchat „naftu s látkou „Agent Orange“ a poté ji nastříkat po celé základně, aby zabránil expanzi džungle“ (Strašlivé důsledky masivně  používaného defoliantu „Agent Orange“, který byl masově použit ve válce ve Vietnamu, jsou patrny dodnes – pozn. red.).

Krátce nato se u vojáka objevily vážné kožní problémy. Nakonec mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba a ischemie. Později se u jeho dcery v pubertě vyvinula rakovina. Jeho vnuk se narodil s 12 prsty na rukou a nohou a srdečním šelestem. Foster zemřel v roce 2018.

Kniha „Poisoning the Pacific“ vypovídá o tom, jak americká armáda v průběhu let znečišťovala území původních obyvatel regionu i samotný oceán, což ohrozilo jeho ekosystémy, uvedl The Guardian.

„Poisoning the Pacific“, napsaný britským novinářem Jonem Mitchellem, vychází z více než 12 000 stránek dokumentů, které získal na základě amerického zákona o svobodě informací (FOIA). Zahrnuje také rozhovory s místními obyvateli, vojenskými veterány a výzkumníky.

Kniha tvrdí, že Spojené státy po desetiletí zanedbávaly svá teritoria v Pacifiku. Dovolily svým vojenským silám porušovat práva domorodého obyvatelstva, zmocňovat se půdy a poškozovat křehké ekosystémy.

Spolu s případem Foster – po letech soudních sporů se pilotovi podařilo získat odškodnění za otravu na ostrově – Mitchellova kniha podrobně popisuje vojenské operace USA, v důsledku čehož byl Tichý oceán znečištěn toxickými látkami. Včetně radioaktivního odpadu, neuroparalytických látek a látky „Orange“ obsahující dioxin.

„Americká vláda se opakovaně pokoušela zakrýt znečištění tím, že se uchýlila k přímým lžím, dezinformacím a útokům na reportéry,“ řekl Mitchell The Guardianu. „Osobně jsem tento tlak zažil.“

Mitchellova kniha popisuje několik pokusů amerického ministerstva zahraničí a amerického ministerstva obrany zasahovat do jeho práce. Jeden spis FOIA ukázal, že novinář byl pod dohledem odboru vyšetřování trestné činnosti Marine Corps. Dokument obsahoval jeho fotografii, biografii a zprávu o přednášce o vojenské kontaminaci na Okinawě.

Podle novináře ho kolegové varovali před vyšetřováním. Pokračoval v hledání důkazů a viděl skutečný dopad svého výzkumu na veterány vystavené „Agent Orange“ na Okinawě.

„Moje hlášení pomohlo těmto nemocným mužům a ženám získat náhradu od vlády USA. Investigativní žurnalistika je nakonec práce, která pomáhá týraným lidem dosáhnout spravedlnosti, kterou si zaslouží,“ uvedl Mitchell.

Podle jeho knihy má Runitův ostrov, část Marshallových ostrovů, kopuli – mohutné betonové pohřebiště, kde Spojené státy skladují více než 70 000 metrů krychlových radioaktivního odpadu, včetně plutonia 239, které zbylo z poválečných atomových testů. Rovněž byla dodána ozářená půda z Nevady.

Americké ministerstvo energetiky uznává únik radioaktivního materiálu z tohoto skladu do moře, tvrdí však, že to není nebezpečné. Měnící se administrativy uvedly, že za kopuli jsou odpovědné Marshallovy ostrovy a zdůraznily, že Washington zaplatil postiženým komunitám více než 600 milionů dolarů za přesídlení, rehabilitaci a náklady na zdravotní péči za radiační ozáření.

Kniha uvádí, že „americká armáda vysypala 29 milionů kilogramů hořčičného plynu a nervových látek a 454 tun radioaktivního odpadu“ do Tichého oceánu. Dokumenty navíc potvrzují únik sarinu do atmosféry během jeho ničení na atolu Johnston poblíž Havaje.

Po druhé světové válce bylo na Guam přepraveno a uloženo přibližně pět tisíc barelů herbicidu „Agent Pearl“ – předchůdce „Agent Orange“. Americké ministerstvo obrany důsledně uvádí, že tyto látky nebyly na ostrově nikdy použity. Ale vojenský personál, který tam byl v té době, tvrdil, že rozsypávali a shazovali odpad, včetně poškozených sudů s herbicidy.

Vědci, včetně ministerstva pro veřejné zdraví a lidské služby na Guamu, v roce 2015 uvedli, že ve vesnicích, kde byly „použity“ herbicidy, zaznamenávají nárůst úmrtí kojenců na vrozené vady.

V roce 2017 při vyšetřování tvrzení o použití herbicidů na Guamu dospěla vláda USA k rozporuplným závěrům. Ministerstvo obrany uvedlo, že testování půdy nepotvrdilo obsah škodlivých látek, ale zpráva Agentury na ochranu životního prostředí ukázala něco jiného.

Situace na Guamu se shodovala s tím, co se stalo s místním obyvatelům a americkým vojáky na japonské Okinawě, kde se po celá desetiletí nacházela americká vojenská základna. Právě zde Mitchell zahájil vyšetřování, vysvětlily noviny.

V roce 2005 uzavřely USA s Japonskem dohodu o přesunu tisíců amerických mariňáků z Okinawy na Guam. Místní obyvatelé se důsledně stavěli proti americké vojenské přítomnosti na ostrově s odvoláním na poškození jejich zdraví a životního prostředí, připomněl The Guardian.

V posledních letech došlo k určitému, i když omezenému pokroku. Senátoři z Guamu podpořili návrhy zákonů za zahrnutí území do seznamu míst, kde byl použit „Agent Orange“. V březnu 2019 byla schválena kompenzace pro 52 tisíc veteránů, kteří byli vystaveni herbicidům na třech tichomořských územích USA – na Guamu, na Americké Samoi a na atolu Johnston.

Jak ale Mitchell zdůrazňuje, ani v roce 2020 nebudou domorodé hlasy slyšet. V červenci odkryly vojenské vykopávky na Guamu desítky míst obsahujících lidské ostatky a kulturní artefakty. Místní kmeny byly z těchto nálezů zděšeny.

Všechny tyto obavy podněcují hnutí k demilitarizaci Pacifiku. Nezastavily však poslední americkou námořní základnu – první novou základnu za téměř 70 let – aby oficiálně otevřela své brány počátkem tohoto měsíce, poznamenal The Guardian.