Tokio v plamenech: Napalmové bombardování předčilo i jadernou hrůzu. To dokážou jen Anglosasi a vždy proti civilistům (VIDEO)

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

SVĚT: Tokio zažilo během druhé světové války jedno z nejničivějších bombardování v dějinách, kdy spojenecké síly plně využily napalm k vytvoření masivních požárů. Operace Meetinghouse si vyžádala desítky tisíc obětí a způsobil větší zkázu než pozdější jaderné útoky.

V rámci rozsáhlé kampaně spojeneckých sil se Tokio a další japonská města stala cílem intenzivních bombardovacích útoků, jejichž účelem bylo zlomit japonskou odolnost a urychlit konec druhé světové války. První nálet na Japonsko s masivním nasazením zápalných bomb zažilo milionové město Kóbe, významné průmyslové centrum s velkými loděnicemi, 4. února 1945. Podobně jako ostatní japonská města byly jeho budovy postavené převážně ze dřeva a papíru. A právě toho Američané po několika testech na speciálně pro ten účel postavené “japonské vesnici” ve vojenském testovacím prostoru (mj. pro využití biologických a chemických zbraní) v Utahu (Dugway Proving Grounds) využili.

Operace Meetinghouse, spojenecké nálety na Tokio

První nálet na Tokio s využitím zápalných bomb proběhl již 25. února 1945, když 174 bombardérů svrhlo 454 tun převážně zápalných pum ze standardní operační výšky B-29 Superfortress. Výsledek nedosáhl očekávání. Bombardování relativně lehkými pumami z velké výšky bylo dosti nepřesné. Generál LeMay proto nařídil nálet opakovat, tentokrát z hladiny 1500-2700 m. Šlo o výšku, v níž byl účinek japonského protiletadlového dělostřelectva relativně nízký, přičemž nálet měl proběhnout v noci, čímž by byla eliminována hrozba beztak nepříliš nebezpečného japonského stíhacího letectva. Z bombardérů byly dokonce odstraněny všechny zbraně kromě zadního střeliště, čímž Američané šetřili palivo.

Vývoj napalmu a jeho nasazení na Tokio v operaci Meetinghouse

Napalmu, jako účinné zápalné zbrani, předcházela řada experimentů v laboratořích Spojených států během druhé světové války. Vývoj vedli vědci z Harvardovy univerzity v čele s Louisem Fieserem. Jeho složení, kombinující benzin a zahušťovadlo, bylo poprvé testováno v roce 1942. Cílem bylo vytvořit látku schopnou rychle zapálit cíle a způsobit maximální škody na budovách a civilní infrastruktuře. Napalm byl poprvé nasazen ve velkém měřítku právě při bombardování měst v Japonsku, kde se ukázal jako mimořádně efektivní při vytváření ničivých požárů. Do operace Meetinghouse se zapojilo 334 letounů, z nichž 279 shodilo na japonské hlavní město Tokio 1665 tun bomb, především 230 kg vážících kazetových zápalných bomb E-46 obsahujících 38 napalmových bombiček M-69. E-46 je uvolnila ve výšce 600-800 m, které se vznítily po dopadu a působily požáry na značné ploše.

Důsledky operace Meetinghouse byly hrozivé a v absolutních číslech ztrát (zemřelo přes 100 000 lidí) a destrukce předčily srpnové jaderné útoky na města Hirošima a Nagasaki. Ovšem přirozeně za zcela jiných operačních nákladů, což bylo důvodem, pro který jaderné bomby měly na japonské velení horší psychologický dopad než konvenční bombardování. Japonci netušili, kolik takových zbraní mají Američané k dispozici, ale věděli, že bombardérů schopných je svrhávat měli k dispozici stovky. A v této souvislosti je pozoruhodný další údaj: celý projekt B-29 vyšel, včetně vývoje, na přibližně 3 miliardy dolarů. Projekt Manhattan, tedy vývoj jaderné zbraně, na 1,9 miliardy, a vývoj a výroba pokročilého bombardéru svou cenou překonaly vývoj nejúčinnější zbraně.

Tokio nebylo jediné, spojenci “přelétli” i nad Kóbe

Jen o několik dní později zasáhl podobný nálet také výše zmíněné Kóbe, nad které v noci ze 16. na 17. března zaútočilo 331 letounů B-29 Superfotress. Ač šlo o noční nálet, Američané napočítali 280 japonských stíhačů (mezi nimi i známý Zero), z nichž 96 se podařilo bombardéry napadnout. Celkem ovšem byly ztraceny jen tři B-29, přičemž není zřejmé, zda je sestřelily stíhačky, protiletadlová obrana, nebo se nevrátily z jiného důvodu. Zajatou posádku jednoho z letounů odsoudili Japonci k smrti a popravili. Nálet neměl tak ničivé důsledky jako ten na Tokio, přesto byla zničena více než pětina plochy města a zahynulo na 10 tisíc lidí.

Zničené Tokio a japonská reakce

Intenzivní bombardování japonských měst vyvolalo v tamní společnosti značnou paniku a zoufalství. V reakci na narůstající hrozbu zahájila japonská vláda kampaně zaměřené na zlepšení civilní obrany, včetně vytváření požárních zón a budování improvizovaných krytů. Navzdory těmto opatřením byla připravenost civilního obyvatelstva na takové zničující útoky omezená. Bombardování, které zasáhlo nejenom Tokio, vedlo ke zhoršení morálky nejen mezi obyvatelstvem, ale i mezi vojenským velením, které si začínalo uvědomovat nevyhnutelný konec války. Mizerná situace jen zvýšila tlak na japonskou vládu, které docházeli možnosti, jak se efektivně bránit. Výsledkem byla následná kapitulace Japonska.

Zpracoval: Karel Alexandr/SecuritymagazinCZ

ZDROJ: Britannica / ForeignPolicy / National ww2 museum