Turecký parlament schválil vyslání okupačních vojsk do Náhorního Karabachu, holandský parlament odpověděl uvalením sankcí na Ázerbajdžán a Turecko

Turecký parlament (obrázek) schválil návrh prezidenta Recepa Erdogana na zřízení stálých tureckých vojenských základen v Ázerbajdžánu. Podle usnesení parlamentu, které citoval turecký deník Daily Sabah, bylo schváleno vyslání tureckých vojáků i do oblasti Náhorního Karabachu, které během bojů obsadila turecko-ázerbajdžánská koalice. Turecké jednotky se tedy stanou součástí okupačních vojsk, i když tuto možnost nepřipouští Dohoda o ukončení bojů v Náhorním Karabachu vyjednaná ruským prezidentem Vladimír Putinem.

Podle dohody měly být do oblasti vyslány pouze ruské vojenské jednotky v roli mírových sborů. Ruská armáda již mírové jednotky rozmístila na pozicích ve zbytku republiky Arcach. Pokud se do Azery obsazených území přesunou i turecké jednotky, budou si ruští a turečtí vojáci vzájemně „hledět do hlavní“. Šlo by o velmi nebezpečnou situaci srovnatelnou s „kouřením ve skladu benzínu“.

Na nastalou situaci reagoval včera při tiskové konferenci v Kremlu ruský prezident Vladimír Putin. V odpovědi na dotaz novinářů, kterou zveřejnil server kremlin.ru, připomenul, že podle třístranné dohody by posílení stavu ruského kontingentu v Arcachu podléhalo souhlasu všech tří stran – tedy i Ázerbajdžánu. To však neplatí o početním i technickém posílení 102. vojenské základy v arménském městě Gjumri. Ruský prezident při tiskové konferenci detailně rozebíral historii konfliktu v Náhorním Karabachu až do roku 1988. Připomněl, že nezávislost republiky Arcach, vyhlášené v Náhorním Karabachu arménskými obyvateli v roce 1991, která byla zakotvena v mírové dohodě z roku 1994 zprostředkované Ruskem, zatím plně neuznala ani Arménie. A že status této oblasti je nutné dořešit.

Vzápětí zřejmě nikoli „náhodou“ připomněl, že Rusko tradičně uznává právo národů na sebeurčení, které zakotvuje i Charta OSN. Detailně rozebral nedávné případy, kdy ruská armáda pomohla obhájit nezávislost Jižní Osetie, která vyhlásila odtržení od Gruzie po válečných zločinech páchaných na jejích obyvatelích gruzínskou armádou. Významně hovořil i o procesu dvou referend na Krymu, při nichž jeho obyvatelé odhlasovali odtržení od Ukrajiny a následnou žádost o začlenění do Ruské federace. Kam byli bleskově rozhodnutím ruského parlamentu přijati.

Znalci ruských poměrů označili Putinovo vystoupení jako nepřímé varování Turecku, že v případě dalšího napadání Arcachu, bude mít turecká armáda co do činění s armádou Ruska, vybavenou nejmodernějšími zbraněmi. Včetně jaderných raket.

Do protiturecké koalice včera přistoupilo i Holandsko, jehož parlament odhlasoval vyhlášení embarga na vývoz zbraní a válečného materiálu do Turecka a Ázerbajdžánu. Holandští poslanci podle rakouské agentury APA schválili rovněž zavedení osobních sankcí na prezidenty Turecka Recepa Erdogana a Ázerbajdžánu Ilhama Alijeva, členy jejich rodin a vysoké armádní důstojníky obou zemí odpovědné za válečné zločiny v Náhorním Karabachu. Uvedeným osobám je zakázán vstup na území Holandska a vláda má zabavit jakýkoli majetek těchto lidí nacházející se v holandské jurisdikci. V usnesení o vyhlášení sankcí je jako důvod uvedeno i navážení džihádistických válečných zločinců z teroristické organizace Islámský stát (ISIL) ze Sýrie a Libye do oblasti bojů v Náhorním Karabachu.

Nový návrh na vyhlášení embarga na vývoz zbraní do Turecka a Ázerbajdžánu předložilo do Rady ministrů zahraničí Řecko společně s Francií a Rakouskem. Po včerejším rozhodnutí národního parlamentu se k němu připojí i holandská vláda. Zavedení sankcí doposud vždy blokovalo Německo, které do Turecka vyváží velké množství zbraní a munice. Včetně obrněných transportérů, které byly tureckou armádou použity k útoku na Arcach.

Frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i čeští europoslanci za SPD, se snaží od začátku války v Náhorním Karabachu v Evropském parlamentu prosadit zavedení celounijních sankcí proti Turecku a Ázerbajdžánu. V reakci na azersko-turecký útok jsme navrhli nejen vyhlášení embarga na vývoz zbraní a munice do obou útočících zemí, ale i vypovězení celní unie EU – Turecko.
Probruselská většina však procedurálním rozhodnutím znemožnila o těchto návrzích hlasovat. Po proběhlé rozpravě nakonec nebylo dodnes umožněno hlasování, takže Evropský parlament jako celek se tváří, jako by se žádná válka v Náhorním Karabachu nekonala.

Autor: Ivan David

Zdroj: http://www.novarepublika.cz/

Napsat komentář