Pondělí 2. listopadu
150 tisíc Arménů, kteří už víc než tisíc let žijí v okrese Náhorní Karabach budou částečně vyvražděni, částečně vyhnáni. Jejich území osídlí turečtí osadníci.
Hanba nám všem! Za to je třeba se stydět. Ne za to, že prezidentovi pořádně neslouží nohy nebo že premiér má špatný přízvuk.
Snad to taky bude probuzení pro ty, kdo příliš spoléhají na Rusko. Rusko nebude příštím světovým četníkem. Nemá takové ambice ani takové možnosti. Hájí svoje vlastní zájmy a dá si pozor, aby se nenechalo zatáhnout do války. Pokud tedy Turci nezaútočí přímo na centrální Arménii (což podle všeho nemají letos v úmyslu), nebude se do záležitosti míchat. Jak bychom mohli věřit, že by mělo chuť řešit případné problémy České republiky?
Úterý 3. listopadu
Hurá, Lékaři bez hranic se konečně posílili kapacity českého zdravotnictví.
Čekáte, že pošlou doktory nebo sestřičky do nemocnic? To zrovna ne. Místo toho budou poskytovat “poradenství”. Budou např. ředitelům pečovatelských domů vysvětlovat, jak používat dezifekci. Jestli je budou taky učit, jak se slézá ze stromu, to v tiskové zprávě není. V tiskové zprávě, žel, taky není ani zmínka o tom, že by to snad měli dělat zadarmo.
Takže ono to spíš vypadá na Hyeny bez hranic.
Středa 4. listopadu
Ohledně vraždění ve Vídni politikům připomínám, že jejich práce není vyjadřovat soustrast. Jejich práce je prosadit takové opatření, aby se Vídeň nemohla odehrát v Praze.
Čtvrtek 5. listopadu
Tak tu máme výsledek “zdravého stravování” a návratu k přírodě. Po téměř 100 letech se v českých zemích opět objevila podvýživa.
Co v článku v MF Dnes vidět není, a co je podstatné. Takovými katastrofálními trendy je vždy více ohrožena nižší třída. Ti nahoře to dělají trochu, média to zdůrazňují hodně, a ty matky z nižších vrstev, které se chtějí těm nahoře podobat, to pak doženou do extrému.
Podvýživa je zvláště vážná proto, že souvisí s inteligencí. Po celé 20. století průměrná inteligence Evropanů stoupala, i když měli chytří méně dětí než hloupí. Co ten vliv převážilo, bylo zlepšování výživy.
Pátek 6. listopadu
Izraelci kupují ruskou vakcínu Sputnik. Vzpomeňte si na to, až vám zase bude někdo vyprávět o zemljankách a o zemi, která je technologicky na úrovni Horní Volty.
Nicméně otevírá to velice zajímavou otázku. Vztah mezi státním a soukromým výzkumem. Celé roky nám tvrdili, že soukromé firmy dokážou lépe nacházet nová řešení. A hle, ruský státní výzkum je o několik kroků rychlejší a pružnější než americký a západoevropský nestátní sektor. Mimochodem, většina opravdu zajímavých amerických inovací přišla ze sektorů armády a výzkumu vesmíru, tedy sektorů státních.
Pak nám zase tvrdili, že jenom korporace dokážou nashromáždit dostatečně velké rozpočty na výzkum. Na tom možná něco je, ale ty výsledky pořád nejsou vidět.
Obávám se tedy, že ten rozdíl je někde jinde. Když ten výzkum řídí přímo stát, je určitá šance (byť nevelká), že výsledek bude užitečný.
Čímž nezpochybňuji, že skutečný soukromý sektor je neskutečně inovativnější v oborech jako móda, spotřební zboží, nové typy restaurací apod.
Sobota 7. listopadu
Jak bude vypadat další vývoj americké demokracie? Jeden ze scénářů:
1) I když je naprosto zřejmé, že došlo k volebnímu podvodu, nemusí se najít takové důkazy, aby to umožnilo nařídit opakování voleb nebo vyřadit podvodné hlasovací lístky.
2) Lidé z nižších sociálních vrstev přestanou k volbám chodit. Proč se namáhat, když výsledek bude stejně změněn?
3) Nechodit k volbám se stane zvykem, takže po čase nebude nikomu vadit, když bude volební právo i formálně zrušeno. Třeba tak, že k volbám nesmí bílí lidé s příjmem pod milion dolarů ročně.
Na tomto vývoji budou spolupracovat neomarxisté a zastánci liberální ekonomie (malý stát, žádné zasahování, nízké daně atd.), kteří k sobě mají stále blíže a jejichž srůstání bude pokračovat.
Neděle 8. listopadu
„Raději pustá země, než země, kde žijí nevěřící“. Sliby dané nevěřícím nemusí být dodrženy. „Náboženská svoboda je kořenem všeho zla.“ Vládce se dopouští hříchu, je-li k nevěřícím příliš mírný.
To nejsou ukázky islámského myšlení. To jsou ukázky myšlení vítězů bitvy na Bílé hoře, kterým se podařilo rozvrátit český stavovský stát založený na svobodě a toleranci. Dnes je tomu přesně 400 let od této národní tragédie. Při pohledu zpět se můžeme dopustit několika chyb.
Za prvé. Klást rovnítko mezi katolicismus (nebo křesťanství obecně) a islám. V 17. století katolicismus skutečně procházel hlubokou mravní krizí, nicméně ani tehdejší katolíci – to nebyli jenom upalovači, inkvizitoři a pachatelé pobělohorské genocidy. To byli také lidé jako René Descartes nebo Galileo Galilei, kteří připravovali cestu moderní vědě, technice, pokroku… To je svědectví o tom, jak podnětné prostředí tehdejší katolicismus představoval. Ale ještě důležitější je to, že naše civilizace je schopna vývoje. Dnes jsme, díky Bohu, někde úplně jinde než v 17. století.
Za druhé. Stejnou chybou je pokoušet se obhajovat zločiny 17. století nebo se dokonce snažit o jakoukoliv formu návratu děsivým časům českého baroka. Rozumím tomu, že v době, kdy veřejné mínění ovlivňují peníze z restitučních krádeží, to je pro mnohé lákavé. Ale to skvělé na naší civilizaci je právě to, že můžeme najít odvahu nazvat zločin zločinem, bezpráví bezprávím a genocidu genocidou. To není nic proti křesťanství, katolicismu ani čemukoliv jinému. Protože každé z těch hnutí má možnost si ty průšvihy přiznat a poučit se. I to nás odlišuje od jiných.
A na závěr. Český debakl 17. století měl i jednu pozitivní stránku (byť o ní nemluvíme). Habsburkové se českou válkou natolik vyčerpali, že nedokázali naplnit svůj záměr ovládnutí celé Evropy, nastolení totalitního režimu a násilný návrat do středověku. Většina scénářů, které bychom si v takovém případě dokázali představit, končí islamizací celé Evropy a asi i celého světa. Jenže vývoj šel opačným směrem. Zárodky svobody nebyly zničeny, a nakonec ani Habsburkům nezbylo, než konvertovat od své sektářské bigotnosti k osvícenství. Česká oběť nebyla nadarmo.
Čímž nezpochybňuji, že by bylo mnohem lepší Habsburky porazit, jak to o generaci před Bílou horou dokázali Holanďané, a staletí před nimi Švýcaři.
Autor: Petr Hampl
Zdroj: https://pravyprostor.cz/
