Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news
Základní úlohou parlamentní demokracie není dát lidem efektivní vládu, ale zabránit diktatuře a totalitě. Nehlídá-li systém, aby se mocichtivý vládce nedostal ke koncentrované moci, vždy se tak stane. To byly zkušenosti raného Říma nebo anglických šlechticů.
Trpká zkušenost s autokratickými vládami vedla duchovní otce dnešních demokracií k tomu, aby se snažili navrhnout systém, ve kterém nikdo nemá dostatek moci k neomezené vládě nad prostým lidem. Zdánlivou nevýhodou takového systému je, že všechno dlouho trvá a může dojít k patovým situacím.
Zrození práva veta
Jedním z prvních historicky doložených pokusů o omezení moci jednoho panovníka je ústava rané římské republiky z roku 509 před n.l., která zavedla právo veta, které v latině znamená „zakazuji”.
Po vyhnání posledního římského monarchy vládli v zemi nově dva konzulové, z nichž každý měl právo veta na činy toho druhého. Bezesporu velmi nepraktický způsob vlády. Ale po zkušenostech s předchozím monarchou byl cíl zřejmý: rozdělit moc. Právo veta proti konzulům dostali i zástupci prostého plebejského lidu, kteří za jeho pomoci měli chránit plebejce před bezprávím a násilím panovníka.
Král se loudá
Všechny klíčové dokumenty dějin, které posunovaly lidstvo krok za krokem ke svobodné společnosti, řešily zejména omezení moci. Nikdo neriskoval svůj život, protože král rozhodoval pomalu nebo vůbec.
Angličtí šlechtici donutili krále Jana, aby v roce 1215 podepsal listinu „Magna Carta”. Do dnešní doby přežil v ústavním právu Anglie článek 39, známý pod jménem habeas corpus, který říká, že „žádný svobodný muž nebude zatčen nebo uvězněn” bez řádného procesu. Tedy, že král nebude o své vůli posílat lidi za mříže.
Bill of Rights
Lidé neumírali v 17. století v anglické občanské válce proto, že se zastupitelé v parlamentu hádali a nedalo se to poslouchat. Chtěli omezit moc krále. Proto vznikla na základě idejí Johna Locka v roce 1689 listina známá jako „Bill of Rights”, která zásadním způsobem omezila možnost krále vládnout bez kontroly parlamentu a stala se spolu s Magna Carta klíčovým dokumentem anglického ústavního práva, které dodnes není kodifikováno v psané podobě.
Listina Bill of Rights sebrala králi možnost vybírat daně bez souhlasu parlamentu nebo jej zbavila takzvaného práva „Non obstante”, podle kterého mohl v určitých případech on sám prohlásit zákon za neplatný.
Všudypřítomný stát
Lidé mohou být pobouřeni pomalých chodem demokracie, která na rozdíl od diktátora nemůže jednoduše bouchnout do stolu, ale jedním z důvodů, proč je to pobuřující, je masivní expanze státu do všech oblastí lidského života.
Francouzský ekonom Frédéric Bastiat by k tomu mohl říci: Kdyby se zákony omezovaly pouze na ochranu všech lidí, jejich svobod a jejich majetku, jak je pravděpodobné…, že by lidem vadilo, že parlament není schopen se dohodnout na nových dotacích, regulacích nebo dalších inovativních přesunech majetku? (pozn. autora: vyznačený text je fabulace)
Patová situace jako žádoucí stav
Populární soudce amerického Nejvyššího soudu Antonin Scalia obhajoval důslednou dělbu moci podle americké Ústavy takto:
„Projde to jednou komorou parlamentu, neprojde to jeho druhou komorou, někdy je druhá komora kontrolovaná opoziční stranou a pak je tady prezident, který to může vetovat. Lidé se na to dívají a říkají, že to je pat. Mluví o nefunkční vládě, protože se nemohou dohodnout.”
„Ale to je přesně způsob, jakým to má fungovat. Zakladatelé USA chtěli, aby jedna moc musela čelit moci druhé. Největší zlo, které nás sužuje, napsal Alexander Hamilton o rozdělení moci, je příliš mnoho zákonů, a proto není rozdělení moci zase tak špatná myšlenka. Tohle řekl na konci 18. století. Nevěděl nic o zbytečných zákonech.”
Kolik má stát pojistka?
Některé politické instituce jsou možná drahé, zbytečné a k ničemu. Ale stejně drahá, zbytečná a k ničemu je pojistka bytu proti požáru, pokud nehořelo. Pojištění proti riziku diktatury a totality není zadarmo. Dokonce je logické, že je relativně drahé, protože pravděpodobnost, že někdo bude chtít totalitně vládnout je výrazně vyšší než riziko, že vyhoří barák.
Zdroje:
(1) Veto
(2) Non Obstante
(3) Scalia
AUTOR: D. Tolar
Prosím podpořte náš projekt!
Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu
CZK účet ve FIO bance (správce Slovanský Svět) :
Ú:2902573480/2010
IBAN:CZ4320100000002902573480 SWIFT: FIOBCZPPXXX
EURO účet ve WISE bank (správce Jie Liang) :
IBAN: BE62967308702361 Swift:TRWIBEB1XXX
Adresa banky: WISE EUROPE S.A., Avenue Louise 54, Room S52 Brussels 1050, Belgium
Děkujeme
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi