USA ZAŽÍVÁ NEJVĚTŠÍ CHAOS OD DOB OBČANSKÉ VÁLKY: POLOVINA AMERIČANŮ CHCE ROZPAD FEDERACE. BOJKOT FEDERÁLNÍ VLÁDY!

USA: Viktorie Nikiforová popisuje současné poměry v USA, kde se nejen konzervativní oblasti, ale již i státy ovládané dekadentními demokraty chtějí odtrhnout od unie

Republikánská většina v Michiganu právě zrušila zákon, který umožnil demokratické guvernérce státu Gretchen Whitmerové zavést lockdown.

Tím však válka za nezávislost neskončila. Obyvatelé státu s napětím očekávají novou iniciativu Washingtonu ovládaného Demokraty na obnovení rouškového režimu a samoizolace. Tváří v tvář této perspektivě nastolí otázku odtržení od USA. Michonne Maddocková, předsedkyně Republikánů v Michiganu, o tom mluví otevřeně.

Ještě nikdy nebyla myšlenka secese – nebo prostě rozpadu – ve Státech tak populární.

„No a co, vážně, rozdělme se tak na dva roky a žijme odděleně,“ žertuje moderátor satirického pořadu FoxNews Greg Gutfeld. „Demokraté budou dělat své demokratické kousky, Republikáni své republikánské kousky. Uvidíme, kdo to zvládne lépe.“

Hosté ve studiu se vesele smějí, ale novinka je to velmi závažná. Diskutují o výsledcích průzkumu veřejného mínění, podle něhož polovina Američanů souhlasí s odtržením svazových států od Spojených států amerických.

Renesance secese

Ještě před několika lety bylo samotné slovo „secese“ v dobré společnosti považováno za neslušné. Používali ho jen ti nejzarytější survivalisté s kufry plnými zbraní a konzervovaného masa a neuctivý rozhlasový moderátor Rush Limbaugh. A co se nestalo, na nejpopulárnějším televizním kanálu se s chichotáním a hýkáním diskutuje o rozpadu Spojených států.

Časopis Newsweek již zveřejnil mapu budoucí Severní Ameriky. Na ní se republikánské státy spojily s konzervativními provinciemi Kanady pod názvem „Spojené státy americké“. Demokratické státy se zase spojily s pokrokovými provinciemi a vytvořily „Spojené státy kanadské“. USA zakážou potraty a zruší sňatky homosexuálů. USK by legalizovaly dosud zakázané látky a umožnily by každému uzavřít manželství s kýmkoli chce.

Tato myšlenka vlastně není nová. V roce 2016, po Trumpově vítězství v prezidentských volbách, mluvila se vší vážností o odtržení od Spojených států demokratická Kalifornie. Dokonce tam pro tento proces vymysleli název – Calexit. Nyní přišla odpověď a oddělit se chtějí Republikáni. Asi 66 % republikánských Američanů žijících na jihu USA je pro nezávislost svých států na federálním centru.

Neřízený chaos

Chaos v životě Ameriky dosáhl takového rozsahu a Washington má nad situací tak malou kontrolu, že jednotlivé státy se již chovají jako nezávislé: provádějí nezávislou politiku, hádají se se svými sousedy a vzdorně ignorují Bílý dům. To, co se děje, nápadně připomíná Machnovii – svobodné území anarchistické společnosti vzniklé během ukrajinské revoluce v letech 1917–1921. Volný průchod od oceánu k oceánu.

Republikáni v texaském zákonodárném sboru se snaží přijmout zákon o volebním pořádku. Jeho překvapivé novátorství spočívá v tom, že voliči, nevídáno, neslýcháno, musí při volbách prokázat svou totožnost. Demokraté z Texasu to považují za bezpříkladné porušení lidských práv. V Senátu i v Kongresu jsou však v menšině. Zákon byl tudíž odsouzen k přijetí.

Senátem samozřejmě prošel. Když však došlo na Kongres, vzlétli texaští Demokraté jako tažní ptáci a v klínové formaci odtáhli do Washingtonu. Texaský Kongres nebyl usnášeníschopný. Zákon tudíž nemohl být schválen.

Americká viceprezidentka Kamala Harrisová ve Washingtonu místo toho, aby svým stranickým kolegům vysvětlila, že bezostyšně porušují zákon a neplní své povinnosti, plně podporuje jejich demarši.

Na to texaský republikánský guvernér Greg Abbott vyšle za prchajícími demokraty bezpečnostní složky a požaduje, aby uprchlíky zatkli a násilím je předvedli do Senátu. Texasští Rangers však nemají mimo území vlastního státu žádnou takovou pravomoc.

Demokraté slibují, že ve Washingtonu zůstanou až do konce srpna, tedy do konce texaského legislativního zasedání. Mají plnou podporu prezidenta Bidena, muže, který by měl podle ústavy naopak prosazovat zákony své země.

Není divu, že při vší té bídě chtějí Texasané vyhlásit Texit. „Na co potřebujeme federální vládu?“ ptá se Daniel Miller, předseda Texaského národního hnutí a aktivista Texitu. „Máme vlastní. Texas Rangers budou naší FBI, texaská armáda zorganizuje síly domobrany.“ Nemluvě o tom, že s HDP 1,7 bilionu dolarů je Texas desátou největší ekonomikou světa, před Kanadou a Austrálií.

Politický antagonismus

Jednotlivé státy mají vlastní imigrační politiku. Z Washingtonu denně zaznívají výzvy pustit do země co nejvíce migrantů, pomoci jim a postarat se o ně. Přesně tak jednají šerifové demokratické Kalifornie.

Naopak na mexické hranici Texasu a Arizony otevřeně operují místní ozbrojené milice. Po zuby ozbrojení drsní chlapi, bývalí vojáci a příslušníci bezpečnostních složek, loví ilegály jako králíky, střílejí latinskoamerické pašeráky a překupníky drog. A Washington s tím nemůže nic dělat.

Vztahy mezi modrými (demokratickými) a červenými (republikánskými) státy jsou extrémně vyhrocené. Ideologická propast mezi nimi je hlubší než Grand Canyon. Nedávno demokratické kalifornské úřady znovu zakázaly státním zaměstnancům a studentům cestovat za státní peníze do států, které urážejí LGBT. Na seznamu je 17 států, všechny samozřejmě republikánské. V loňském roce na to Oklahoma reagovala zákazem „nedůležitých cest“ svých úředníků do Kalifornie – pro případ, že by tam mohli něco vidět, nebo nedej bože změnit svou sexuální orientaci.

Uzavření hranic je samozřejmě ještě daleko, ale všechna tato nepřátelská gesta nevyhnutelně připomínají, že americké státy jsou víc než pouhé samosprávy. Každý z nich má své vlastní hranice, vlastní zákonodárný sbor, vlastní bezpečnostní složky, obecně celý státní silový aparát. A to vše se může kdykoli osamostatnit.

Na kalifornskou černou listinu se dostala i konzervativní Florida, rodná země Republikánů. Tam si toho však nikdo nevšiml. Stát Florida je totiž v posledních týdnech aktivní i v zahraniční politice.

Nejprve se v Miami objevili lidé, kteří plánovali zavraždit haitského prezidenta Moise Jovenela. Přední místní politici se nyní zabývají Kubou, sponzorují tamní aktivisty, podněcují Majdan a požadují, aby Washington okamžitě zasáhl a Pentagon poslal bombardéry. Do hnutí se aktivně zapojují místní oligarchové, senátoři a kongresmani, ale i diaspory Haiťanů a Kubánců se svými uznávanými vůdci.

Na hranici excesů

Soudě podle vlažné reakce Bílého domu jsou všechny tyto zahraničněpolitické aktivity pro vedení federace naprostým překvapením. Federální centrum má jen málo pochopení pro dění na Haiti a rozhodně nemá v plánu napadnout Kubu. Celá věc je demonstrativní amatérismus ze strany Miami.

Celý ten chaos má samozřejmě objektivní příčiny. Federální uspořádání země, rozkol na nejvyšších místech, objektivně slabý prezident, který nemá podporu lidu, to vše je pochopitelné. Ale například Německo je také federace. Prezident tam nemá vůbec žádnou moc. Bavorská vláda však neorganizuje Majdan v Lichtenštejnsku a představitelé Porýní-Falc se nesnaží vyrvat Alsasko a Lotrinsko Francii za zády Berlína.

Sami Američané donekonečna popisují vztah mezi červenými a modrými státy jako manželství bez lásky. A stále častěji jim přichází na mysl metafora rozvodu. „Dost bylo rozbíjení talířů, je čas rozdělit majetek,“ shrnuje demokratický spisovatel Paul Vandewelder. „Zabereme si New York a Havaj, západní pobřeží a severovýchod… Vy si vezměte Texas, Mississippi a Konfederaci. My dostaneme Billa a Hillary, Woodyho Allena a Meryl Streepovou, vy Mitche McConnella, Fox News, Sarah Palinovou, my Disneyland a Hollywood, vy baptisty a tornáda… Grand Canyon rozdělíme na dvě části… Aljaška připadne tomu, kdo ji bude chtít… My dostaneme humry, sýry, víno, vy kukuřici, smažené kuře, knedlíky (to bychom stejně nepřežili). My dostaneme Intel a Google, vy Halliburton a Dell… Nakonec si necháme všechny naše daně a vy si za všechno budete platit sami.“

Autor toto napsal před devíti lety a strefil se přesně. Státní orgány se aktuálně chovají, jako by Spojené státy americké skutečně vstupovaly do druhého poločasu rozpadu.

Autor: Viktorie Nikiforová

Překlad: protiproud