V. Katasonov: Může být teroristický stát členem OSN?

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

IZRAEL / OSN: Existuje mnoho předpovědí o tom, že nová světová válka začne na Blízkém východě.

Nedávno jsem se vrátil z Turecka. Tam jsem se blíže seznámil s postojem této země a jejího prezidenta Erdogana k otázce Izraele a jeho roli v současné válce na Blízkém východě.

Zde jsou charakteristiky státu Izrael, které mu turecký prezident dával a dává: „teroristický“, „fašistický“, „loupeživý“, „rasistický“, „sionistický“ atd. Ještě v roce 2018, když Kneset (izraelský parlament) schválil zákon o židovském charakteru Státu Izrael, Erdogan prohlásil: „Izrael je nejsionističtější, nejfašističtější a nejrasističtější zemí.“

Erdogan přímo přirovnal Izrael k Třetí říši: v židovském státě „duch Hitlera znovu vstal z hrobů“. Turecký vůdce upřesňuje: „Mezi posedlostí Adolfa Hitlera árijskou rasou a mentalitou Izraele není žádný rozdíl“. Poté, co 7. října loňského roku začalo nové kolo války na Blízkém východě, prohlásil Erdogan Izrael za „válečného zločince“ a vyzval k vytvoření mezinárodního tribunálu, který by soudil izraelského premiéra Netanjahua a jeho přisluhovače. Zřejmě po vzoru toho, který byl zřízen v Norimberku v roce 1945 a který soudil nacisty. Koncem července letošního roku turecké ministerstvo zahraničí uvedlo: „Konec genocidního Netanjahua bude stejný jako konec genocidního Hitlera. Ti, kdo se snaží vyhladit Palestince, se budou za své činy zodpovídat stejně jako genocidní nacisté.“

Abychom byli spravedliví, Erdogan není ve svém hodnocení Izraele sám. Jeho postoj k tomuto státu sdílejí vůdci a političtí představitelé mnoha zemí světa, zejména arabských a muslimských. Například loni v říjnu, tři týdny po vypuknutí nové války na Blízkém východě, Ramzan Kadyrov prohlásil, že „izraelský fašismus“ je „stejně krutý jako Hitlerův, ne-li krutější“. V listopadu loňského roku hostila Saúdská Arábie společný summit Ligy arabských států (LAS) a Organizace islámské spolupráce (OIC), na kterém se jednalo o situaci na Blízkém východě. Při zahájení této akce korunní princ Mohammed bin Salmán výslovně označil Izrael za „okupanta“ a zopakoval, že „činí okupační [izraelské] orgány odpovědnými za zločiny spáchané na palestinském lidu“. Saúdská Arábie, která je již mnoho desetiletí spojencem USA, se však dříve snažila všemožně vyhýbat zhoršování vztahů s Amerikou a Izraelem.

Zřejmě nastal okamžik, kdy je třeba vše nazývat pravým jménem. Nové kolo zhoršování vztahů mezi Izraelem a jeho sousedy, které začalo 7. října loňského roku, již hrozí rozmetat nejen celý Blízký východ, ale i celý svět. Mimochodem, Erdogan tvrdí, že ne dnes-zítra může Izrael udeřit i na Turecko. Připomíná, že židovští vůdci sní o „Velkém Izraeli“, který „by se měl rozprostírat od Nilu po Eufrat“ (věta zakladatele Mezinárodní sionistické organizace Theodora Herzla, kterou vyslovil na konci předminulého století).

Erdogan a další představitelé státu se však zatím zdrželi výroku, že by konflikt na Blízkém východě mohl přerůst ve třetí světovou válku. Zřejmě proto, aby nepřilévali olej do ohně. Odborníci o tom však hovoří. Navíc se ukazuje, že existovala řada předpovědí (ještě před 7. říjnem loňského roku), že světová válka začne z Blízkého východu. Nejčastěji připomínáme předpověď dnes již zesnulého Vladimira Žirinovského, který v roce 2019 ve vysílání kanálu „Rusko 1“ předpověděl, že do konce roku 2023 – začátku roku 2024 se pozornost zcela přesune na Blízký východ: „Neberete v úvahu situaci na Blízkém východě….. Věc směřuje ke třetí světové válce… Írán není Vietnam nebo Severní Korea. A není to ani Kosovo. Zde dojde k nejstrašnějším událostem.”

Třetí světovou válku, která začne na Blízkém východě, však někteří odborníci předpovídali již od okamžiku, kdy se v roce 1948 zrodil Stát Izrael. Konkrétně o ní psal známý anglický novinář Douglas Reid ve své knize „Spor o Sion“ (pracoval na ní v letech 1949-1956). Více než desetkrát zopakoval stejnou myšlenku: vznik Izraele je nášlapnou minou pod lidstvem, která vybuchne; bude to třetí světová válka, která může zničit celé lidstvo nebo jeho značnou část. Je pravda, že Douglas Reed očekával, že mina vybuchne ještě před koncem dvacátého století. Vytvoření státu Izrael je podle Reeda nejdůležitějším krokem sionistů při realizaci jejich strategického plánu na uchopení moci ve světě. Izrael je potřebný výhradně k tomu, aby se stal „spouštěčem“ třetí světové války: „Pokud třetí světová válka vypukne v našich dnech, nebude to „pouhá náhoda“; celý průběh událostí ukazuje na sled příčin a následků, stejně jako na sílu, která za nimi stojí. Jak podrobně vysvětluje Douglas Reed ve své knize, tou „silou za nimi“ jsou sionisté. Pro ně je stát Izrael mezičlánkem v řetězci příčin a následků. A na konci tohoto řetězce je nadvláda nad lidstvem, světová vláda. O něco níže Douglas Reed pokračuje: „Třetí světová válka, pokud začne, nebude náhodná, ale střízlivě vypočítaná a předem naplánovaná“ (Douglas Reed. Spor o Sion. – M.: Tverd, 1993, s. 553-554). Reed přesvědčivě ukázal logiku a plán činnosti sionistů, směřující k vytouženému cíli. Poněkud se mýlil pouze v načasování. Začátek třetí světové války odložil na příští jednadvacáté století.

Myslím, že velkou zásluhu na tom, že se plány sionistů zpomalily, má Sovětský svaz. Moskva si byla během studené války dobře vědoma záměrů světového zákulisí a role, kterou toto zákulisí přisuzovalo Izraeli.

Po druhé světové válce (24. října 1945), tři roky po svém vzniku, dala vzniknout státu Izrael (rezoluce Valného shromáždění OSN z 29. listopadu 1947). Zrozené „dítě“ slíbilo, že bude poslušné a laskavé, že bude respektovat své sousedy (Palestince a ostatní Araby), že se bude řídit všemi rozhodnutími OSN a normami mezinárodního práva.

Brzy se však ukázalo, že „dítě“ je neposlušné, agresivní, a dokonce má známky posedlosti démonem. Tyto vlastnosti se projevily již v roce 1948, kdy Izrael zmasakroval palestinskou vesnici Deir Jásin a podle různých zdrojů zabil od jedné do dvou stovek jejích obyvatel. Od té doby se války a provokace Izraele proti Palestincům a sousedním arabským zemím staly pro tento židovský stát normou. Počet válek, provokací a konfliktů za posledních 76 let existence Izraele se počítá na stovky (celkový počet se u jednotlivých autorů značně liší). Rezoluce OSN o vytvoření palestinského státu vedle státu Izrael nebyla nikdy realizována. A vinu za to nese výhradně židovský stát a mezinárodní sionisté, kteří za ním stojí (duchovní a političtí potomci těch, kteří kdysi stáli za Třetí říší a Hitlerem).

Je pozoruhodné, že prakticky po začátku každého konfliktu, každé války a každé izraelské provokace byly v útrobách OSN z iniciativy různých zemí (především arabských a muslimských) připravovány rezoluce odsuzující toto jednání židovského státu a vyzývající Izrael k přijetí opatření k zastavení válek, konfliktů, navrácení okupovaných území, náhradě škod, potrestání agresora (až po vyloučení z OSN) atd. Za 76 let se počet takových návrhů rezolucí rovněž počítal na stovky. Zůstaly však pouhými návrhy, protože USA a jejich spojenci hlasovali proti. Bylo přijato pouze několik spíše „bezzubých“ rezolucí, které vyzývaly strany k ukončení konfliktů a vyzývaly je k usednutí k jednacímu stolu. K potrestání agresorského státu ze strany OSN nedošlo.

Je překvapivé, že již v polovině 50. let Douglas Reed ve své knize The Dispute over Zion (Spor o Sion) konstatoval, že OSN nijak živě nereagovala na zvěrstva Izraele na Blízkém východě. Zejména na podzim roku 1956 došlo k dalšímu výbuchu takových zvěrstev (události kolem Suezského průplavu). Na nečinnost OSN upozornil Douglas Reed: „Kdyby se v OSN do té doby nahromaděná celá řada rezolucí „odsuzujících“ Izrael za „nevyprovokovanou agresi“, „flagrantní porušení“ atd…, měla vůbec nějaký význam, měl tento poslední útok, oficiálně oznámený v době jeho spáchání a vržený do tváře poslednímu ‚odsouzení‘, konečně vyvolat nějakou akci OSN proti Izraeli, nebo otevřené uznání, že Izrael je pánem OSN“ (Douglas Reid, op. cit., s. 559).

Čas od času se v OSN objevují výzvy k uvalení sankcí na Izrael. Například Turecko navrhlo sankce na dodávky zbraní Izraeli již v loňském roce. Právě nyní íránský ministr zahraničí Abbás Aragčí učinil prohlášení o uvalení co nejtvrdších sankcí proti Izraeli, aby se zastavilo krveprolití v pásmu Gazy a Libanonu. Takové sankce mohou být uvaleny pouze na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN. USA a jejich spojenci v Radě bezpečnosti OSN stojí na straně fašistického (sionistického) státu, a proto takové iniciativy blokují.

Sovětský svaz hrál ve vztahu k Izraeli určitou odstrašující roli. Projevovala se v hospodářské, vojenské a politické pomoci zemím Blízkého východu. Možnosti Sovětského svazu podporovat Palestinu a země Blízkého východu prostřednictvím OSN však byly velmi omezené. A to z toho důvodu, že se Spojeným státům podařilo zablokovat protiizraelské rezoluce. Ačkoli SSSR inicioval mnoho rezolucí o Izraeli a sionismu a podporoval všechny takové rezoluce navržené jinými zeměmi. Sovětský zástupce v OSN J. A. Malik v roce 1971 při projevu na zasedání Valného shromáždění OSN vyjádřil názor sovětské delegace na sionismus a jeho aktivity: „Sionisté vždy byli a jsou duchovními bratry a následovníky fašistů, rasistů a jejich žáků.

Je pravda, že v OSN se přece jen podařil jeden poměrně významný úspěch. Mám na mysli rezoluci Valného shromáždění OSN č. 3379 „Odstranění všech forem rasové diskriminace“, která byla přijata 10. listopadu 1975 na XXX. zasedání Valného shromáždění OSN. Zařadila Izrael mezi státy apartheidu, jako je Jihoafrická republika a Rhodesie, a rozhodla, že „sionismus je formou rasismu a rasové diskriminace“. Podobné rezoluce přijaly i různé specializované agentury OSN. Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 3379, při jejímž přijetí hrál klíčovou roli SSSR, pomohla mnoha zemím odrazit nejrůznější útoky, které na ně Izrael vedl. A také k omezení aktivit sionistů uvnitř různých zemí. Začaly se objevovat seriózní práce o historii a povaze sionismu, které vysvětlovaly jeho hrozbu pro stabilitu situace uvnitř zemí i na mezinárodní scéně.

Ale na konci roku 1991, kdy začal proces rozpadu Sovětského svazu, byla v OSN díky úsilí USA a dalších spojenců Izraele rezoluce 3379 v tichosti zrušena. A to bylo pro Izrael a sionisty významné vítězství. Od té doby OSN fakticky přestala mít na situaci na Blízkém východě jakýkoli vliv.

V této souvislosti se z nějakého důvodu nabízí paralela se Společností národů. Ta byla založena na základě rozhodnutí Pařížské mírové konference v roce 1920. Jak se píše v zakládacích dokumentech, „aby se zabránilo možnosti opakování světové války“. Ukázalo se však, že jde o zcela nefunkční instituci. Německo se stalo členem Společnosti národů v roce 1926. V roce 1933, poté co se v Německu dostal k moci Adolf Hitler, se Berlín rozhodl Německo ze Společnosti národů vystoupit. Poté se však ve vztazích Německa s ostatními západními zeměmi téměř nic nezměnilo. Ty nadále podporovaly Hitlera a Třetí říši s její ideologií „nadřazené árijské rasy“ ve válce. Společnost národů téměř šest let (až do vypuknutí druhé světové války) nečinně přihlížela bezuzdné nacistické propagandě a razantní militarizaci Německa. Vrcholem neformálního spojenectví mezi západními „demokraciemi“ a Třetí říší byla Mnichovská dohoda z roku 1938 (při níž hlavy Velké Británie, Francie a Itálie daly Hitlerovi „zelenou“ k anexi Československa). O rok později byla vyprovokována druhá světová válka.

Vraťme se nyní ještě jednou ke vztahu mezi OSN a Státem Izrael. Zatímco před začátkem devadesátých let Izrael rezoluce OSN jednoduše ignoroval, nyní začal tuto organizaci zcela demonstrativně nerespektovat. Uvedu jen nejnovější příklady. Počátkem listopadu loňského roku izraelské úřady neumožnily vysokému komisaři OSN pro lidská práva (OHCHR) Volkeru Türkovi navštívit zemi a okupovaná palestinská území během jeho pětidenní návštěvy Blízkého východu. O co Volkeru Türkovi jde! Na začátku října letošního roku byl sám generální tajemník OSN António Guterres prohlášen v Izraeli za personu non grata, má zákaz vstupu do země, rozhodl o tom šéf ministerstva zahraničí židovského státu Jisrael Katz.

OSN tyto invektivy na jeho adresu „spolkla“. Ukazuje se, že Douglas Reed měl pravdu, když před téměř sedmdesáti lety hovořil o „otevřeném uznání, že Izrael je pánem OSN“.

A zde je nejnovější zpráva, která ukazuje, jak moc se Izrael od OSN „emancipoval“. Tento týden izraelský Kneset (parlament) schválil zákon, který zakazuje působení Agentury OSN pro pomoc a práci s palestinskými uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) v zemi. Pro tuto iniciativu se vyslovilo 92 izraelských poslanců, proti jich bylo pouze deset. Podle zákona již UNRWA nebude moci mít na území Izraele kanceláře a vykonávat přímo či nepřímo jakoukoli činnost. Přijetí tohoto zákona vyvolalo široký ohlas a spravedlivé obvinění z porušení Charty OSN. Tato opatření by mohla mít vážné důsledky pro více než 5,9 milionu palestinských uprchlíků, kterým UNRWA poskytuje životně důležité služby, jako je vzdělávání, lékařská péče a potraviny.

Odborníci na mezinárodní právo se domnívají, že přijetí tohoto zákona otevírá dveře k otázce zrušení členství Izraele v OSN nebo alespoň jeho práva účastnit se Valného shromáždění. K něčemu podobnému již v historii OSN došlo. Dne 12. listopadu 1974 Valné shromáždění odhlasovalo pozastavení účasti Jihoafrické republiky na své činnosti kvůli mezinárodnímu odporu vůči její politice apartheidu. Hlasování proběhlo (i přes odpor řady západních vlád). K vyloučení Jihoafrické republiky z členství v OSN však tehdy nedošlo.

Nemyslím si, že by izraelští politici a právníci nepočítali s důsledky přijetí takových zákonů (blokujících práci OSN). Dělají to. Nevylučuji, že se Izrael mohl inspirovat příkladem Adolfa Hitlera, který se v roce 1933 rozhodl vystoupit ze Společnosti národů, aby mu tato nebránila v prosazování nacistické ideologie a militarizace v zemi. Je možné, že se Izrael také domnívá, že by měl opustit OSN, která se mu motá mezi nohama a brání mu v přípravě velké války?

AUTOR: Valentin Katasonov

Překlad, Zpracoval: CZ24.news

ZDROJ

Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.