Zaniká v epidemickém třeštění: Nelegální imigrace přes Česko jen kvete. Proč vyhazujeme peníze přes hranice? EU se snahy o vnucování migrantů nevzdá. Bude s náni Evropská komise hrát šachy? Nové kvóty

ČESKO: Jiří Kobza se ptá, zda nás naše politická reprezentace ubrání před zákeřnými a podvratnými plány Evropské komise na nové migrační kvóty

V době, kdy agendě veškerých médií v čele s těmi tzv. veřejnoprávními již téměř rok nonstop dominuje tematika koronaviru, se prakticky přestala věnovat jakákoli pozornost všem ostatním záležitostem, včetně těch velmi podstatných a důležitých z hlediska jejich dopadu na naši budoucnost.

Jde především o nelegální migraci do Evropy a České republiky.

Pobíhají nám tu

Jako nůž máslem projela mediálním prostorem bez další reflexe zpráva, že ve 3. čtvrtletí roku 2020 zaevidovala česká cizinecká policie na našem území 4.300 cizinců bez povolení k pobytu.

Což v překladu znamená, že jde v podstatě o nelegální migranty. Navíc jde pouze o pomyslný vrcholek ledovce, o migranty-nelegály, o kterých naše úřady vědí. Stejně tak, jako v případě občasných záchytů nelegálních (téměř vždy muslimských) migrantů v nákladových prostorech kamionů na cestě z Turecka na českém území. Jde o kapku v moři na migrační dálnici Istanbul – Berlín. Je zjevné, že ani epidemie koronaviru neměla na objem nelegální masové migrace prakticky žádný vliv, jen se za ni skryla.

Informace o počtu nelegálních migrantů v České republice rovněž nevypovídá nic moc pozitivního o tom, jak jsou naše úřady schopny vynucovat svá vlastní rozhodnutí. V tom smyslu, že se jim nedaří nelegální migranty rychle vyhošťovat do zemí jejich původu. Což generuje mnohá další nebezpečí. Jednak je zde zdravotní a epidemiologické riziko, protože jde o osoby, které se budou důsledně vyhýbat kontaktům s orgány státu všude tam, kde by musely prokazovat svou totožnost, včetně zdravotnických zařízení, takže jde rovněž o potenciální šiřitele nákazy.

Je zde také zcela reálný předpoklad, že i nadále buď pracují načerno – a tím podsekávají úroveň mezd a berou práci českým občanům – anebo se pohybují v prostoru na pomezí šedé a černé ekonomiky, popřípadě rovnou páchají trestnou činnost.

Peníze neziskovkám

Ministerstva vnitra a zahraničí namísto toho, aby se primárně věnovala důslednějším hraničním kontrolám a repatriacím vyhoštěných cizinců do jejich domovin, posílají miliony korun českých daňových poplatníků do zahraničí: například v rámci projektu Pomoc na místě, anebo ve formě desítek zbytečných a marnotratných projektů takzvané zahraniční rozvojové pomoci a spolupráce, ze kterých tyjí většinou jen politické neziskové organizace nebo zahraniční subjekty.

Také rozhodně nedává smysl posílat de facto naslepo české peníze do zemí, kde vládnou zcela nedůvěryhodné, zkorumpované či nám vyloženě nepřátelské politické reprezentace. Anebo slabé vlády, které reálně ani nemají moc nad celým vlastním územím.

Je naprostým vyhazováním veřejných peněz posílat prostředky z našeho státního rozpočtu například nefunkčním vládám v Iráku či Libyi, kde zuří občanské, klanové, kmenové či náboženské války, na údajný boj proti migraci, nad kterou nemohou mít vůbec žádnou kontrolu. A už úplně nepřijatelné je distribuovat tyto peníze přes zmíněné nejrůznější tzv. neziskové organizace, které jejich velkou část spotřebují na svůj provoz – a pro které jde v první řadě o výhodný byznys a penězovod.

Nový pakt

V souvislosti s nelegální imigrací do Evropy nesmíme zapomínat na to, co je v této době klíčové. Jde o všestranné promigrační aktivity orgánů EU v čele s nejnovějšími plány Evropské komise – o takzvanou reformu společné azylové a migrační politiky, pod názvem Nový pakt o migraci a azylu. Ten má za cíl, byť v jiné, záludnější, formě než tomu bylo v roce 2015, přerozdělovat nelegální, především muslimské, migranty do jednotlivých členských zemí Evropské unie i proti vůli jejich vlád.

Tento plán představila v září loňského roku evropská unijní komisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová. Odůvodnila to tím, že Evropě (rozuměj Evropské unii) zoufale chybí společná azylová a přistěhovalecká politika.

Návrh má ambici naprosto rozbořit dosavadní systém dublinských pravidel pro přistěhovalectví do Evropy, kdy migrant má povinnost požádat o azyl v tom státě, kde do Evropy vstoupí. A naopak, návrh se snaží rozložit zodpovědnost za neúspěšné navracení migrantů do zemí jejich původu, kterým byly žádosti o azyl zamítnuty (což je případ dvou třetin všech žadatelů), na všechny členské státy EU.

Nový migrační pakt počítá s tím, že když některá unijní země nahlásí takzvaný kritický stav v oblasti imigrace a počtu žádostí o azyl, vznikne ostatním členským státům „povinnost solidarity“ a pomoci. Evropská komise poté určí „spravedlivý podíl“ (tedy faktické množství) žadatelů o azyl, které si jednotlivé členské země budou muset rozebrat.

A to buď přímo, za „odměnu“ deset tisíc euro na osobu, anebo na dálku, formou sponzorování a poté i praktického provádění návratů neúspěšných žadatelů o azyl do domovských zemí.

Pokud se tato repatriace nezdaří do osmi měsíců, přebírá nelegálního migranta se vším všudy na své území ten stát, kterému byla solidarita nařízena. A tam má možnost zadržovat ho během procedury vyhošťování v detenci maximálně dvakrát na dvanáct týdnů. Ve zbylém čase mu musí umožnit volný pohyb a živit ho.

Zatím vzdorujeme

I české ministerstvo vnitra ve svém stanovisku k Paktu jasně říká, že„ačkoliv je v otázce solidarity zdůrazňována flexibilita solidárních opatření, dle návrhů uvedených v Paktu skrývají i tyto nově navržené formy solidarity úskalí, která by v určitých scénářích mohla vést k povinnosti relokovat na území členského státu nelegálně pobývající osoby (např. v případech, že by se v rámci tzv. návratového sponzorství nepodařilo osoby do země tranzitu či původu navrátit)…“.

Pokud bude vyhlášen stav tzv. absolutní krize, přebírá země s nařízenou solidaritou ilegála – a starost o jeho repatriaci – již po čtyřech měsících. O tom, kdy stav krize přechází do stavu absolutní krize rozhoduje, jaký div, opět Evropská komise. Což znamená, že může cílovým státům de facto nadiktovat přemístit na své území jakýkoliv počet migrantů.

Co je to jiného než nové migrační kvóty?

Ještě horší je, že o finální podobě Paktu již dle všeho nebude hlasovat Evropská rada s možností zástupců členských států uplatnit veto, ale opět (jako v roce 2015 o povinných migračních kvótách) Rada ministrů vnitra Evropské unie, kde se již rozhoduje většinovým způsobem – tedy nás (a Polsko a Maďarsko) opět „přehlasují“.

U vědomí toho, že Nový migrační pakt je plný adorace hromadného přesídlování nelegálních migrantů do Evropy jakožto nové žádoucí metody přistěhovalectví – a preferovaným způsobem řešení nelegální migrace, máme se opravdu nač těšit…

Zůstane naše vládní reprezentace v této věci pevná a odhodlaná hájit suverenitu a bezpečnost České republiky takříkajíc i proti všem?