V dnešní době se hodně mluví o zablokování majetku nejenom ruských oligarchů, ale všech Rusů, kteří mají majetek mimo Ruskou federaci.
Můžeme přirovnat tento dnes tak často používaný termín k znárodňování, zestátňování a expropropriaci statků v letech 1945-1948 a v letech následujících?
Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Je to samozřejmě zajímavá věc, protože po roce 1989 nebo 1990, nehledě na sliby Václava Havla, že nebude demontovat socialismus, se slova jako znárodňování, zestátňování staly téměř slovy vulgárními. Celých 30 let jsme mluvili o privatizaci, prodávání a rozdávání stáního a národního majetku, často i pod cenou, jednotlivcům a soukromým společnostemm.
Pojem znárodňování je ovšem pozoruhodný, protože jsme ho dnes nahradili metaforou o „zmrazování“ majetku Rusů, což je, tedy to slovo zmrazování, pozoruhodné a nevím, kdo si ho vymyslel. Ale i to slovo Rus, ruský nehraje a je pod velkým otazníkem, protože tyto „ruské majetky“ jsou dost často v majetku nebo držení osob, které sice mají původ v postsovětském v politickém systému, tím myslím po rozpadu Sovětského svazu, ale jsou to často Rusové, kteří pocházejí z různých bývalých sovětských republik. Jenom namátkou jsou to třeba lidé „Rusové“ z Uzbekistánu, Kazachstánu, Ázerbájdžánu a dalších oblastí bývalého Sovětského svazu, kterým dnes nevěnujeme příliš velkou pozornost. Ale oni to mohou být etničtí Rusové a já si nejsem jistý, zda lidé, kteří mluví o vyvlastňování (zejména v českých médiích), jsou si vědomi, co tato skutečnost znamená, a zda jenom etnicita, domnělá etnicita Rusů, může být důvodem k tomuto zestátnění, znárodnění nebo zmrazování,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Může mít také nějaké právní důsledky „znárodňování“ majetku?
„Myslím si, že vláda pana premiéra Fialy si toho začíná být vědoma a sice mluví o jedné miliardě majetku, který by mohl být vyvlastněn, znárodněn nebo zmražen (nebo může být „zrušena“ jeho držba). A tak se mi zdá, že i vláda, a někteří ministři vlády Petra Fialy, si už začínají být vědomi toho, že nestačí jenom populisticky připomínat, komu co všechno sebereme, znárodníme, ale že to může mít také souvislost s následujícími soudními spory, jako když to vyvlastňování, ke kterému třeba docházelo u nás v Československu po první světové válce a pak pokračovalo po válce druhé (někdy dokonce za náhradu), mělo i svou dohru po roce 1989.
Tento problém není krátkodobý, může být velmi složitý a dlouho trvat. Když se podíváme do sousedního Německa, tak zjistíme, že tam se sice nějakým způsobem pozastavila činnost nebo podle naší terminologie zmrazila činnost firmy Gazprom Germania asi na šest měsíců, ale teprve někdy v květnu se plánuje jednání o tom, jak s tímto majetkem, takzvaným ruský majetkem, zacházet. Ono to není tak jednoduché, jak si myslí někteří naši bojovní žurnalisté, je to dost obtížné v námi globalizovaném světě zjistit si, kdo vlastně je jeho majitelem, držitelem nebo jen správcem. Zda je to fyzická osoba nebo nějaká akciovka a nebo zda vůbec víme, komu ten majetek vůbec patří. Dokonce i těžko dohledáváme, které osoby nebo korporace s konkrétním majetkem mohou nakládat a určovat, jak zacházet s jeho bohatstvím, s jeho provozem, a třeba i s jeho dluhy“ pokračuje Zdeněk Zbořil.
Následky se mohou objevit v naší nikoli vzdálené budoucnosti…
„Takže to nadšení některých našich politiků, někteří z nich dokonce patří do štábu poradců Petra Fialy, kteří si myslí, že by měli být tito takzvaní Rusové souzeni nebo odsuzováni až do hrdel a statků, si možná nejsou vlastně ani vědomi toho, o jak složitý problém se jedná. Možná, že by bylo dobré, kdyby si lidé, kteří spolupracují na tomto projektu zmrazování, vyvlastňování a znárodňování uvědomili, jak to v tom dnešním světě je složité, jaké to může mít následky v okamžiku, kdy dochází ke změně vlastnických vztahů. A když nemáme k dispozici, jako americké nadnárodní banky a finanční korporace, k dispozici těch 300 miliard euro nebo dolarů, nemáme k dispozici masivní vojenskou sílu, jak je obtížné někoho v dnešním světě o majetek připravit, aniž by to mohlo být považováno za loupež a sledováno – být předmětem sporu ještě na dlouhá léta v budoucnosti, ale i budoucnosti jiných zemích, které mohou zacházet s různými majetky v Africe, v Latinské Americe a v různých částech světa podobným způsobem.
Budiž nám příkladem osud firmy Baťa, který bychom si mohli připomenout a vzpomenout si, jak to byla komplikovaná operace Československého státu, Československé socialistické republiky a k jakým to vedlo škodám na národním hospodářství Československé socialistické republiky a jak to také fatálně poškodilo firmu Baťa,“ dodává na závěr rozhovoru Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila
IBAN: BE62967308702361 Swift:TRWIBEB1XXX Adresa banky: WISE EUROPE S.A., Avenue Louise 54, Room S52 Brussels 1050, Belgium
Děkujeme
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi