USA: Co je pro Američana ještě větší strašák než Trump?  Black Lives Matter!

A proto Trump volby znovu hladce vyhraje a zřejmě ještě s větším náskokem než posledně.

Člověk by si myslel, že je to pro Trumpa vlastně skoro nemožné. V zahraniční politice se choval jako slon v porcelánu. Jeho silové vystupování zejména proti Číně a Rusku mu nakonec moc neprospělo. Zvýšený americký nátlak v podstatě jen urychlil dávno plánované přípravy na svět bez spolupráce s USA.

Zároveň ten chlap torpédoval dvacet let boje proti terorismu v Afghanistánu a bez mrknutí oka udělal debily ze všech apologetů, kteří v Kábulu bojovali za Prahu, Londýn, Berlín a podobně.

Nezačal žádnou válku, ale provokoval dost. Jeden íránský generál by mohl vyprávět, kdyby nebyl rozmetán do širokého okolí.

Pak přišel koronavirus a ředitel zeměkoule to bagatelizoval, zlehčoval a odmítal opatření, až mu obyvatelstvo začalo nadprůměrně umírat. Pak přišla strašidelná vlna nezaměstnanosti, pak začaly probleskovat zprávy o tom, jak se ani USA bez Číny vlastně neobejdou. Průser nad průsery. Před měsícem bych si na Trumpa fakt nevsadil.

Jenže…

Pak policajti zabili v Mineapolis toho černocha Floyda. Je vlastně úplně jedno, jestli oprávněně nebo ne. Je celkem jedno, jestli se přikloníte k variantě o zfetovaném recidivistovi platícím falešnou bankovkou, který umřel přirozenou smrtí ve rvačce, nebo se vám víc zamlouvá varianta o rasistickém policajtovi, který měl kázeňské problémy, bylo to morální hovado a lidský odpad. Svým způsobem na tom moc nezáleží, protože další vývoj už šel svým vlastním směrem.

Pak najednou jsme mohli vidět to, co bylo doposud doménou jen válečných oblastí. Vypálené ulice, vyrabované obchody, skupiny velkých, silných a dobře živených borců s klacky a noži. Jinde zase domobrana po zuby vyzbrojená. Násilí, rabování, kácení soch.

A ty kecy… Jak jsou černoši frustrovaní, proto mají jaksi víc práva na rabování. Něco takového vám řekne oficiální zvolený politik. Žádný vypatlaný aktivista z lepší rodiny, který nikdy nepřespával v ghetu. Skutečný zvolený politik ve vysoké funkci. Všichni to slyšeli. Úplně všichni.

Pak přibylo rituální poklekávání – tohle už se hodně podobá starověkému přístupu – poražené vojsko musí projít pod jhem. Na znamení odpuštění hříchů je třeba se umýt v Jordánu. Král musí být pomazán olejem… My to také známe – dobrovolně povinný prvomájový průvod. Veřejné vyvěšení vlaječek. Před svědky deklarovaný či rovnou podepsaný papír o antichartě či kondolenci Brežněvovi. Akorát my jsme nikdy nemuseli nikomu okázale líbat boty. Čmoud nám na ta videa jistě rád dá znovu odkazy.

Ta videa byla dokonalá. Bílá blonďatá barbína v podstatě nemá jinou možnost, než se poklonit až k zemi a políbit černochovi botu. Nic mu neudělala. Nejspíš dokonce v posledních volbách volila demokraty, ona na to vysloveně vypadala. Stejně tak ti zaměstnanci, kteří musejí kleknout a vyjádřit svou lítost nad něčím, čím se nikdy neprovinili. Samí bílí límečkové, ti také ze svých hezkých klidných čtvrtí často volili ty liberální demokraty.

Kolik z nich to dělá z přesvědčení a kolik z nich prostě ze strachu že přijdou o práci? Kolik holek jde a s chutí políbí černochovi botu a cítí se pak lépe, radostněji a svobodněji?  Svým způsobem jsou na tom lépe ti skuteční rasisté. Ti hlídají svoje ulice se samopaly a už přece dávno vědí, proč se s černochem nemazlit.

Pak dojde na volby… ty jsou z podstaty tajné. Tam pak bude každý sám za sebe a udělá to, co doopravdy cítí. Tam se pak ukáže, kolik chlapů si klekalo dobrovolně a kolik holek mělo radost z dobrovolně povinného gesta ponížení.

Být volby dneska tak bych si na Trumpa vsadil celkem jednoznačně. V USA je ještě pořád nadpoloviční většina bílých. A kromě nich je tam i dost nepreferovaných menšin. Ti se také koukali na stejná videa.