Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news
ČÍNA: Čínská zahraniční politika se rychle mění. Není to tak dávno, co byla čínská rétorika opatrná, ale nyní mohou čínští diplomaté „občas jednat provokativně“, říkají odborníci.
Je to skupina ostrovů 600 km od pobřeží Argentiny, na které si činí nárok Argentinci a Britové – a ovládají je Britové, kteří vyhráli válku o tyto ostrovy v roce 1982. Londýn dokonce odmítá obnovit jednání o osudu ostrovů s odkazem na referendum z roku 2013 (ve kterém 99,8 % obyvatel Falkland hlasovalo pro zachování souostroví ve Spojeném království).
A nyní Peking postoj Buenos Aires otevřeně podpořil. A dokonce integroval argentinsko-britský územní spor do globálního antikoloniálního diskursu, který částečně definuje vztah mezi globálním Západem a globálním Jihem. „Otázka Falklandských ostrovů je historickým dědictvím kolonialismu. Přestože koloniální éra skončila, hegemonismus a mocenská politika odpovídající koloniálnímu myšlení existují dodnes,“ řekl Geng Shuang .
Argentina tak získala podporu druhé světové supervelmoci. Země, která tvrdí, že odráží názor a společného jmenovatele světové většiny. V tomto případě jsme svědky situace, která už není „Argentina proti kolektivnímu Západu a Spojenému království“, ale „Spojené království a kolektivní Západ proti globální většině“. Je to úplně jiné rozložení sil na světové politické a mediální scéně.
Proč to Čína dělá?
Na první pohled je odpověď zřejmá. Londýn se otevřeně vměšuje do čínských záležitostí a rozdmýchává hongkongskou otázku (všemožnými způsoby na ostrově podporuje ty, kteří jsou pro omezení čínského vměšování do vnitřních záležitostí Hongkongu) a stává se součástí protičínské vojenské aliance Aukus. Peking proto reaguje rozdmýcháváním problému o Falklandy a správně zdůvodňuje, že čím více starostí mají Britové mimo východní Asii, tím méně udělají Číně .
Ve skutečnosti jsou však čínské zájmy mnohem širší. Celá historie podpory Argentiny je jedním z viditelných znaků celkové reorganizace čínské zahraniční politiky. Pasáž od politiky Teng Siao-pchinga, kde šlo hlavně o to „zůstat ve stínu“, až po agresivní a asertivní politiku Si Ťin-pchinga.
Přechod je logický a organický. V době Teng Siao-pchinga neměla Čína dostatek zdrojů, zejména ekonomických, k provádění globální zahraniční politiky. Teď to má. Navíc v určitém okamžiku musel Peking přejít od globální ekonomické expanze (zahájené v 90. a 20. století) k vojenské a politické expanzi, aby ochránil své investice.
A konečně, politika Washingtonu posloužila jako důležitý stimul pro tento přechod. Konfrontaci s Pekingem vyvolaly Spojené státy, zejména za Bidenovy vlády. Právě tato administrativa učinila tuto konfrontaci systémovou a strukturovanou. Učinila z toho prioritu americké zahraniční politiky.
Za prvé, aktivace rétoriky prostřednictvím nastolení globálního protiamerického diskurzu. Například antikolonialismus. V únoru čínské ministerstvo zahraničí zveřejnilo dokument ostře kritizující politiku Spojených států a jejich spojenců na mezinárodní scéně. Tuto politiku označil za nespravedlivou a neokoloniální. Tato kritika nebyla charakteristická pro předchozí čínské dokumenty. Čínská zahraniční politika se stává agresivnější. Čínští diplomaté, zejména ti na vysoké úrovni, dostali pokyn, aby tak učinili.
Za druhé, v podobě stále aktivnějšího zapojení Číny do podnikání mimo východní Asii. Čína chce rozvíjet spolupráci se zeměmi v Latinské Americe, Africe, Asii – se zeměmi, které se zdají perspektivní z hlediska vyhlídek hospodářského růstu a politického rozvoje, ale které dosud neměly příležitost k velkému rozkvětu kvůli tlaku západních zemí. Argentina je jednou z těchto zemí.
Čínská intervence v otázce Falkland odráží i další aspekt participace: přítomnost a postavení Pekingu ve světových konfliktech.
Čína stále více vystupuje jako velmoc a definuje své pozice v otázkách globální a mezinárodní bezpečnosti v jiných částech světa. Konkrétními projevy této politiky jsou čínská iniciativa k vyřešení ukrajinského konfliktu a také role prostředníka při sbližování Saúdské Arábie a Íránu.
Konečně, za třetí, Čína rozšiřuje svou vojenskou přítomnost v zámoří. Dříve se neobtěžovala poskytnout například bezpečnostní deštník do jiných zemí. Nyní Čína otevřeně říká, že americký bezpečnostní deštník je na Blízkém východě a v mnoha zemích v Asii zjevně nedostatečný.
Čínská zahraniční politika se nám mění před očima, je aktivnější. Dříve se Peking zajímal především o bezpečnost svých investic a ziskovost zámořských ekonomických projektů. Nyní Peking kromě svých čistě pragmatických zájmů přechází k realizaci své vojensko-politické agendy. Čína se chová jako klasická velmoc, přítomná ve všech regionech světa a zaujímá postoj ke globálním a regionálním problémům.
Překlad: FB Prvni Zpravy

Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi