El País: Svědectví z Pásma Gazy: Žijeme jako zvířata

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

GAZA: Zemřu dnes, nebo budu mít štěstí? Jak seženu jídlo a vodu? Kam mám jít, aby mě nezasáhlo bombardování? Takové otázky si podle španělského deníku El País kladou obyvatelé Pásma Gazy, na severu, kde zuří největší boje, ale i na jihu, kam je poslala izraelské armáda, že tam budou v bezpečí. Je to jako loterie – Izrael řekl, ať odejdou, ale kam? Bombarduje i jih.

„V pátek večer, když vypadl internet i telefonické spojení a izraelské bombardování bylo ještě silnější a intenzivnější, pomysleli jsme si, že přišla naše poslední hodinka. Dlouho jsme se modlili,“ řekl třiasedmdesátiletý Salah Awad El Sousi, který má španělský pas. Tento doktor farmacie v důchodu se s rodinou přesunul na jih k hranici s Egyptem poté, co jeho dům v Gaze vybombardovali. Přemisťoval se bez osobních věcí, které zůstaly v troskách, ale v domnění, že budou s rodinou evakuováni do Madridu. Dosud se to nikomu nepodařilo, bez ohledu na národnost, napsal El País.

Když si El Sousi uvědomil, že jsou na jihu v Pásmu Gazy uvězněni, jeden z jeho synů se vrátil do ruin jejich domu hledat oblečení a další jejich věci. „Zůstala tam pohřbena moje kancelář, knihy, můj lékařský diplom a všechny naše vzpomínky,“ posteskl si. „Zůstáváme ale v kontaktu se španělským konzulátem v Jeruzalémě a oni vyjednávají, aby nás odsud bezpečně dostali,“ dodal s nadějí. Zatím žijí s dalšími 40 lidmi, včetně 20 nezletilých, v bytě vzdáleného příbuzného.

„Izrael nás přiměl věřit, že jih je bezpečné místo, ale není,“ postěžoval si. Popsal jejich každodenní život, který vypadá jako z jiného století. „Rozděláváme oheň se dřevem, které najdeme, abychom upekli chleba, ačkoli mouky už začíná být málo. Jídlo a pití dáváme přednostně dětem, takže dospělí už pociťují následky hladu a dehydratace,“ uvedl. Někteří mladí chodí po místní čtvrti a snaží se něco koupit, když najdou otevřený obchod. Všichni také každé ráno doufáme, že vyjde slunce, abychom si mohli nabít mobily díky malým solárním panelům. „Jsme naživu, jako zázrakem. Prožili jsme noci hrůzy,“ vzpomněl muž.

Od neděle se telekomunikační spojení v Pásmu Gazy výrazně zlepšilo, ale spojení přes telefon či internet jsou stále komplikovanější kvůli nedostatku elektřiny. Jsou také místa, kde signál není. Ti, co odpovídají svým blízkým a známým, to dělají stále méně. Hlasové zprávy ani videa se neposílají, protože to slabý signál neumožňuje.

Rovněž Ramá Ahmad, který utekl na jih do města Chán Júnis, píše vzkazy přes mobilní aplikaci WhatsApp stále méně. „Všechno tady ovládá strach, brání nám i jasně přemýšlet. Ztratili jsme už pojem o čase a máme jediný cíl: zůstat naživu,“ řekl Ahmad, který žije v domě svého přítele s manželkou a dvěma dětmi ve věku 17 a 19 let. „Nemůžu usnout, bombardování je stále silnější. Když se probouzím, první, na co pomyslím, je: zemřu dnes, nebo budu mít štěstí?“ popisuje tento padesátiletý muž.

Podle údajů ministerstva zdravotnictví v Gaze zemřelo od začátku této války v Pásmu Gazy přes 8300 Palestinců. Nedůvěry, zoufalství, hrůz, únavy a pocitu opuštěnosti, které obyvatelé pásma popisují ve svých zprávách, přibývá. Dny plynou a izraelská ofenziva postupuje a zesiluje a lidé jsou v Pásmu Gazy uvězněni jako v pasti na myši. „Řešíme obrovský problém: jak sehnat jídlo, vodu a trochu elektřiny na nabití mobilu. Žijeme tu jako zvířata. Udělali z nás jen čísla: počet mrtvých, počet zraněných, počet hodin strávených ve frontě na chleba…“ zlobí se Ahmad.

Izrael opakovaně vyzývá obyvatele severu Pásma Gazy, aby šli na jih „pro své vlastní bezpečí“. Během dvou týdnů stovky tisíc Palestinců opustily své domovy a utekly ke známým, příbuzným či do škol OSN v místech, jako je Rafáh či Chán Júnis. Podle Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí OSN (OCHA) opustilo domovy na 1,4 milionu obyvatel Pásma Gazy, někteří z nich od 7. října už několikrát.

Na severu oblasti ale mnozí zůstávají, někteří nechtějí odejít, jiní nemohou. Jsou mezi nimi zranění, nemocní, humanitární pracovníci, zdravotníci, invalidi, staří lidé, těhotné ženy, děti, upozornilo několik palestinských humanitárních organizací ve společném prohlášení. Podle nich nejsou záruky, že lidé na jihu budou v bezpečí, protože i tam Izrael pokračuje v bombardování. „Vypadá to, že izraelské evakuační příkazy nejsou vydávány s ohledem na bezpečnost civilního obyvatelstva, ale spíše s cílem vysídlit statisíce Palestinců blíže k hranici s Egyptem,“ uvedly palestinské humanitární organizace.

Ahmad tušil, že na jihu není bezpečno, ale šel spolu s ostatními. Jeho sestra odmítla odejít a zůstala ve města Gaza s manželem a čtyřmi dětmi. „Řekla, že radši umře doma,“ uvedl Ahmad. „My jsme šli nejprve do školy OSN, ale byla už přeplněná. Všude byly odpadky, nebyla tam voda, jídlo ani funkční záchody.. .Lidé tam žili jako zvířata,“ popsal Ahmad, jemuž se nakonec podařilo dostat ke známým.

Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) v pondělí uvedl, že v jeho zařízeních v Pásmu Gazy žije ve stále zoufalejších podmínkách na 672.000 lidí, což je čtyřikrát více, než je jejich kapacita.

„Co se změní, když vám budu dál popisovat, jak žijeme? Udělá svět něco? Na co čekají?“ ptá se učitelka Chalúd Saídová, s níž je španělský deník El País v kontaktu od 7. října, kdy Izrael s bombardováním Pásma Gazy začal v odvetě za útok palestinského hnutí Hamás, který si vyžádal na 1400 obětí. Kromě ostřelování Izrael na Pásmo Gazy uvalil totální blokádu, zastavil dodávky potravin, léků, elektřiny a paliva a výrazně omezil dodávky vody. První humanitární pomoc tam vpustil až 21. října a stále ji povoluje jen v nepatrném množství.

Saídová s manželem a třemi dětmi pobývá dva týdny v Rafáhu, městě na jihu pásma v domě příbuzného. Už nemají plyn na vaření a snaží se sehnat chléb a pitnou vodu.

Známý palestinský aktivista Radží Súrání, který vede humanitární organizaci Palestinské středisko pro lidská práva (PCHR) se sídlem v Gaze, přežil bombardování svého domě v Gaze 21. října. „Jsme na dobré straně historie, bráníme spravedlivou věc,“ uvedl Súrání, jehož PCHR se snaží také dosáhnout toho, aby na palestinských územích fungovaly demokratické instituce. Súrání zůstal Gaze. „Nepůjdu odsud, protože v pásmu není bezpečné místo. Je to jako loterie. Plán Izraele je jasný: ať lidé z Gazy odejdou. Ale kam?“ napsal z Gazy v posledním vzkazu z 23. října.

ZDROJ: El País / ČTK

Prosím podpořte náš projekt!

Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu

CZK účet ve FIO bance (správce Slovanský Svět) :

Ú:2902573480/2010
IBAN:CZ4320100000002902573480 SWIFT: FIOBCZPPXXX

EURO účet ve WISE bank (správce Jie Liang) :

IBAN: BE62967308702361 Swift:TRWIBEB1XXX
Adresa banky: WISE EUROPE S.A., Avenue Louise 54, Room S52 Brussels 1050, Belgium

                               Děkujeme