Pokud mám z něčeho takové obavy, že by to mohlo ohrozit naši svobodu a demokracii, nemám z ničeho větší obavy než právě z přehnané politické hyperkorektnosti. A to jak genderové, multikulturalistické, či prohlašování něčeho za údajnou dezinformaci. A tak z podobných.

Bude nás chtít někdo převychovávat nebo dokonce trestat za to, že náš ten či který názor není dostatečně politicky korektní?

Politická korektnost není, jak si mnozí omylem myslí, politická slušnost, ale v překladu „politická správnost“, „správnost politického názoru“. Vychází to například z příbuzného slova „korekce“ nebo „korektura“, což je v překladu „oprava“, „úprova“(viz https://www.slovnik-synonym.cz/web.php/slovo/korekce ). Tedy žádná slušnost, ale tzv. „dávání něčeho do latě podle jeho pohledu“.

Jenomže ve skutečné pluralitní společnosti neexistuje jen jeden názor na něco, ale tech názorů je naopak mnoho. Tak vidíte, že politická správnost nepatří do země, která se hlásí k tradicím demokracie a svobodného názoru. To, protože ten názor už není svobodný, ale je diktovaný někým, kdo si myslí, že má patent na pravdu.

A teď si představte, že se ke korytům dostanou stoupenci výše zmíněných a jim podobných politických korektností, co znají jen svojí ideologii a svoji pravdu.

Ale co když to pak zas budu zrovna já, že budu mít takovou smůlu, že ten dotyčný, co si myslí, že má patent na rozum, zrovna některý můj názor prohlásí za ten nesprávný a nekorektní? A že se mi to může stát snadno, to ví každý, kdo čte moje články na blogu. Tady jsem už ve svých více než dvou tisících příspěvcích sdělil stovky, ne-li tisíce svých názorů. Na co se pak můžu těšit, když někdo některý z nich prohlásí za „politicky nesprávný“? Jenže to samé se může stát komukoliv jinému z nás! Bude nás ten dotyčný chtít nějak převychovávat? Nebo dokonce trestat, jako se to dělo s lidmi s nepohodlnými názory v letech totalitních diktatur? Anebo naopak řekne: „Nesouhlasím sice s ničím, co říkáš, ale chci bojovat za tvé právo to říkat?“ Přesně tak by se totiž měl každý správný politik, státník i novinář chovat. Tak by to mělo chodit v každé demokratické společnosti.

Proto vyzývám ty politiky, kteří to se svobodou slova a demokracie v České republice myslí vážně, aby z této oblasti udělali hlavní téma blížících se parlamentních voleb. Třeba si o mnoha politicích nebo dokonce celých těch stranách, které propadly nějaké jejich politické ideologii, uděláme takový obrázek, jaký jsme o nich ještě netušili. A také proto, abychom si náhodou nezvolili někoho, kdo si ze skutečné svobody názorů každého jednotlivce chtěl udělat trhací kalendář.