Jímá mě hrůza, že naše vojenská pomoc zabíjí děti jiných matek, říká senátorka Daniela Kovářová

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

ČESKO: Ve všech mezinárodních konfliktech bychom měli být zdrženliví, říká senátorka Daniela Kovářová, která nechtěla projednávat usnesení odsuzující násilnou rusifikaci ukrajinských dětí. Pomáhat uprchlíkům před válkou je podle ní správně, ale pochybuje o dodávkách zbraní. „Jako matku mě bolí srdce při smrti každého člověka,“ řekla v rozhovoru pro iDNES.cz Kovářová.

Zlá, krutá, bezcitná, tak vás zhodnotila senátorka Miroslava Němcová kvůli vašemu zpochybňování toho, že Putinův režim deportoval děti z Ukrajiny, proti které rozpoutalo Rusko válku. Vysloužila jste si i jiné reakce, třeba že byste se měla stydět, že jste proruská a bez morálního kompasu. Jak vnímáte vy rusifikaci dětí unesených z Ukrajiny?
Musím předeslat, že ta debata byla o něčem jiném. Mám velmi složitou situaci, jsem v Senátě jediná nezávislá senátorka. Nemám k dispozici klub, který by mi připravoval materiály. Snažím se chodit na všechny výbory, abych měla informace, ale od zvolení se setkávám s tím, že materiály prostě nejsou k dispozici.

Mně připadá naprosto nepřijatelné, aby nám ráno zařadili do programu nějaké body, ke kterým nejsou žádné podklady. A prostě jsem právník, nedovedu si představit, že by jakýkoliv soud v České republice vydal odsuzující rozsudek, aniž by ten rozsudek odzdrojoval.

Vy mluvíte o proceduře, ale já bych s vámi chtěl mluvit o věcné podstatě a jak jste se v Senátu k únosům ukrajinských dětí do Ruska postavila. Za to jste sklidila reakce, ať v Senátu, nebo na sociálních sítích, že jste zlá, krutá, bezcitná, proruská, bez morálního kompasu. Jak je vnímáte?
Mrzí mě to, co na to říct. Že se tak vyjadřují lidé na sociálních sítích, na to jsem zvyklá, protože ty emocionální, různě kritické, dokonce hodnotící soudy o charakteru, to je trend v dnešní době, s tím můžu těžko co dělat.

Ale že se jich dopustí paní senátorka, že hodnotí moje charakterové vlastnosti, to je prostě věc jejího osobního selhání.

Taky poslankyně Barbora Urbanová z hnutí STAN napsala, že byste se měla stydět.
No, tak to je jejich názor, to oni vyslovují názory, jaké chtějí. Já jsem prostě přesvědčená, že ve všech mezinárodních konfliktech bychom měli být zdrženliví a měli bychom mít hodnověrné informace.

I z toho důvodu jsem například k Izraeli navrhla, že pokud bychom přijímali nějaká usnesení, tak by tam mělo být doporučení, aby se nejednalo o mstivá odvetná opatření a podobně.

V mnoha případech děti zachránili příbuzní

Nechám stranou české politiky, političky nebo sociální sítě. Právě kvůli únosům ukrajinských dětí do Ruska Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal zatykač na ruského prezidenta Putina a obvinil ho z válečných zločinů na Ukrajině. Zatykač vydal i na zmocněnkyni Kremlu pro práva dětí Marii Lvovou Bělovovou. Zpochybňujete, že má Mezinárodní trestní soud dostatečné informace a zpochybňujete jeho zatykač na Putina?
To v žádném případě. Jenom vím, co všechno vychází najevo potom v nezávislém vyšetřování. Tam je řada situací, ve kterých si musíme přece klást i otázky. Například šlo o válečnou zónu, dopadaly tam rakety, dopadaly tam zbraně, i naše zbraně. Je otázka, kam se ty děti měly vrtnout, a to území přece bylo velmi dlouho s velkou částí ruské populace, s lidmi, kteří měli příbuzné v Rusku a velmi dobré vztahy. Otázka zní, kam ty děti, jakým způsobem se měly odvážet? V mnoha případech určitě šlo o to, že je zachránili příbuzní. Takže….

Nesouhlasíte s tím, že je unesl ruský režim?
Chtěla bych vidět závěry a pokud se paní senátorka Němcová zmiňovala o nějakých zprávách, tak já jsem ty zprávy neměla k dispozici. A pokud ty zprávy jsou, tak jsme je měli mít na stole, tak jako dostáváme podklady ke všem ostatním materiálům v Senátu.

Zatykač na Putina nedala paní senátorka Němcová. Vydal ho mezinárodní trestní soud v Haagu, veřejně se vyjádřily ukrajinské děti, které se podařilo osvobodit z ruského zajetí.
Co vám na to mám říct? Prostě takový je můj postoj a musím říct, že abych si iniciativně vyhledávala materiály k jednotlivým bodům, tak mi to připadá jako nepřijatelné, když se vyslovujeme k politickým věcem, ke kterým nemáme vůbec žádné podklady, a ještě nám jsou do programu přidávány na poslední chvíli.

Tak to se na mě nezlobte, takhle prostě já nedokážu pracovat, já jsem zvyklá pracovat s podklady a ne s tím, co se píše v médiích.

Vy jste v Senátu navrhovala, aby přijal usnesení, že vyzývá kompetentní mezinárodní instituce, aby se problematikou dětí evakuovaných z Ukrajiny vážně zabývaly. Hlasovala jste pro tento návrh jediná. Ani pak jste nezaváhala, zda se vaše slova o evakuaci těch dětí nemíjí dost podstatně s realitou, s tím, co se tam skutečně děje?
Teď nevím, co bych vám na tu otázku odpověděla.

Velmi často jsem já sama jediná

Máte odpovědět přece na to, jestli jste nezaváhala, když jste viděla, že jste jenom jedna jediná si myslela, že jsou to evakuace. Jestli jste pak nezaváhala, zda ten pohled je správný, když jste pro to byla jenom vy?
Velmi často jsem já jediná sama, velmi často hlasuji proti návrhům, které nám přijdou ze Sněmovny, a velmi často pak za mnou chodí senátoři a říkají, víte, dobře jste to řekla, ale my nemůžeme hlasovat s vámi, takže na tu situaci jsem za celý rok zvyklá.

Já jsem slibovala, že nezvednu ruku pro žádnou novou povinnost pro občany, žádný nový úřad nebo zbytečnou byrokracii pro stát. A těmito zásadami se prostě řídím.

Tvrdila jste v Senátu, že byste moc ráda, protože se rodinným a mezinárodním rodinným právem zabýváte, znala výpovědi těch dětí. Jak byste chtěla mluvit s dětmi deportovanými do Ruska? Jela byste za nimi osobně, jak byste se k nim vůbec dostala?
To je přece reakce na tu debatu, která tam probíhala. Na jednu stranu se podporovatelé toho usnesení ohánějí tím, že mluvili s dětmi, které byly pak násilně někde převychovávány, tak ale s dětmi se má mluvit za každé situace.

Jsem rodinný advokát, Úmluva o právech dítěte je zdroj, je to prostě mezinárodní úmluva, která má přednost nad všemi ostatními důkazy.

Myslíte, že by se mohly v Rusku svobodně vyjádřit?
No, tak můžou, ta úmluva platí na území celého světa. Na jednu stranu máme akceptovat vyjádření dítěte, které se zmiňovalo o tom, že bylo někde převychováváno v táborech, tak přece součástí odpovědného vyšetřování nezávislého vyšetřování musí být doložení důkazů, kolik těch dětí bylo.

Nepochybuji o tom, že to může být skutečně pravda, že ty děti mohly být unášeny ruským režimem, ale možná, že to bylo taky tak, že je zachraňovali příbuzní, že ty děti samy řekly, tak my odtud odjedeme k tetičce, která bydlí za hranicemi.

Vždyť je to přece území, na které dopadaly rakety, ale současně území, kde předtím v těch předcházejících volbách byla obrovská většina, která dávala podporu prezidentovi, který byl proruský. Takže rozumějte, ta situace přece není černobílá. Já bych chtěla ty závěry vidět, když už pro ně mám zvednout ruku, tak je chci vidět.

Mohou to být deportace i evakuace

Trváte na svém, že by se o tom mělo hovořit jako o evakuacích, anebo byste byla ochotna připustit, že jsou to deportace, únosy ukrajinských dětí?
Mohou to být klidně i deportace i únosy i evakuace. Já to nevím, já nemám před sebou materiály, mně nejde o nic jiného, než aby se to jasně objasnilo a zjistilo, ale já to v tuto chvíli nevím.

Paní senátorko, jak vnímáte pomoc, kterou Česká republika poskytuje Ukrajině, která byla napadena Ruskem, a uprchlíkům před Putinovou válkou, kteří získali v České republice dočasnou ochranu?
Myslím si, že je to politické rozhodnutí, které učinila naše vláda.

A politické rozhodnutí dobré nebo špatné? Podle vás? Pomáhat Ukrajině a pomáhat uprchlíkům před válkou?
Pomáhat uprchlíkům před válkou je určitě správné, ale na to máme nastavenou legislativu. Není to koneckonců nic, co bychom v historii České republiky už nezažili. Války probíhají na celém kontinentě a uprchlíkům pomáháme dlouhodobě.

Pomáhat Ukrajině materiálně a dodávkami zbraní je podle vás správné, nebo nikoliv?
No, to je samozřejmě otázka do filozofické debaty, proto jsem na tu vaši otázku odpověděla, že jde o politické rozhodnutí, protože vojenskou pomocí se pokračuje ve válce.

Jako matku mě bolí srdce při smrti každého člověka. A je koneckonců úplně jedno, jestli se ten konflikt odehrává na Ukrajině, v pásmu Gazy nebo v jakémkoliv jiném místě na celém světě. Jako matka cítím hlubokou účast s úmrtím každého člověka. Jako matka války nechci, ráda bych podpořila cokoliv, co by tu válku zastavilo.

Některé válečné konflikty sledujeme online a u některých máme jenom část informací. A jímá mě hrůza při představě, že poskytneme vojenskou pomoc Ukrajině a ta naše vojenská pomoc zabíjí děti jiných matek, jako jsem já.

Pro mě je těžké se postavit na jednu stranu

Pomáhat zemi napadené ruským režimem, který má imperiální ambici nějakým způsobem obnovovat bývalou sovětskou sféru vlivu, tentokrát pod ruskou vlajku, podle vás není správné?
Svět není černobílý a odpovědi přece nejsou tak jednoduché. Pořád se vracím k tomu, že jsem rodinný advokát a v rodině černobílá řešení nejsou, každá strana vidí ten konflikt úplně jinak, pro mě je strašně těžké se postavit na jednu nebo druhou stranu a nechci být tlačena k tomu, abych podporovala jednu nebo druhou stranu, mně prostě připadá, že války jsou špatně.

To je koneckonců i důvod mé zdrženlivosti vůči tomu usnesení k Izraeli, tam je přece velmi jednoduché říct, ano, to, co udělal Hamás v Izraeli, je zrůdné a strašné, ale je velmi tenká hranice mezi odpovědí, reakcí, odplatou a mstou. A já vlastně, když vím něco o konfliktech a o tom, jak jednoduché je překročit tu jemnou hranici a začít se mstít, tak to mi připadá prostě hrozně riskantní. Proto se nechci nechat dotlačit k těm populistickým, plamenným, emocionálním vyjádřením, protože prostě problémy jsou složité.

Ještě mám poslední otázku. Je podle vás Rusko agresor, když napadlo Ukrajinu?
Tím napadením určitě agresor je. Já bych jenom ještě dodala, že jednat se má vždy, protože války k ničemu nevedou, války vedou jenom k dalšímu zabíjení. A já prostě nechci, aby umíraly další děti, další manželé, další manželky na žádném místě na světě a je vždycky jenom otázka času, než se bude muset začít jednat.

A koneckonců ten problém, který se teď řeší v pásmu Gazy, ukazuje, že není lehkých řešení a jednoduchých černobílých odpovědí. Protože jedna věc je reakce na napadení a druhá věc je, jak to bude dál. A já mám někdy vlastně bolestný pocit, že je pro dnešní online dobu klipovou, facebookovou a twitterovou strašně jednoduché udělat jednoduchá odsuzující řešení v aktuálním okamžiku. Jenže já vidím do budoucnosti, já chci vědět, jak to bude zítra, za měsíc, za půl roku a tam už ta řešení prostě nejsou a přitom budoucnost se bude odvíjet podle toho, jaké rozhodnutí uděláme dnes. Stejně budou muset zasednout politici k jednomu stolu, tam i tam budou muset něco udělat s budoucím vývojem.

ZDROJ

Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.