Sociální sítě lze považovat nejen za komunikační kanál, kterým se k nám dostává obrovské množství zpráv, ale také za místo, kde se setkávají lidé, kteří se nikdy neviděli, neznali, a přesto se poznávají. Mladí preferují Instagram, kde je hlavním produktem vedoucím k vzájemným kontaktům fotografie. Navazují kontakty a vytváří si často vztahy, o kterých jsou někteří z nich ochotní hovořit jako o vážných, přestože existují pouze v imaginárním světě.
Chce li kluk oslovit holku, má k tomu desítky možností za jeden jediný den. Máte li doma teenagera, jistě o tom víte své. Kluci předvádí své svaly a outfity, fotí se u aut, děvčata své ženské přednosti a pružnost mladých těl. Čím více sexy jsou, tím více lajků, oslovení a potencionálních vztahů napříč celou republikou seženou. A zcela upřímně, být mladší, určitě by si člověk vybral. Tedy aspoň vizuálně. Holky i kluci se umí skutečně předvést a vypadají skvěle. Jestli tomu tak je i při vzájemném setkání, to netušíme, ale pravdou je, že si často měsíce píšou, jednou se potkají a iluze je pryč. Je tedy otázkou, je li jim co závidět, protože jde o hromadu ztraceného času. Pravdou zůstává, že zkušení borci a půvabné exhibicionistky jedou paralelně více ,,vztahů‘‘, takže občas dojde i na žárlivé scény, ovšem v imaginárním světě tak nějak úsměvné. Aspoň z pohledu nás starších. Jisté je, že jde o prostředí, které je výdobytkem technického pokroku. Zajímavým srovnáním je sledování nějakého filmu pro pamětníky. V nich bylo často seznamování se pod dozorem rodičů, jen těžko jste rozeznali věk u aktérů, protože 20tiletí vypadali stejně, jako o generaci starší. Účesem, oblékáním a často i vystupováním. Dnešní mládež je v tomto rozhodně úplně jinde.
Dalším odvětvím je youtuberství. To už nám starším uniká úplně. Je nepochopitelné, s jakými doslova ,,krávovinami‘‘ dokážou někteří zaujmout diváky a ještě na tom vydělávat skutečně solidní peníze. Absolutní úlety vzdálené od reality mají nejvíce obdivovatelů a řada natáčených aktivit je dokonce životu nebezpečná. Na internetových stránkách najdete plno věcí, jejichž napodobování vede k zbytečným úmrtím. Mladí se rádi mezi sebou hecují, překračují své schopnosti a poté špatně končí. Mnoho věcí je totiž v realitě úplně jiných, než jak vypadají na záběrech. To však nikoho nezajímá.
Vraťme se na facebook. Ten se stal komunikačním kanálem těch starších, pro které elektrotechnická revoluce přišla později. I tam narážíme na jisté podobnosti chování mládeže na Instagramu. Imaginární přátelství frčí, lidé se baví, přou, dohadují, milují i nesnášejí, aniž by se často vůbec osobně znali. Někdy je to úsměvné, jindy smutné. Přesto asi nejdůležitější rolí facebooku je v době prolhaných veřejných médií určujících běh života a utváření vlastního názoru možnost přenášet informace, ke kterým se běžně nedostanete. Toho si je řada lidí vědoma, takže je tato sociální síť prostředím, kde se objevuje řada fake news, cenzura, ale i zprávy, které jsou nejen omračující, ale i reálné. Orientovat se v tom je velmi složité, občas to chce hodně pátrat, přemýšlet a až poté si vytvářet svůj názor a prezentovat ho. Zároveň je třeba zůstat trochu zásadovými.
Jestliže jste politicky nějak orientovaní a vyhranění, můžete tvrdit, že některá média stabilně lžou a manipulují. Namátkou Česká televize, ČRo, Respekt, Fórum 24, Seznam, Echo lze zařadit mezi proliberární a prounijní média, která jsou nesmírně tendenční a ztratila smysl pro kvalitní novinářskou práci. Přesto jsou velmi vlivná a řada lidí k nim vzhlíží. Lží a manipulací prezentují však tolik, že rozumně uvažující člověk se musí občas pousmát, jindy zaplakat. Ostatně Nova a nyní i díky CNN vstupující do TV Primy nevzbuzují tyto stanice žádné naděje na vyvážené zpravodajství, se kterého by šlo čerpat bez obav, že jde o spektakulární informace jdoucí z podobných zdrojů. Kde tedy čerpat jinde než ve světě internetu.
Máte li pocit, že Vás oficiální zpravodajské kanály moc neuspokojují, hledáte jiné. Internet poskytuje plno možností, přestože se Google, Instagram, Facebook a Youtube snaží pečlivě filtrovat vše, co se objeví. Naštěstí je toho tolik, že se daří mnoha podstatným informacím hustým sítem propasírovat. Ty se posléze objevují právě na facebookových stránkách a rychle se šíří. Cenzoři mají plné ruce práce a činí se i v době koronavirové krize. Takové jméno Tommyho Robinsona okamžitě rozsvítí výstražné majáky na stole inkvizitorů. Podobně pochybnosti o přínosu násilně se chovajících migrantů či záběry jejich řádění. Pozornosti neunikne ani ,,nevhodná‘‘ recese v podobě zesměšnění idolů liberálně-zelené kliky, takže třeba karikatura milé Grety či přeceňované Merkelové.
Občas projdou na chvilku drsná videa znázorňující násilí především islámských bojovníků, jindy si nějakým zázrakem najde cestu nahota. Daleko podstatnější jsou však videozáznamy často navíc opatřené titulky, na nichž se k nynější problematice vyjadřují skutečné kapacity svých oborů. Tyto záběry lze nejsnadněji považovat za autentické a často bortící vše, čím nás zásobují veřejnoprávní média. Existence přispívajících je ověřitelná a překlady není problém porovnat s originálem, který je slyšet. Pokud se mají tvůrci budoucnosti čeho bát, pak je to šíření slov významných osobností a oponentů zároveň. I zde jsou cenzoři ve střehu, mažou, blokují a pronásledují, nicméně naše sveřepost pomáhá k šíření příspěvků, které mohou otvírat oči. Problémem je, že slepých je stále více.
Existence EU, eura, koronavirové epidemie, politiky a pár dalších problematik rozděluje společnost. Schopnost vnímat informace se liší, navíc každý přistupuje k různým problémům jinak. Můžete se shodovat v politických názorech a dohadovat v těch na hysterii kolem Covidu-19, můžete nesnášet Babiše, ale nemusíte nutně milovat kvůli tomu Kalouska. Je možné, že Vám vadil Klaus st., ale třeba jeho syn Vám připadá jako mnohem přínosnější. Nebo také ne. Je možné, že SPD nazýváte fašistickou stranou, ale třeba si uvědomujete, že daleko více za takový subjekt ostatní považují Antifu. Můžete být fanouškem ČT, ale také je někdo, pro koho jde o nejprolhanější stanici. To vše záleží na tom, co má vliv na Vaše chápání světa. Cenzura pracuje pro elity, takže to, co jí neprojde, je většinou něco, co by mohlo mít ,,nevhodný‘‘ vliv na Vaše myšlení. Jistotou tedy zůstává, že to rychle mazané, tedy pokud to není pouze hloupě vulgární, je pravda, která nesmí ven. Zatímco to, čím nás krmí oficiální média, je pouze poplatné utváření budoucího světa pod taktovkou elit. A tak je třeba k informacím a propagandě v této době přistupovat. Právo na vlastní názor máme všichni. Již méně na jeho uveřejňování. S tím jsme nuceni žít. Jen se nevzdávejme a bojujme za něj. To je totiž demokracie, o které elity a cenzoři slyšet nechtějí.
Jindřich Kulhavý
Diskuze