Jindřich Kulhavý: Když přežijeme tuto vládu…

  Špatná ekonomická situace vzniká plíživě už dlouho. Dokud tu měli politici co rozprodávat, dařilo se jim v určité míře udržovat ceny na únosné míře. Bohužel jsme záhy ztratili výhodu, která byla nastartována za cenu potlačené obdoby Majdanu už v roce 1968, kdy se konzervativní komunisté udrželi u moci za cenu pozvání vojsk Varšavské smlouvy. To byla určitá a výrazná kaňka na následné normalizaci, ne však jediná. Nicméně KSČ dokázala udržet ČSSR na špici ve Východním bloku a po roku 1989 předala při Majdanu 2 stát v relativně dobré ekonomické kondici. Bohužel západních supů připravených nás roztrhat na minisegmenty čekalo hodně a s nimi spolupracujících kolaborantů se objevilo v politice nadmíru. Vše dorazila privatizace, jejíž původní úmysl byl možná dobrý, ale Češi nebyli naučeni budovat něco svého, takže vše prodali. Až na výjimky. Český průmysl přestal existovat, pokud tu něco zůstalo, je to Italů, Němců, či Francouzů, případně nad tím vládne Black Rock či nadnárodní koncerny. A protože se často drželi hesla nakup konkurenci a zruš ji, zaniklo mnohem více firem, než jich nějak v cizích rukách vzkvétalo.

Přesto Češi dlouho žili v určité iluzi, že jsme stále jistou šlechtou mezi postsocialistickými pohrobky. Podřizování se Západu započaté Václavem Havlem nejdříve překrývalo nadšení v devadesátkách, kdy život vypadal nadějně. Rozpadající se ekonomiku a její rabování jsme si moc nepřipouštěli. Iluze se začaly ztrácet na přelomu tisíciletí, kdy expanze Američanů začala svět otravovat více, než jsme si uvědomovali. Vytvořená světová krize odpálením dvojčat v New Yorku se nás zpočátku na první pohled moc netýkala, ale nedostatek kvalitních politiků se projevil Grossem a Špidlou na předsednickém postu, ovšem až pozdější Topolánkovo vláda už mnohem více zatloukala hřeby do rakve prosperity. Tento zaprodaný chachar započal totální závislost na Německu a EU. Nečasova anabáze s Nagyovou odhalila nahotu ODS a dvě vlády za účasti Babiše už jen připravovaly umíráček, který nyní hraje Petr Fiala. Z EU se stala mašina na výrobu omezujících směrnic a Leyenová vstoupí do análů jako moderní diktátor vedoucí dosud suverénní evropské státy do jakéhosi podřadného postavení strádající nejen v kontinentálním měřítku, ale i v tom celosvětovém. V nově budovaném svazu eurounijních zemí se rozhodně nemají mít všichni stejně.

Česká republika se vývoji plně podřídila a na rozdíl od Maďarů a Poláků se její vlády nevzepřely diktátu. Místo aby aspoň částečnou licitací získávaly nějaké aspoň dílčí výhody, jako její ,,partneři“ z Visegrádské čtyřky (Slováci mají stejně tupé politiky jako my, jsou také marní), tak úředníci Fialovy vlády udržují pozici podržtašků okořeněnou proukrajinskou hysterií. Neschopný politolog Fiala neustále obhajuje rozklad české ekonomiky ve jménu budování dobré pozice při plánovaném obnovování Ukrajiny. Tamní občané mezitím plundrují náš sociální systém. Napadlo Vás někdy si položit otázku, kde všude bydlí Ukrajinci, když jich přišlo k milionu a už před tím tu byl nedostatek bytů? A kolika z vás přibyli nepřizpůsobiví sousedé dělající nepořádek? Kam se najednou vešla všechna ta další auta mající UA na espézetkách, když my jsme už pár let parkovali na trávnících?

Odpověď na otázku, kdo to vše platí, nám dává pohled do vlastních peněženek. Obrovská inflace, pokleslá kvalita prodávaných potravin, nejdražší energie a plyn v Evropě, které atakují i dosud nedostižné země. Mohutné navýšení daní a různých poplatků, nedostatečná infrastruktura, idiocie a nepoučitelnost lidí volících takové spolky, jakými jsou Piráti, Top09 či STAN, se staly současnou normou. Relax či pracovní vytížení v zahraničí poté přináší možnost srovnání s realitou. Uměle vytvořená pandemie covidu a ideologicky pomatený Green Deal nastartovaly změny. Především Evropa zabředla do marastu a sebedestrukce, ovšem my jsme si toho všeho naložili mnohem více. Nejdříve Babiš, a poté Fiala z nás udělali evropskou kasičku, později navrtanou ještě modrožlutým vrtákem. Jsme papežštější než papež sám. A to v zelené hysterii, kdy pražská radnice děkuje za dialog s idioty sedícími na silnici, tak i v nenávisti k Rusku (na rozdíl od s ním nadále spolupracujícího Západu včetně divadelníků z USA), tak i v podpoře fašistického režimu v Kyjevě.

Kalich hořkosti si tak dopijeme až do dna. Přesto tu existuje zástup slepých lidí schopných nadále obdivovat Fialu, Pekarovou Adamovou či Rakušana, a ochotných skousnout i to, že nás připravují na jadernou válku. Zeptejte se lidí, jak se žije jinde. Kdysi zaslíbené USA, Kanada, Austrálie sice už nejsou zdaleka tak atraktivní destinací, ale je plno dalších zemí, kde byste se měli mnohem lépe. Nebo aspoň levněji. Západ se bortí sám do sebe, mění se světové rozložení sil. Bohužel, my jsme na úplném dnu, na které se řítí veškeré ty trosky asi momentálně nejintenzivněji. Poděkujme našim pseudoelitám, které jsme si však bohužel zvolili my samotní.