Kruté zacházení se zvířaty má větší mediální pokrytí než popravy křesťanů

SVĚT: Konference nigerijských katolických biskupů označila danou oblast termínem „Vražedná pole“. Tedy jako ta, která Rudí Khmerové vytvořili v Kambodži za účelem vyhlazování obyvatelstva.

„Jsme Aramejci, copak nemáme právo na ochranu? Přijmeme, když se na nás budete dívat jako na žáby — jen nás ochraňte, ať můžeme zůstat v naší zemi.“ — syrský ortodoxní arcibiskup Mosulu Nicodemus Daoud Sharaf v hlavním městě iráckého Kurdistánu Irbílu, domově mnoha křesťanů, kteří uprchli před džihádisty, Národní katolický registr, 7. dubna 2017.

V éře nepřetržitého informačního toku… nebyly ohavnosti vůči křesťanům zveřejňovány, zatímco brutalita vůči čínskému praseti byla streamována všude. Křesťané jsou ohroženým druhem; prasata ne.

Jedna z posledních vražd křesťana v Nigérii byla spáchána dětským vojákem Islámského státu. Pracovníci jatek jdou ve Francii před soud za týrání zvířat. Tatáž země již repatriovala více než 250 bojovníků ISIS, stejných lidí, kteří změnili irácké kostely na jatka.

 

Nejprve bylo během nedávné oslavy Vánoc sťato 11 nigerijských křesťanů. Následující den byla pět dní před svojí svatbou sťata v nigerijském státě Borno katolička Martha Bulus i se svými družičkami. Poté došlo k nájezdu na vesnici Gora-Gan v nigerijském státě Kaduna, kde teroristé stříleli po každém, koho viděli na náměstí, kde se shromáždilo evangelické společenství. Zabili dvě mladé křesťanky. Islámští extremisté zabili také křesťanského studenta a nafilmovali jeho popravu. Poté byl sťat pastor Lawan Andimi, místní lídr Křesťanského sdružení Nigérie.

„Každý den,“ říká otec Joseph Bature Fidelis z diecéze Maiduguri, „jsou naši bratři a sestry zabíjeni v ulicích. Pomozte nám nemlčet tváří v tvář tomuto nesmírnému vyhlazování, které zatím probíhá v tichosti.“

Konference nigerijských katolických biskupů označila danou oblast termínem „Vražedná pole“. Tedy jako ta, která Rudí Khmerové vytvořili v Kambodži za účelem vyhlazování obyvatelstva. Většina ze 4 300 křesťanů zavražděných pro svou víru v loňském roce pocházela z Nigérie. Nina Shea, odbornice Hudson Institute na otázky náboženské svobody, nedávno napsala:

„Probíhající islámská extremistická kampaň vyhlazování křesťanů v subsaharské Africe je ještě brutálnější a dalekosáhlejší než ta na Středním východě, kde na křesťanech ISIS spáchal genocidu, jak to oficiálně označila vláda USA.“

Vraždy těchto křesťanů spáchané během prosince roku 2019 bohužel západní média převážně ignorovala. „V nejlidnatější africké zemi probíhá vleklá válka. Jde o obrovský a děsivě brutální masakr křesťanů a svět si toho téměř nevšiml,“ napsal francouzský filozof Bernard Henri Lévy.

Zatímco byli v Nigérii vražděni křesťané, globální média se věnovala příběhu svázaného prasete, shozeného z věže určené pro bungee jumping v novém zábavním parku v Číně. Příběh se stal virálním na BBC, The Independent, The New York Times, Sky News, Deutsche Welle a v mnoha dalších tradičních médiích. Čínskému praseti se dostalo většího mediální pokrytí než komukoliv ze zavražděných křesťanů v Nigérii. Informace o těchto mučednících musíte často vyhledávat na místních afrických webových stránkách. „Bungee jumping prasete v Číně okamžitě vyvolal globální bouře nevole,“ napsal Huffington Post. Proběhla snad někde globální bouře nevole kvůli sérii masakrů křesťanů, kteří byli zavražděni jen proto, že jsou křesťany?

Zabití gorily v zoo v Cincinnati, které mělo zachránit život dítěte, vyvolalo více emocí a mediálního pokrytí, než stětí 21 křesťanů na pláži v Libyi, kteří při své popravě provolávali v arabštině Ježíšovo jméno a šeptali modlitby. ABC, CBS a NBC věnovaly smrti jedné gorily šestkrát více vysílacího času než masové popravě křesťanů.

„Svět se raději znepokojuje situací pand než námi, ohroženými vyhynutím v zemi, kde jsme se narodili,“ řekl syrský ortodoxní arcibiskup Mosulu Nicodemus Daoud Sharaf v hlavním městě iráckého Kurdistánu Irbílu, domově mnoha křesťanů, kteří uprchli před džihádisty. Když to arcibiskup před čtyřmi lety řekl, vypadalo to jako provokace, která měla šokovat západní veřejné mínění. Ale arcibiskup Sharaf měl pravdu.

Také francouzsko-libanonský spisovatel Amin Maalouf poznamenal, že „ohrožené pandy vyvolávají více emocí“ než ohrožení křesťané. Arcibiskup Sharaf uvedl další příklad:

„V Austrálii se starají o žáby. Jeden z našich syrských občanů, který je stavitelem, koupil pozemky, vybral z banky peníze a chtěl stavět domy a prodávat je. Když chtěl získat povolení stavět, narazil uprostřed země na díru s osmi žábami. Na radnici v Sydney mu řekli: ‚Tady nemůžete stavět.‘ On řekl: ‚Já jsem ale vybral z banky peníze a musím začít se stavbou.‘ A oni ho přinutili stavět na jiném místě, což znamenalo další náklady ve výši 1,4 milionu dolarů jen kvůli těmto osmi žábám. Jsme poslední lidé, kteří hovoří Ježíšovým jazykem. Jsme Aramejci, copak nemáme právo na ochranu? Přijmeme, když se na nás budete dívat jako na žáby — jen nás ochraňte, ať můžeme zůstat v naší zemi.“

V éře nepřetržitého informačního toku na displejích našich mobilních telefonů, monitorech počítačů, v televizích a sociálních médiích nebyly ohavnosti, které křesťané utrpěli, zveřejňovány, zatímco brutalita vůči čínskému praseti byla streamována všude. Křesťané jsou ohroženým druhem; prasata ne. „Mezinárodní svaz ochrany přírody rozlišuje několik stupňů ohrožení, které definují úroveň nebezpečí vyhynutí, kterému dnes čelí různé druhy,“ uvádí Benedikt Kiely, zakladatel organizace Nasarean.org, která pomáhá křesťanům na Středním východě.

„Na základě procenta úbytku populace se u ohrožených druhů rozlišují tyto kategorie: ‚zranitelné druhy‘ (pokles o 30–50 %), ‚kriticky ohrožené‘ (pokles o 80–90 %) a nakonec ‚vyhynulé‘. Křesťanská populace v Iráku se zmenšila o 83 %, což ji řadí do kategorie ‚kriticky ohrožených druhů‘.“

Pokud hledáte média, která o tomto zániku informují, tak se musíte zaměřit na konfesní média, jako je například britský týdeník Catholic Herald, který má na obálce svého lednového vydání titulek „Konec iráckého křesťanství?“ Nebo francouzský katolický deník La Croix, který vypráví tento příběh syrských křesťanů:

„Před začátkem občanské války v roce 2012 bylo na březích Chábúru, řeky, která protíná severovýchodní Sýrii a vtéká do Eufratu, usídleno 20 000 Asyřanů. Okupace části území Islámským státem v roce 2015 přinutila většinu populace k útěku. Údolí Chábúru je dnes mrtvé.“

Jedna z posledních vražd křesťana v Nigérii byla spáchána dětským vojákem Islámského státu. Pracovníci jatek jdou ve Francii před soud za týrání zvířat. Tatáž země již repatriovala více než 250 bojovníků ISIS, stejných lidí, kteří změnili irácké kostely na jatka.

Západní média vyvolala před zimními olympijskými hrami v Soči globální rozhořčení nad ruskými zákony proti „homosexuální propagandě“. Tatáž média však nikdy neprotestovala proti islamistickým režimům, které trestají lidi smrtí za to, že konvertují ke křesťanství. Nebo proti zemím, kde je křesťanům vyhrožováno smrtí, pokud nekonvertují k islámu.

Mauro Armanino, kněz Společnosti pro africké mise v Nigeru, který popisuje průběh neskrývané bezohledné genocidy, napsal:

„Opakované hrozby křesťanským komunitám v pohraniční oblasti s Burkinou Faso dosáhly stanoveného cíle: Zbavit komunity vedení, ty pak následně padnou za oběť strachu z praktikování víry o nedělních bohoslužbách v kaplích… V úterý 14. ledna 2020 ve vesnici nedaleko města Bomoanga, která byla v průběhu roku bezmocným svědkem únosu otce Pierluigiho Maccalliho, si skupina zločinců přišla vyřídit účty s vrchní sestrou, pracující v místní lékárně. Zločinci vyvlekli z domu jejího synovce a sťali ho. Lidé v Bomoangu už v neděli do kostela nechodí.“

Pronásledovaní křesťané se ve světě, který je vnímá jako rušivé elementy, cítí stále více a více ponecháni napospas osudu. Jako by zůstali viset v předpeklí mezi slabým Západem, trpícím ztrátou paměti, a rostoucím radikálním islámem. Zdá se, že neexistuje způsob, jak přimět západní svět, aby si uvědomil tuto tragédii, o které nikdo nemluví, a která by mohla mít fatální důsledky pro budoucnost naší civilizace.

„Už o tom ani nechceme nic vědět – stydíme se a jsme z toho psychicky unavení,“ píše Franz-Olivier Giesbert.

„Má život křesťanů na Středním Východě, v Africe a v Asii tak malou cenu? Toto je legitimní otázka, protože všichni vidíme, že naše média až na pár výjimek o zabíjení a diskriminaci katolíků a protestantů po celém světě téměř neinformují. Naše pokrytectví živí střet civilizací.“

Budeme se i příště pokrytecky rozhořčovat nad krutostí způsobenou čínskému praseti?

Giulio Meotti, redaktor kulturní rubriky Il Foglia, italský novinář a spisovatel.