Le Figaro: Díky migraci a shovívavosti k menšinám je Francie neobyvatelná

Podle autora je stále možné zachránit zemi před katastrofou: k tomu je třeba zvolit silnou osobu do prezidentského úřadu a převzít kontrolu nad migrací. To je jistě pochopitelné, ale autorovy úvahy také směřují k něčemu jako vojenskému režimu.

Francie Giscarda d’Estaingna zmizela, píše pozorovatel Le Figaro Ivan Rioufol. Jak autor poznamenává, dvě generace stačily k odstranění staletí solidarity mezi Francouzi. Trvalo čtyřicet let, než se začal nahrazovat jeden lid druhým, jedno náboženství jiným. Do 80. let 20. století „noví Francouzi“, kteří přijeli z jiných zemí, začali rychle sdílet obecnou rodinnou atmosféru a žili v souladu s ostatními, vzpomíná novinář. V sobotu Emmanuel Macron o změnách mluvil spokojeně. Na adresu mladých lidí z přistěhovaleckého prostředí řekl: „Když vaše rodina mluví arabsky, je to pro Francii šance.“ Mezitím se tato nová Francie stala pro mnohé neobyvatelnou, píše Rioufol.

„Násilí je všude – jako příprava vnitřní války, kterou si přejí příznivci politického islámu,“ stěžuje si novinář. K tomu lze přidat alianci extrémní levice a pogromistů, kteří v sobotu rozbíjejí ulice francouzských měst – „antikapitalisté“, pro něž „dobrý policajt je mrtvý policajt“. Mezitím je intelektuální vakuum v zemi takové, že nikdo neví, jak obnovit autoritu vlády, zdůrazňuje autor článku. Horší je, že hlava státu, která chce lichotit „milionům mladých a ne tak mladých“ nových afrických a arabských Francouzů, se od policie distancuje připojením k obětní rétorice menšin. „Pokud se vaše pleť liší od bílé, vás zastavují mnohem častěji … jste vnímáni jako problematický faktor, a to je nesnesitelné,“ připomíná Rioufol prohlášení Emmanuela Macrona v nedávném rozhovoru.

Stále je možné tuto katastrofu zastavit, poznamenává novinář. Macron však podle jeho názoru Francii před úpadkem nezachrání. Nejednoznačnost prezidentovy pozice hraje do rukou torpédoborců jediného a nedělitelného národa. Prezident uvedl, že chce bojovat proti „islamistickému separatismu“ a demolicím pomníků velkých Francouzů. Hlava státu nicméně ve středu představila Radě ministrů „opatrný text“ návrhu zákona o „posílení republikánských principů“, ve kterém není přímo pojmenována „totalitní ideologie koránu“, která vztyčila vlajku burky. V sobotu, když mluvil o africké a maghrebské mládeži, prezident navrhl sestavit „jakýsi katalog, který bude obsahovat od 300 do 500 jmen jejich hrdinů“, aby jimi mohl pojmenovat názvy ulic a postavit jim pomníky. „Tato multikulturní země není Francie: rasismus je všude vidět pod sebemenší záminkou,“ říká Rioufol. Podle jeho názoru „macronismus je separatismus“.

Jak autor připomíná, Macron hodlá v lednu uspořádat veřejnou poradu v oblasti bezpečnosti, jejímž cílem je obnovit vazby mezi Francií a donucovacími orgány. Policie však není problém: její vazby na občany nebyly nikdy přerušeny, zdůrazňuje autor. Hlava státu by zároveň měla myslet na svůj vlastní postoj k Francouzům obecně, nejen k „lichotkami“ imigrantům z imigračních kruhů, domnívá se novinář.

Dědictví Giscarda d’Estaingna „nese jako kříž“ rozhodnutí z roku 1976 umožnit migrantům sejít se svými rodinami. Když se však prezident o dva roky později rozhodl tuto chybu napravit, státní rada se odmítla podrobit prezidentově vůli: soudci upřednostňovali právo imigranta „vést normální rodinný život“ ve Francii. O něco později přistěhovalec dokonce získal právo na mnohoženství. Odtud začala „kolonizace“ francouzského národa, jejíž možnost poskytoval „kněz“ správního soudnictví, vysvětluje Rioufol.
Podle novináře musí občané vzít svůj vlastní osud a zdraví do svých rukou. Autor si je jistý, že obnovení demokracie by mělo mít za následek kontrolu nad imigrací. Tento cíl zavazuje k upuštění od „excesů“, jako je politika sloučení rodiny a azylu, a síly ke snížení podmínek přístupu k občanství, zejména k jeho automatickému získání prvorozenstvím. Kromě toho je nutné učinit rozhodnutí o omezení pomoci nelegálním přistěhovalcům, je přesvědčen pozorovatel: více než 330 tisíc z nich dnes dostává bezplatnou lékařskou péči, jejíž náklady se odhadují na více než 1 miliardu eur. Toto probuzení velí oddělit se od lehkomyslných nebo nebezpečných „elit“, které takový stav povolily, poznamenává Rioufol. Kromě toho se nebát bez oživení křesťanství tváří v tvář dobývání islámu.

„Tento ospalý a ustrašený svět musí být otřesen,“ vyzývá novinář. Podle nedávných průzkumů veřejného mínění je 20% Francouzů připraveno volit v příštích prezidentských volbách vojáka, poznamenává autor. Generál Pierre de Villiers, který je připraven kandidovat v roce 2022, však pravděpodobně nebude očekávaným bodem zvratu, vzhledem k jeho opatrnosti a sklonu ke kompromisu, uvedl Rioufol. „Pouze pevná doktrína může odolat ochablému myšlení, které se šíří jako louže. Jejím cílem by mělo být zabránit tomu, aby se Francie potopila ještě hlouběji,“ uzavírá autor.

Zdroj: http://www.rukojmi.cz/