„Migranti nemají práci, kradou a znásilňují ženy!“ Televizní rozhovor s Ivanou Trumpovou, bývalou manželkou nynějšího prezidenta Spojených států, vyvolal obrovské vášně

USA: Televizní rozhovor s Ivanou Trumpovou, bývalou manželkou nynějšího prezidenta Spojených států, vyvolal obrovské vášně i požadavky na vypnutí či neodvysílání tohoto pořadu, tedy cenzuru. Petr Žantovský v pravidelném mediálním přehledu nastoluje otázku, zda je opravdu už tak veliká část populace promořena oním ‚průmyslem dobra‘, vymýváním mozků, likvidací individuálních názorů, že zkrátka odmítavý postoj ke svobodě slova je skutečně masovým jevem, nebo jde o organizovaný a „pravdoláskovnickými“ médii mohutně zesilovaný a zmnožovaný hlas menší části kavárníků z kateder a feministických spolků.

Pravidelný přehled mediálních zajímavostí tentokrát odstartuje zpráva z Novinek, která pod titulkem „Nemají práci, kradou a znásilňují. Ivana Trumpová kritizovala migranty“ vyšla v úterý. „Je nesporným adeptem na článek týdne. Oč jde? Ivana Trumpová, bývalá manželka amerického prezidenta Donalda Trumpa, v rozhovoru pro televizní stanici ITV a pořad Loose Women uvedla, že američtí migranti ‚nemají práci‘, ‚kradou a znásilňují ženy‘. Trumpová ocenila imigrační politiku svého bývalého manžela. Řekla: ‚Dosáhl toho tolik, zejména v oblasti přistěhovalectví‘. Připomněla skutečnost, že i ona sama je přistěhovalec, z někdejšího Československa,“ uvádí Petr Žantovský.

Ví se o ní, že se tu narodila jakožto Ivana Zelníčková, vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu a vypracovala se na vynikající lyžařku. „Donalda Trumpa si vzala v roce 1977 a žila s ním patnáct let. Nestala se však jen bohatým přívěskem na Trumpově impériu. Působila jako modelka, napsala několik knih, realizovala se i v designu. Proto lze dobře chápat její slova: ‚Jsem přistěhovalec. Ale ti, kteří do USA dorazí, musí přijít do země legálně, musí si najít práci a musí platit daně jako ostatní Američané‘. Na adresu nynějších imigrantů prohlásila, že se ‚neoblékají jako Američané‘, ale také podotkla: ‚Když nemají práci, tak kradou a znásilňují ženy‘. Její televizní vystoupení vyvolalo očekávatelnou reakci,“ míní mediální analytik.

Poukazuje na to, že „manhattanská kavárna“ spustila řev a označila Trumpovou za ignorantku, „odpornou ženskou“ a rasistku. „Prostě samé milé nálepky, které zná – i u nás – každý, kdo si dovolí ceknout proti tomu, že se euroatlantická civilizace pomalu mění v muslimskou kolonii. Divácké reakce dokonce, podle článku v Novinkách, požadovaly vypnutí a neodvysílání toho pořadu, jiným slovem: cenzuru. Nabízí se logická otázka, zda je doopravdy už tak veliká část populace promořena oním ‚průmyslem dobra‘, vymýváním mozků, likvidací individuálních názorů, že zkrátka odmítavý postoj ke svobodě slova je skutečně masovým jevem,“ přemítá Petr Žantovský.

Existuje i druhá možnost, že jde o organizovaný a „pravdoláskovnickými“ médii mohutně zesilovaný a zmnožovaný hlas menší části kavárníků z kateder a feministických spolků. „Myslím, že určitý náznak odpovědi dostaneme podle výsledku amerických prezidentských voleb, čili vcelku brzy – budou se konat 3. listopadu. Lze předpokládat, že za Trumpovými zády budou vidět lidé práce, farmáři, americký západ a jih, venkov, potomci těch, kdo Ameriku kdysi vybudovali a ‚učinili velkou‘, abych parafrázoval Trumpův slogan ‚Make America great again‘. Zatímco levičáka Bidena budou kolektivně adorovat absolventi různých těch ‚kulturních antropologií‘ a podobných oborů, které jsou produktem intelektuálského postmodernismu konce 60. let,“ soudí mediální odborník.

Umělci nadšeně podpoří Bidenovy pseudohumanistické fráze

Je si jist, že respektovaní umělci typu Bona nebo Bruce Springsteena se určitě přetrhnou v koncertní podpoře Bidenových pseudohumanistických frází, z nichž nečouhá nic kromě nesmyslných a zadlužení země působících výdajů na „dobro“. „Konečně tak přece začínal i Barack Obama. Slíbil každému všechno, a aby aspoň něco z toho splnil, rozjel několik válečných konfliktů ve Třetím světě, čímž mj. odpoutal veřejnou pozornost od skutečných problémů jejich země. V teoriích mediální manipulace se tomu říká ‚red herring‘, červený sleď. Tedy nápadná efektní (pseudo)událost, která má odlákat publikum od skutečnosti. Jak říká hezky Alf ve slavném dětském filmu, ‚neptat se, nemyslet‘. To je to, oč tu běží,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Další dvě poznámky sice reagují na mediální informace o pár dnů starší, ale vlastně se s tou úvodní dobře doplňují a jsou určitým pokračováním tématu, jemuž jsme se věnovali v několika posledních vydáních Týdne v médiích. „Pod titulkem ‚Československý Vogue pod palbou kritiky. Na obálce o aktivismu jsou všechny modelky bílé‘ přinesl portál Echo24 informaci o tom, že československá verze slavného magazínu Vogue čelí kritice za svoji fotku na obálce posledního zářijového čísla. Tématem je ‚naděje‘ a ekoaktivismus. Hope – česky naděje – byla celosvětovým zářijovým tématem pro magazín Vogue. Každá lokální edice se tohoto úkolu chopila podle svého. ‚Československá redakce Vogue vyfotila na obálku šest českých a slovenských modelek podobného vzhledu, které stojí ve značkovém oblečení v lese. Snímek má vyzývat k aktivismu. Žádná z modelek však podle svého vzhledu nepatří k menšině,‘ čteme v Echu24,“ poukazuje mediální analytik.

Mezi českými a slovenskými modelkami měla být i jedna nebílá

Je přesvědčen o tom, že za normálních okolností by šlo o banalitu, která by nestála za zmínku. „Volnočasový, módně řečeno lifestylový magazín prostě nafotil nějaké hezké ženy a dal je do souvislosti s ochranou životního prostředí. Je to s prominutím tak slaboduché, až to bučí. Každý jistě pamatujeme nedávné časy, kdy každá televizní reklama, třeba na projímadlo či žrádlo pro kočky, musela být provázena záběry na ladné ženské tvary, tedy s výjimkou slavného Vizíra doktora Jaroslava Someše, mimochodem skvělého textaře, jehož touto cestou v plné úctě zdravím. Bylo to hloupoučké, ale nikoho to neuráželo. Dnes však žijeme v jiném světě. Nejde o to, že se někde v lese producíruje skvadra modelek, ale o to, že jsou všechny bílé,“ říká Petr Žantovský.

Prakticky ihned po zveřejnění fotky se pod instagramovým účtem magazínu snesla vlna kritiky. „Týkala se toho, proč na fotce nejsou skuteční aktivisté místo modelek, které to jen předstírají. Nebo toho, jestli je aktivismus vyhrazen pouze pro hubené, mladé a bílé ženy. Zazněly i připomínky, že na fotce mohla být i jedna nebílá modelka, neboť takhle to vypadá opravdu divně. Otázka stojí tedy tak, jaká ‚nebílá‘ dívka tam měla být. Jeden z těch, kdo se k této věru světoborné události vyjádřili, uvedl, že by tam chtěl Vietnamku či Romku. Tady bych se ale ozval i já, ačkoli mne Vogue nezajímá a neshledávám důvod, proč tento postoj měnit. Když ale diverzita, tak pro každého. Mně se třeba velmi líbí míšenky vzniklé spojením genů černošských a bělošských, znám dokonce i pár krásných děvčat majících českého otce a čínskou matku,“ přiznává mediální odborník.

Každý mluví do toho, do čeho mu nic není a čemu nerozumí

A hned ho k tomu napadá, proč ponechávat stranou Laponce, Eskymáky, Mongoly, nebo i mongoloidy, vždyť diskriminovat se přece nesmí. „Velkou krásu najdeme v Jižní Americe – od Chile po Brazílii. A to všechno Vogue opomněl, ale opomněli to i jeho kritikové. Hanba! Jako obvykle je všechno jednodušší. Blbost slaví triumfy, každý mluví do toho, do čeho mu nic není a hlavně tomu nerozumí, ale má demokratickou příležitost urvat si své dvě vteřiny slávy. Myslím, že rozhodne opět ona proklatá neviditelná ruka trhu. Když si lidi budou chtít Vogue koupit, a že není právě nejlevnější, dají tím světu zprávu, že je nezajímá, co si o Vogue myslí kavárníci všeho druhu. Je to stejné jako při volbách. Žvanilové žvaní a lidé volí podle svého rozumu,“ poznamenává Petr Žantovský.

A pokračuje vskutku povedeným článkem, který pod titulkem „Nová pravidla: Nemáte homosexuály, ženy či menšiny? Zapomeňte na Oscara“ vydal na Novinkách Stanislav Dvořák. „Podle jeho informací od roku 2024 zavede americká filmová akademie nová pravidla pro udílení Oscara za nejlepší film roku. Filmy, které nebudou obsahovat dost etnických a sexuálních menšin, nebudou mít šanci. ‚Film musí splnit nejméně dva ze čtyř standardů, aby se mohl ucházet o Oscara za nejlepší film. První standard se soustředí na zastoupení na plátně a náměty. Film musí naplňovat nejméně jedno ze tří kritérií. První kritérium – film musí mít nejméně jednoho herce v hlavní roli nebo významné vedlejší roli, jenž pochází z menšin, ať už to budou Asiaté, Hispánci, Afroameričané, původní Američané – indiáni –, osoby ze Středního východu, severní Afriky, Havajci či osoby z pacifických ostrovů,“ cituje mediální analytik.

Nebude zapotřebí odborná, ale etnická či sexuální kvalifikace

Dále pak v celém hereckém souboru musí tvořit nejméně 30 procent herců v menších rolích ženy, lidé z etnických menšin, LGBTQ+ komunita nebo lidé s kognitivním či fyzickým postižením nebo špatně slyšící a úplně neslyšící. „O tom článek na Novinkách informuje a pokračuje: ‚Další kritérium se týká příběhu, který se musí točit kolem žen, etnických menšin, LGBTQ+ komunity nebo lidí s kognitivním či fyzickým postižením nebo špatně slyšících a neslyšících‘. Speciální pozornost se týká celého štábu a vedení. Nejméně dva vedoucí pracovníci v tvůrčí funkci – například režisér, castingový režisér, hlavní kameraman, střihač nebo producent – musí být opět ženy nebo musí pocházet z etnické menšiny, LGBTQ+ komunity nebo musí jít o lidi s kognitivním či fyzickým postižením nebo špatně slyšící a neslyšící,“ konstatuje Petr Žantovský.

To ale není vše. Alespoň jeden z nich navíc musí být z následujících skupin: Asiaté, Hispánci, Afroameričané, původní Američané (indiáni), osoby ze Středního východu, severní Afriky, Havajci či osoby z pacifických ostrovů. „Celý štáb se navíc musí skládat z 30 procent z příslušníků znevýhodněných menšin. Další standard požaduje, aby studio platilo stážisty, kteří pocházejí z následujících skupin: ženy, etnické menšiny, LGBTQ+ komunita, lidé s kognitivním či fyzickým postižením nebo špatně slyšící a neslyšící. Velká studia mají povinnost zavést v podstatném rozsahu trvalé stáže a praxe pro členy znevýhodněných menšin ve většině oborů – produkce, postprodukce, hudba, vizuální efekty, marketing, distribuce, PR. Poslední standard požaduje, aby filmová společnost zaměstnávala několik manažerů z menšin v marketingovém a PR týmu. Samozřejmě ani slovo o tom, že pro kteroukoli z těch odborných profesí by měla být provažována především odborná, nikoli etnická či sexuální kvalifikace,“ podotýká mediální odborník.

Stále se opakující snímky o hrdinech, kteří zachraňují svět

A vzpomíná, že kdysi slyšel takovýto žertík: „Víte, jaká je nejsnadněji zaměstnatelná osoba v USA? Pětapadesátiletá, invalidní, negramotná portorikánská lesba“. „Tehdy jsme se tomu smáli. Ano – pozitivní diskriminace je americkou specialitou už několik desetiletí. Ale že to proroste do filmového průmyslu, toho odvětví, které právě v Americe nejrychleji a nejúspěšněji – aspoň co do vydělaných peněz – vzniklo a kvetlo ještě řekněme v dobách Matrixu a Indiana Jonese, to by snad nenapadlo tehdy nikoho ani v nejděsivějších snech. Proč? To je přece jednoduché. Na filmy, které jsou zaplněny minoritami, se možná přijde podívat část těch minorit, spíše ale ani ony ne, protože si to stáhnou z nějakého uploadu zadarmo a za ušetřené peníze si koupí hamburger a colu,“ domnívá se Petr Žantovský.

Podle něj to znamená, že americký film páchá online sebevraždu. „Jako by nestačilo, že poslední léta vyrábí v podstatě jen filmy pro nedospělé, různé komiksy od Marvela, počítačově poloanimované, až oči přecházejí, takže se nikdo ani nestačí pozastavit nad hloupostí těch příběhů a nad tím, že jde stále jen o stopadesátou variantu téhož: hrdina versus Zlo, zachraňuje svět a pochopitelně zvítězí na pozadí siluety New Yorku. OK, každá země má právo na svou, byť nejapnou, ikonografii. Tento trend ale vyhnal z kin dospělé diváky, kteří čekají spíš Rain Mana nebo One Flew Over the Cuckoo´s Nest. Už to byla slušná díra do kapsy filmového průmyslu. Za nových, politicky korektních okolností zřejmě Hollywood půjde jako jeden muž, žena či kdokoli z dalších 67 pohlaví rovnou na pracák,“ tuší mediální analytik.

Filmy, u kterých se muselo myslet, jsou v Americe minulostí

Člověku by se skoro chtělo říci: dobře jim tak. „Jenomže pak si uvědomí, že už asi nikdo nikdy žádného Rain Mana nenatočí. A to i přesto, že Rain Man je autista, a tedy osoba postižená, a mohl by pasovat do nových pravidel. Má ale potíž. Je to film, u něhož se musí myslet a vnímat s otevřeným srdcem. Svého času v Americe takové filmy točit uměli. Zřejmě je to už definitivně minulost,“ obává se Petr Žantovský. A netradičně přichází s douškou: „Zvěrstva podobná těm, která páchají naši i zahraniční ‚liberáldemokraté‘, jsem začal systematicky sbírat. A je třeba říct, že každodenní úroda zpráv o tom, že se náš svět zbláznil, se mi pomalu nevejde do počítače. Tak jsem si jako doplňkový produkt ke glosám v této rubrice otevřel na své webovce nepravidelnou rubriku ‚Zprávy ze cvokhauzu‘. Máte-li smysl pro opravdu černý humor, můžu vám ji jen doporučit.