Nový evropský intelektuální fašismus

EU: Menšinové skupiny si pro sebe nárokují „bezpečné prostory“, ale bezpečné prostory nyní ve skutečnosti potřebují spíše lidé, kteří nesouhlasí s převládající ideologií.

Provolání skupiny francouzských intelektuálů, včetně mnoha muslimských myslitelů, jako jsou Boualem Sansal a Zineb el Rhazoui, tento „intelektuální terorismus“ kritizuje.

Svoboda slova není potřeba pro „politicky korektní“ a nevýbojné názory. Pro menšinu je však svoboda slova jedinou ochranou proti tyranii většiny.

„Pokud by byla omezena svoboda projevu, tak bychom mohli být vedeni bez protestu jako ovce na porážku.“ — Prezident Spojených států amerických George Washington, 1783.

Evropské univerzity — které by měly být domovem otevřeného pluralismu, debaty, výzkumu a myšlení — se místo toho staly rájem intelektuálního sektářství a teroru. Tento nový radikalismus posiluje na Západě nejen politickou korektnost, ale také podvolení se nátlaku.

Mohamed Sifaoui byl v roce 1999 nucen uprchnout ze severní Afriky, protože mu islamisté vyhrožovali smrtí a nyní žije ve Francii pod policejní ochranou. Na Sorbonně byl nedávno kvůli „nátlaku islámských sdružení a levicových odborů“ zrušen jeho kurz o radikalizaci. Na snímku: novinář Mohamed Sifaoui, původem z Alžírska.

Západní univerzity se staly místem intelektuálního teroru, kde se lidé začali bát. Dříve to byly svatyně neohroženého výzkumu, ale místo toho si nyní vzteklé ideologické menšiny vynutily ortodoxní linii na mlčících nebo, co je ještě horší, servilních západních intelektuálech. Vzdělávání — z latinského ex ducere – vésti ven [ze tmy, z ignorance, nevědomosti] — je stále více narušováno ideologickým fundamentalismem a snahou určovat nejen přijatelné činy ale dokonce i slova a myšlenky.

Sociální média tomuto vývoji velmi napomohla vyvoláváním „lynčujícího davu“ v kyberprostoru. Nyní musíme všichni velebit multikulturalismus, islám a imigraci, musíme se kát za svoji koloniální vinu a téměř všechno vidět ve světle rasismu. Tato nová inkvizice netoleruje ani ty nejmenší pochybnosti nebo nesouhlas – a tvrdě je trestá!

Svoboda projevu je ve Francii stále více ohrožována účinným vytvářením nových „názorových“ zločinů. Pokud se váš osobní názor shoduje s oficiálním, tak se nemáte čeho bát. Pokud jsou vaše myšlenky v rozporu s oficiálními myšlenkami, tak riskujete, že budete vyloučeni ze slušné společnosti a pouhá vaše existence ve veřejném prostoru bude pobuřující.

Televizní moderátorka a redaktorka francouzského týdeníku Marianne Natacha Polony to popsala jako „nový intelektuální fašismus„. Pokud s nimi nesouhlasíte, tak se vás pedagogové, političtí vůdci, média a dav pokusí zničit, stejně tak, jako zničili Giordana Bruna v roce 1600 za jeho výrok, že vesmír má zřejmě nespočet hvězd.

„Malé radikální skupiny vytvářejí atmosféru teroru, aby si vynutily souhlas se svými názory a umlčely své odpůrce,“ napsala Natacha Polony. „Tvrdí, že ztělesňují Dobro, a hoví si na výsluní nekonečné shovívavosti mnohých politických a mediálních kruhů. Nikdo se neodváží jim oponovat.“

Jiní byli v posledních několika letech vyloučeni ze společenské debaty nebo jim vyloučení hrozí za názory, které jsou považovány za politicky nekorektní, přestože jsou fakticky správné:

• Sylviane Agacinski. Konference s touto feministkou, která se měla konat na univerzitě Bordeaux Montaigne University, byla organizátory zrušena, neboť údajně nemohla být zaručena „bezpečnost“. Zrušení akce požadovaly skupiny ultralevicových studentů, protože Sylvianu Agacinskou považují za „homofobku„. Jejím údajným „zločinem“, je to, že se postavila proti novému francouzskému zákonu, který lesbickým párům umožňuje přístup k umělému oplodnění. Eugénie Bastié v deníku Le Figaro napsala, že „univerzita se podvolila novým propagátorům ctnosti.“ Konference byla odložena na pozdější dobu.
• Mohamed Sifaoui. Brzy po zrušení konference se Sylvianou Agacinskou získali „noví fašisté“ skalp další osobnosti – francouzsko-alžírského novináře Mohameda Sifaouiho, tentokrát na slavné Sorbonně v Paříži. Mohamed Sifaoui byl v roce 1999 nucen uprchnout ze severní Afriky, protože mu islamisté vyhrožovali smrtí a nyní žije ve Francii pod policejní ochranou. Na Sorbonně byl nedávno kvůli „nátlaku islámských sdružení a levicových odborů“ zrušen jeho kurz o radikalizaci. Mohamed Sifaoui měl přednášet o radikalizaci policistům, četníkům a různým úředníkům – přesně těm lidem, kteří jsou pod tlakem poté, co jejich kolega Mickaël Harpon, konvertita k islámu, zavraždil čtyři policisty na pařížském policejním ředitelství.

  Sorbonna je shodou okolností tou samou univerzitou, kde se konala konference libanonské teroristické skupiny Hizballáh. Nedávno si tam studenti vymohli zrušení představení starověké tragédie řeckého dramatika Aischylose, kterou měli hrát herci v černých maskách. Aktivisté tvrdili, že by představení bylo „afrofobní, kolonialistické a rasistické“.

• Alain Finkielkraut. Loni na jaře přednesl tento filozof „nešťastné identity„ přednášku na univerzitě Sciences Po (Institut d’études politiques de Paris) v Paříži. Na zajištění jeho bezpečnosti se podílela jak policie, tak i Francouzská agentura pro vnitřní bezpečnost (DGSI). Alain Finkielkraut se nyní „bojí vyjít z domu„. „Už se ani nemohu ukázat na ulici,“ řekl v rozhovoru pro časopis Marianne.
• Éric Zemmour. Francouzský novinář Éric Zemmour byl nedávno na veřejném shromáždění v Paříži jedním islamistou nazván „hnusnou bestií“, „virem“ a „bastardem“.
• Sophie Coignard. Významná novinářka Sophie Coignard odsoudila v politickém týdeníku Le Point „strašné mlčení vůči těmto politicky korektním milicím“ a psala o konformismu, který „si mlčením chce koupit klid. Všichni víme, kam takové kompromisy vedou.“
• Stéphane Charbonnier („Charb“). Bývalý šéfredaktor francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo, Philippe Val, hovoří o „územích, kde panuje teror kvůli názoru.“ Charb, Valův nástupce v čele redakce Charlie Hebdo, za to zaplatil svým životem. 7. ledna 2015 byl Charb s jedenácti svými kolegy zavražděn dvěma bratry Kouachiovými, křičícími „Alláhu Akbar!“ [„Alláh je největší!“]. Dokonce i Charbova památka je bohužel poskvrněná skandály: Jak Univerzita Lille II, tak Univerzita Paříž VII, zcenzurovaly akce věnované jeho posmrtně vydané knize Lettre ouverte aux escrocs de l’islamophobie qui font le jeu des rasistes („Otevřený dopis islamofobním podvodníkům, kteří nahrávají rasistům“)
• Maryam Namazie. Maryam Namazie je íránská disidentka a novinářka, která se přestěhovala do Anglie. Maryam Namazie bylo zabráněno přednášet na několika anglických vysokých školách, například na univerzitách Goldsmiths a Warwick, z toho důvodu, že její obrana svobody projevu a její vystupování proti právu šaría by mohly urazit muslimské studenty.
• Thilo Sarrazin. Bývalý člen bankovní rady Německé spolkové banky (Deutsche Bundesbank) a kritik imigrace byl v roce 2010 po vydání své knihy Deutschland schafft sich ab („Německo páchá sebevraždu“) nucen rezignovat na svou pozici v německé centrální bance. V současné době je vláčen po soudech kvůli své nové knize Feindliche Übernahme („Nepřátelské převzetí“), která má být vydána v létě 2020. Thilo Sarrazin čelil protestům studentů a učitelů během své přednášky na Siegenské univerzitě (Universität Siegen).
• Bruce Gilley, profesor Portlanské státní univerzity v Oregonu obhajuje historický odkaz Britského impéria a evropského kolonialismu všeobecně. V Londýně přednášel na soukromém semináři pro studenty a zúčastnil se panelové diskuse, vyhnul se však jakékoli veřejné akci. „Kdybych měl veřejnou přednášku nazvanou ‚Obhajoba kolonialismu‘, tak by začaly pracovat hnojomety a ničemu by to neposloužilo,“ uvedl. „Ovšem ukázalo by to, do jaké míry lidé v Británii i jinde přestali přemýšlet o této nejdůležitější fázi britské historie a identity.“
• Nigel Biggar, profesor morální teologie v Oxfordu, byl napaden za to, že se údajně staví shovívavě k imperialismu. „Pokud chci pořádat semináře na nějaké téma týkající se Britského impéria, dělám to soukromě,“ řekl. Proto také uspořádal „soukromou„ akademickou konferenci, aby předešel vyrušování ze strany aktivistů.

Islámské režimy mohou mezitím i nadále nalévat obrovské množství peněz do západních univerzit. Výzkum akademiků Jonase Bergana Draegea a Martina Lestra publikovaný v odborném časopise Middle East Law and Governance Journal zjistil, že v letech 1997 až 2007 poskytly různé subjekty z Perského zálivu britským akademickým institucím nejméně 70 milionů britských liber.

Provolání skupiny francouzských intelektuálů, včetně mnoha muslimských myslitelů, jako jsou Boualem Sansal a Zineb el Rhazoui, tento „intelektuální terorismus“ kritizuje. Signatáři ve své výzvě napsali, že tento „intelektuální terorismus“ připomíná to, „co stalinismus dělal nejosvícenějším evropským intelektuálům.“

„Proti našim kulturním, akademickým a vědeckým institucím jsou nyní vedeny útoky, které se pod záminkou odsouzení koloniální diskriminace snaží podkopat naše zděděné osvícenské zásady svobody projevu a univerzality.“

Obrana svobody myšlení a možnosti otevřeného rozhovoru – v současné době v Evropě tak velmi mrzačená – je základem evropského občanského života. Bez svobodného projevu nemůže dojít k výměně myšlenek, k žádným novým objevům a tedy ani k pokroku. Takto jsou podkopávány základní principy liberální společnosti.

„Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat,“ napsala autorka Voltairova životopisu. Svoboda slova není potřeba pro „politicky korektní“ a nevýbojné názory. Pro menšinu je však svoboda slova jedinou ochranou proti tyranii většiny. Připomeňme si třeba zemi, jako je Pákistán, kde davy muslimů téměř zavraždily Asii Bibi poté, co byla soudem shledána nevinnou.

Když v roce 1776 vyhlásily Spojené státy svou nezávislost na represivní Anglii, tak dobře chápaly primární důležitost svobody slova. George Washington svým důstojníkům v roce 1783 řekl: „Pokud by byla omezena svoboda projevu, tak bychom mohli být vedeni bez protestu jako ovce na porážku.“

Na půdě amerických univerzit se stalo běžnou praxí protestovat proti pozvaným řečníkům a rušit jejich přednášky, když jejich názory nevyhovují hrstce aktivistů. Vedoucí činitelé těchto institucí jsou ze svých vlastních studentů zjevně příliš vystrašení na to, aby je buď suspendovali, nebo rovnou vyhodili, nebo požádali policii o ochranu. Tento typ cenzury je, bohužel, nyní vidět po celé Evropě. Menšinové skupiny si pro sebe nárokují „bezpečné prostory“, ale bezpečné prostory nyní ve skutečnosti potřebují spíše lidé, kteří nesouhlasí s převládající ideologií.

Evropské univerzity — které by měly být domovem otevřeného pluralismu, debaty, výzkumu a myšlení — se místo toho staly rájem intelektuálního sektářství a teroru. Tento nový radikalismus posiluje na Západě nejen politickou korektnost, ale také podvolení se nátlaku, jsme „jako ovce jdoucí na porážku.“

Giulio Meotti je kulturní redaktor deníku Il Foglio, italský novinář a spisovatel.