Petr Hájek: V Česku opět vysílá Rádio Jerevan: Je pravda, že Václav Klaus poslal SSSR miliardu dolarů? Ano, je to pravda, až na to, že… Overkill, aneb jak se střelit do vlastní hlavy. Smát se, nebo plakat? Hlavně se těch ťulpasů nebát!

Petr Hájek vysvětluje, že absurdita útoků režimních médií již dosahuje úrovně slavného Rádia Jerevan, a nakonec se udá, že hovořil s nepřátelskou stanicí (což už dávno není Nesvobodná Evropa, ani Krach Ameriky)

Nejednou jsem tady (a nejen tady) zmiňoval jednu z hlavních sebevražedných zbraní naší bruselsko-washingtonské Páté kolony v politice i v médiích: přestřelování (anglický terminus technicus zní „overkill“). Prostě když máte nekonečné peníze na nekonečné dodávky zbraní a střeliva, navyknete si s nimi zacházet marnotratně (ostatně tak je tomu se vším materiálním). A pak zběsile pálíte po všem, co se jen trochu pohne mimo povolený koridor lží.

Méně movitý protivník, který musí mnohem více používat hlavu, si na tu kobercovou palbu nakonec zvykne, a opevní se, takže ho kobercové nálety a bombardování vlastně neohrožují. Začnou naopak bumerangovým efektem vnášet nejistotu a postupně i chaos do skvěle vybavených armád v nažehlených (obvykle z ciziny dovezených) uniformách: Jak to, že když pálíme jako zběsilí, kromě hlomozu se nakonec nic moc neděje? Protivník nejenže neustupuje, ale dokonce to vypadá, že se k nám krok za krokem přibližuje. Co dělat? No jasně: pálit ještě víc!

Nepoučitelní

Tak to jde rok za rokem nejméně po téměř dvě desetiletí od chvíle, kdy jsme vstupem do EU ztratili nakrátko získanou státní suverenitu, a stali se opět protektorátem. Mocná média – zčásti placená miliardami z našich daní (CT, ČRo, ČTK), zčásti miliardami získanými třeba ze skandální privatizace OKD (Bakala a jeho Respekt či Hospodářské noviny) lžou a mystifikují – a sami sebe prohlašují za arbitry objektivity a pravdivosti. Bijí své absurdní „ankdoty“ dnes a denně do hlav „mlčící většiny“ a nechápou, proč výsledky jsou vzhledem k vynaloženým prostředkům a vystřílené munici tak chabé: opětovně prohrávají prezidentské či parlamentní volby – a získávají místa pro Pátou kolonu pouze v těch, které většinová veřejnost ignoruje. Typicky Senát či tzv. Evropský parlament, instituce s tak nízkou volební účastí, že jsou fakticky bez demokratické legitimity.

Vede je to k zuřivosti a ještě většímu „přestřelování“. Naštěstí jsou nepoučitelní, takže jim můžete dokolečka opakovat, že postupují sebevražedně, budou to dělat dál. ČT bude dál uveřejňovat cinknuté „průzkumy veřejného mínění“ od mezinárodní globalistické agentury Kantar – a Bakalovi (či Lukačovičovi ze Seznamu a Novinek) „novináři“ z nich pak budou vyvozovat dalekosáhlé závěry. Až nakonec realitu „přeměří“ volby (dokud nebudou moci aplikovat „vítěznou“ metodu brutálního podvodu podle soudruhů z USA), budou si lámat hlavu, čím se to stalo, že nezasáhli tak, jak plánovali. A dojdou k závěru, že je potřeba pálit ješt víc.

A protože mohou, neudrží se. Zahajují kobercové útoky především příliš brzy. Tak se stalo například nyní v případě Pirátů ve STANu: Jejich zběsilé vyhlášení za „vítěze“ mezitím už tak zevšednělo, že do říjnových voleb jim ke skutečnému vítězství nepomohou ani „jaderné údery“ – jako byl třeba ten s vrbětickým muničákem, nebo teď aktuálně s dalším trapným obviněním Andreje Babiše v umělé kauze Čapí hnízdo, která už zajímá snad jen zbytky „chvilkařů“, ale rozhodně ne Babišův elektorát. Chybné, špatné – ale znovu a znovu opakované.

Zběsilost

Teď se inovativně rozhodli, že povytáhnou Šlachtovu Přísahu – policejní novinku na naší politické scéně. Poněkud psychopatický podplukovník, který podle not prokurátorů (a ti podle not z americké Obamovy ambasády) svrhl vládu Petra Nečase, chce do parlamentu. Nic proti tomu. Někomu se opravdu může líbit představa fízlů i v zákonodárném sboru. Jenže Pátá kolona v jeho podpoře opět páchá „overkill“. Domnívá se, že tím poškodí sílícího Okamuru – jediný subjekt, z něhož má opravdu strach. Může se však ukázat, že jde jen o šikovný projekt Andreje Babiše, s nímž se mu nakonec oknem vrátí „uprchlíci“ vyhnaní dveřmi kobercovou palbou.

Již dlouho přestřeluje také Senát: soudruh Tchajwanec Vystrčil (ODS) vítá uprchlou běloruskou „maminu“ (která ostudně prohrála volby)  jako „prezidentku Běloruska“ (mimochodem z Polska ji před pár dny vyhnali, aby se jim nemíchala do vnitropolitického boje). Co takhle přijmout demokraticky zvoleného šéfa katalánské vlády, který se po rozmládených masových protestech za referendum musí skrývat v exilu? Nebo co šéfa stejně rozmlácených francouzských „žlutých vest“? To by, panečku byl overkill!

Tchajwancův kolega Fischer (poté, co ostudně prohrál prezidentské volby s Milošem Zemanem) chce svého vítězného protivníka „zabít“ komickou senátní „obžalobou“ z neschopnosti vykonávat funkci. Důkazem k tomu má asi být, že jest jej všude plno. Že to havlisty nenapadlo v době, kdy jejich těžce nemocný guru trávil celé měsíce mimo republiku na své „dače“ v Portugalsku.

S těmi prezidenty si střelci vůbec nevědí rady. Útok Bakalovců na prezidenta Václava Klause už nebyl ani overkill, ale skutečná nepříčetná zběsilost. Dokonce taková, že i část mediálního a politického mainstreamu od toho dala raději ruce pryč. Poskytl jsem k tomu „případu“ krátký rozhovor Sputniku (komu jinému poskytují rozhovory „kremelští agenti“, jejichž jméno se už několik roků nesmí ve většině režimních médií ani vyslovit – tedy kromě případů, kdy jim „jde po krku“ třeba Newsroom ČT), protože mě zaujalo, jak se k nám vrátilo jedno slavné rádio ze zemí bývalého Sovětského svazu:

Vrbětický scénář a Rádio Jerevan

Na české politické scéně se objevuje stále více obvinění z dávné historie. Některá z těchto obvinění jsou stará 7 let, zatímco jiná až několik desetiletí. Hospodářské noviny nedávno zveřejnily obvinění  bývalého prezidenta Václava Klause, konstatuje nejprve Sputnik a pokračuje:

Podle nich na přelomu 80. a 90. let ministerstvo financí v čele s tehdejším ministrem Václavem Klausem tajně poslalo Sovětskému svazu půjčku ve výši 1,3 miliardy dolarů. Noviny se odkazují na dokumenty z Národního archivu. Klaus, který tehdy po sametové revoluci v roce 1989 vedl ministerstvo financí, údajně vydal rozkaz zaslat částku na účty SSSR v Mezinárodní bance hospodářské pomoci (používala se k transakcím mezi zeměmi – členy Rady vzájemné hospodářské pomoci, RVHP). Uvádí se, že půjčka SSSR byla schválena poslední komunistickou vládou Československa týden před začátkem sametové revoluce 10. listopadu 1989. Podle novin Klaus velmi usiloval o převod těchto peněz a neinformoval členy Federálního shromáždění Československa o podrobnostech půjčky a řekl jim pouze o některých finančních transakcích republiky v zahraničí. Po všech těchto obviněných se musel „podezřelý“ zpovídat na tiskové konferenci, kde označil článek v HN za „neuvěřitelnou snůšku lží“.

„Celá „operace“ připomíná scénář Vrbětice, a právě tak zkrachovala“, řekl Sputniku bývalý poradce prezidenta Václava Klause a jeho mluvčí, nyní šéfredaktor portálu Protiproud, Petr Hájek:

„Je velmi pravděpodobné, že má původ v tajných službách (BIS). Zatímco operaci Vrbětice spustily „úniky“ přes časopis Respekt, v tomto případě to byly Hospodářské noviny. Obě periodika patří do „mediální stáje“ jistého miliardáře pana Bakaly, který nežije v ČR, ale ve Švýcarsku. Podle mého názoru jediný rozdíl proti Vrběticím byl ten, že Operaci Klaus neorganizovala přímo CIA, takže bylo „povoleno“, aby se k ní poměrně svobodně vyjádřili všichni, kdo o té prastaré záležitosti něco věděli. A to se stalo pro organizátory osudným: kauza se rozpadla vlastně dřív, než začala naplno.“

Proč se informace o tomto dluhu objevují až teď, 30 let po události? Jaký záměr mají média, která s touto informací přišla?

„Důvod byl jak říkám velmi podobný jako s Vrběticemi. Václav Klaus je – stejně jako jeho nástupce prezident Zeman – označován hlavními režimními médii za „proruského“. A protože se obávají, že exprezident Klaus aktivně vstoupí do kampaně před říjnovými parlamentními volbami, nebo že bude dokonce znovu kandidovat na prezidentský úřad, potřebovali ho nějak poškodit. Nepovedlo se to, spíše naopak. Na rozdíl od kauzy Vrbětice se totiž do médií dostala skutečná fakta, která z „obvinění“ udělala frašku.“

Co se týče samotného dluhu, máte k tomu nějaké informace, přece jen jste dlouhodobě pracoval po boku pana prezidenta Klause?

„Obviňovali Václava Klause, že jako první popřevratový ministr financí „poslal“ začátkem roku 1990 Sovětskému svazu půjčku 1,3 miliardy dolarů. Ukázalo se však, že skutečnost byla podobná vtipům o Rádiu Jerevan, které u nás byly před převratem docela oblíbené.

Nešlo totiž o půjčku v dolarech, ale tzv. převoditelných rublech, jimiž se v časech RVHP mezi socialistickými zeměmi a SSSR obchodovalo. Půjčku neschválila vláda, v níž byl VK ministrem, ale vláda předchozí, předpřevratová. Nemělo ji na starosti ministerstvo financí, ale zahraničního obchodu. A žádné peníze se do SSSR neposílaly, šlo fakticky jen o úvěrový rámec na nákup již vyrobeného zboží v ČR pro trh v SSSR. Aby mohlo být odebráno, vytvořil se tento úvěrový rámec s tím, že bude zboží zaplaceno později.

Komické? Tak, jako všechny anekdoty o Rádiu Jerevan – spíše tragikomické. Ale taková už je situace v zemi, která po jedné dekádě po převratu (devadesátá léta) opět ztratila svou samostatnost a stala se faktickým protektorátem Bruselu (či spíše Berlína, který Brusel ovládá) – a po nástupu „lži-prezidenta“ Bidena také Washingtonu. Ty dvě velmoci se nyní jen přetahují o to, kdo bude mít ve středoevropském prostoru větší právo „velet“.

O nic více ani o nic méně nešlo v případě absurdního obvinění Ruska z výbuchu v muničním skladu ve Vrběticích – a stejné je to i se zkrachovalou „kauzou“ Václava Klause.“

Tak jsem se pěkně udal. Ať má Newsroom (pěkné české slovo) ČT zase o čem vysílat. Jenže – tohle tam zaručeně nedají.

S Rádiem Jerevan totiž byla aspoň legrace…