Petr Hájek: Vlídná past: Nepodvolení vyhráli první bitvu. Válka ale teprve začíná. Povinné očkování jako test. Anšlus Rakouska č. 2. Naším osudem je protektorát. To už Fiala s bruselskou pětkou váhat nebude. Co teď: Normalizace, nebo vzpoura?

ČESKO: Petr Hájek konstatuje, že vítězství hnutí odporu nepodvolených je sice impozantní a sladké, ale mohlo by se stát pastí, která nás má zlikvidovat jinou cestou

Všichni odpůrci povinného očkování – i podle oficiálních průzkumů k nim patří více než polovina veřejnosti – přijali s hlubokou úlevou a zadostiučiněním rozhodnutí Fialovy vlády o zrušení Babišovy vyhlášky o povinném očkování nepodvolených.

Mediální mainstream totálně závislý na penězích farma-byznysu a bruselské aristokracie sice nespokojeně zavrčel, ale protože bruselskou Pětku chrání jako útlý výhonek své dlouholeté práce, k žádnému skutečnému protiútoku se neodhodlal. Právě tak oficiální „experti“, kteří ještě nedávno povinnou vakcinaci propagovali jako absolutní nezbytnost, zlostně zakňučeli a na chvíli skryli vyceněné zuby. Jen zpitomělý Milan Kubek dál mává vlajkou vakcinačního násilí, zatímco ostatní zbrojnoši už sesedli z koní a před dalším útokem se rozešli ke krátkému odpočinku na ubikace.

Mohli bychom to slavit jako veliké vítězství bouřících se nepodvolených – a ono to nepochybně především jejich vítězství je. S oslavami ale raději opatrně. Jedna bitva, i když významná, válku nerozhodne. Ostatně to hlavní pořád zůstává: diskriminace neočkovaných pokračuje s plnou silou, stejně jako z našich daní tečou obrovské peníze na nesmyslné masové testování, které už je nezakrytě jen formální. Ale nejen to. Dočasné příměří na jednom křídle chtějí bruselští agenti ve Strakovce využít k přeskupení sil pro útok na zbytky svobod a existenční ohrožení české veřejnosti z druhého směru.

Anšlus

Buďme objektivní, chtělo by se velkoryse říci, a připustit, že vláda zrušením brutální násilnické vyhlášky splnila svůj předvolební slib. A ocenit, že jednala dokonce v předstihu. Tak to však bohužel není. Je samozřejmě lepší, že nenásledujeme Rakousko, které trvá na bezpodmínečné povinné vakcinaci celé populace – právě to tamní vládě odmávl i parlament. Obrovské protivládní demonstrace nepodvolených – mohutností s těmi našimi zatím nesrovnatelné – tak budou pokračovat.

Nikdo si současně neumí představit, jak tamní úřady budou zacházet s těmi, kteří budou na odmítnutí vakcinace trvat. Drastické pokuty, jež se mají opakovat každé tři měsíce, přivedou spousty lidí do neřešitelné existenční situace – a možná i do vězení. To už je opravdové vyhlášení války.

Vláda, v jejíž čele stojí lidovci, chce zjevně sladit noty s Německem, které se rovněž chystá na vakcinační povinnost. Připomíná to Hitlerův Anšlus Rakouska z března roku 1938 (potvrzený referendem o připojení k „německé vlasti“ se souhlasným výsledkem 99,73%) – v opačném gardu. Vídeň chce vyjít vstříc Berlínu ještě před tím, než ji silou donutí k poslušnosti.

Předání moci

Fialova vláda chtěla urazit hrot stále sílících protestů, přičemž nikoli nepodstatnou roli v tom hrálo i to, že významná část naočkované veřejnosti se již s nepodvolenými solidarizuje. Navzdory pokračující ještě nikdy nevídané mediální masáži, která trvá třetí rok, si většina české veřejnosti začíná uvědomovat, že je předmětem neskutečné manipulace. Jen naprostá menšina je těch, kteří „uvěřili“, a pod injekční gilotinu pochodují s revolučními písněmi na rtech (nemluvě o těch, kteří vydávají Molochovi i své děti). Mezi očkovanými ale převažují ti, kteří se nechali donutit výhrůžkami (ztráta zaměstnání atd.) respektive „výhodami“ (cestování, hospody, kultura atd.). Nelze to podceňovat: Stáli často před vpravdě neřešitelnou volbou.

Současně si bruselská pětka pospíšila, aby nevypadala, že opisuje od britské vlády, k níž uhranutě stále minimálně ODS vzhlíží. Již od neděle bylo totiž jasné, že Boris Johnson, stíhaný skandály a prudkým poklesem popularity, přistoupí k úplnému uvolnění klepet covidismu. Fakt ale také je, že ministr Válek více hledí ke zkušenostem v Nizozemsku a spol., kde se nikdy neuchýlili k takovým šílenostem, jaké u nás produkovala Babišova skvadra – a výsledky mají v porovnání i s nejoddanějšími covidististickými režimy v podstatě totožné, respetive lepší.

Andrej Babiš totiž – protože politicky si vskutku autenticky nic nemyslí – alibisticky zcela předal kormidlo vakcinačního násilí takzvaným expertům. Tedy té skupině lékařské a epidemiologické mafie, která je přímo či přes různá „kolena“ napojena na farma byznys. Sám to zdůrazňoval: To oni, ne já. Nahrazení politiky „experty“ má velká část veřejnost ráda, protože žije v leta pěstovaném bludu, že „odborníci“ vědí vše nejlépe. Ale právě covidismus „odbornickou lež“ dokonale předvedl: Ve skutečnosti šlo o předání moci skrze ně nadnárodním korporacím, které ovládají Brusel – jenž ovládá nás.

Normalizace

V tomto ohledu je profesionální politolog a politik Petr Fiala přece jen zkušenější, zatímco Andrej Babiš měl (a má) pravdu, že politikem není. Vydává to za svou výhodu, ale je to výhoda jen pro něj. Totální destrukce politiky jako nástroje pro artikulaci autentických zájmů veřejnosti je mrtvá i kvůli němu. Jasně, přijal to jako úkol z Bruselu (Berlína), kde tato metoda mocenského ovládnutí kontinentu dosáhla absolutních hodnot (vládnou „neziskové organizace“, volby jsou jen fraška a podvodný formální akt, nevolení drží výkonnou moc). Spustil proto místní obdobu normalizace, kterou si spolu s ním mnozí ještě dobře pamatují: Vakcinaci pojal jako svého druhu „vstup do strany“. Kdo se podřídí, má klid.

Jenže nepočítal s tím, že tentokrát si obrovská část veřejnosti uvědomila, že jí jde opravdu o zdraví a o životy. A že když jí sebere svobodu rozhodovat o svém těle, dotýká se něčeho fatálního. Na západ od nás, kde si „normalizaci“ neprožili, se probouzejí pomaleji. A proto si mohli Němci, Francouzi, Italové – a nyní také v extrémní podobě Rakušané – teprve s covidem na tuto naši nedávnou zkušenost sáhnout. Co přinese brutální státní vakcinační násilí v těchto zemích v blízké budoucnosti – zda úplné „normalizační“ shrbení a podvolení, nebo dramatickou revoltu – teprve uvidíme. Ve střední Evropě s její historickou zkušeností však platí, že „opakovaný vtip není vtipem“. Tohle Babiš se svou závěrečnou vyhláškou o povinném očkování „vybraných skupin“ (domnívaje se, že aplikuje Rozděl a panuj) nepochopil a nedocenil.

Protektorát

Násilnou vakcinaci Fialova vláda zrušit musela – nejen proto, že se chce od Babiše ve všem zásadně odlišit (mnohdy absurdně a komicky). Především ale potřebuje trochu zklidnit „tep doby“, v němž potenciál lidového výbuchu odporu narůstá téměř geometricky. Každému je už dávno jasné, že Operace covid – ouvertura mnohem drastičtějších dějů – je u konce. Vakcínu se sice nepodařilo vpravit do těla dostatečné většině, aby záměry organizátorů byly naplněny – tedy aby neexistovala významná „komparativní skupina“, u níž se zdravotní následky po vakcinaci ve středně dlouhodobém čase nedostaví – ale i tak to byl úspěch.

Všechna ostatní omezení pro neočkované však vláda zachovala. Není v takovém tlaku jako ta britská, takže si „dárek rozvolnění“ chce nechat na jaro (po dubnových fransouzských prezidentských volbách nastane všude).

Bylo by proto tragickou chybou, kdyby naše protestní hnutí nepodvolených ustalo. Ve skutečnosti se toho totiž nic moc nezměnilo. Násilí pokračuje, jen nedostalo „rakouskou“ podobu, protože by vedlo k daleko rozsáhlejšímu výbuchu lidového odporu. Především však před bruselskou koalicí stojí mnohem důležitější „domácí úkol“: Zabudovat protektorát Böhmen und Mähren pevněji do německé 4. říše. A protože to bude znamenat dramatické zchudnutí celé střední třídy, její ožebračení včetně faktického „postátnění“ většiny středních a menších firem, musí se soustředit právě na to. Protektorát byl doposud pro většinu veřejnosti jen teoretický pojem. Teď se stane drsnou realitou.

Vlídná past

Zrušení Babišovy vyhlášky o povinném očkování není tedy nic jiného, než vládní pokus o „cimrmanovský úkrok stranou“ – a otevření vrátek do pasti. Pokouší se o vlídnou nebo – chceme-li slovy osmašedesátníků – „lidskou“ tvář. Jakmile do ní nakráčíme, změní se však na škleb démona. Na jedné straně bruselský „Zelený úděl“ (Green Deal), na straně druhé pokus vyvolat válku s Ruskem.

Ostatně soudružka ministryně obrany z ODS to dala okamžitě najevo: budeme dodávat Ukrajině zbraně, abychom washingtonským jestřábům ukázali, jací jsme kabrňáci. Že se tím v případě amerického útoku na Rusko automaticky stáváme jedním z prvních cílů odvetného úderu? Říkejte to tupcům, pro které je poslední světová válka jen dávný historický pojem, který v současné realitě nemůže nikdy nastat.

Očkovat se povinně tedy nemusíme. Pokud to povede k tomu, že „hnutí odporu“ ztratí svou sílu, vlídná past o to dříve tvrdě zaklapne. Cíle Fialovy vlády jsou totiž daleko dramatičtější. Ztráta zbytků občanských svobod, totální cenzura nezávislých médií, válečnická propaganda a plánované umělé zničení beztak chatrných ekonomických jistot ožebračené veřejnosti se brzy ukážou jako děsivá náhražka domnělého vakcinačního „ústupku“. Nezapomeňme, že covidismus není jev sám o sobě, ale pouhá příprava: oslabení národů před drtivým úderem Velkého resetu.

Není pochyb: Velké uznání patří všem, kteří „bojem v ulicích“ přiměli vládu reprezentující jen menšinu veřejnosti k malému kroku zpět.

Ten hlavní boj za existenci rodiny, národa a státu teprve začíná. Nepodvolení opět půjdou v první řadě.