Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news
USA/UKRAJINA: Mezinárodní kontext zabíjení lidí na Ukrajině je dobře popsán ve The Conversation. Pro USA není příznivý.
Na The Conversation uveřejnili 9. července 2023 článek „Američtí spojenci by měli přehodnotit svou loajalitu k agresivní, ale upadající supervelmoci“. Autor Shaun Narine, profesor mezinárodních vztahů a politologie z Univerzity sv. Tomáše v Kanadě, kritizuje politiku USA a jejich západních politických kolonií (tedy i EU). Varuje před americkou realitou a přitom odkazuje na informace z akademických webů, studií a zajímavých komentářů.
The Conversation je světovým vydavatelem zpráv a analýz akademiků spolu s novináři. Funguje jako globální síť pracovišť v Austrálii, v severní Americe, západní Evropě, Africe a Indonésii. Článek Shauna Narina není proruskou či pročínskou agitkou, uvádí v komentáři pro Prvnizpravy.cz publicista František Roček.
USA selhaly
Úvodní věta článku je doslova klasická: Ve své snaze o trvalou globální nadvládu tlačily Spojené státy svět ke zbytečnému konfliktu, zejména prostřednictvím své dvacetileté „války proti terorismu“.
Přitom odkazuje na link na Aljazeera.com (Al-Džazíra) na článek „Americká „válka proti terorismu“, 20 let po splněné misi“ z 1. května 2023. V podtitulku se praví: „Experti říkají, že „nedostatek demokratické odpovědnosti“ a transparentnosti nadále definují americké operace proti „teroristickým“ hrozbám.“
Článek připomíná, že 1. května 2003, tehdejší americký prezident George W. Bush prohlásil „hlavní bojové operace v Iráku skončily“ v projevu na palubě letadlové lodi USS Abraham Lincoln, s transparentem za zády hlásajícím „mise splněna“. Bylo to velké a rychlé vítězství v prostředí naprosto ideálním pro armádu USA, protože v přehledném, většinou pouštním prostředí, kde mohly USA využít všech technických vymožeností.
(Poznámka autora: Že vítězství bude rychlé s minimem problémů bylo předpokládané. Dokladem toho je, že i já jsem 21. 1. 2003 v Britských listech uveřejnil stať „Zabíjení v Iráku: optimistická varianta“. Napsal jsem tehdy, že jsem optimistou: „…zastávám mínění, že osvobozování Iráku od ukrutného Saddáma nemusí trvat při pozemních operacích déle než měsíc, možná i kratší dobu. Ztráty západních vojenských pojídačů vepřového přitom nemusí být dramatické – možná jen kolem 500 osob.“ Jaká byla realita? Válka trvala čtyřicet dnů a skutečné ztráty odpovídaly mému proroctví: Padlo jenom 140 amerických vojáků, 33 britských a zraněno bylo celkem 542 vojáků.)
(Poznámka autora: Že vítězství bude rychlé s minimem problémů bylo předpokládané. Dokladem toho je, že i já jsem 21. 1. 2003 v Britských listech uveřejnil stať „Zabíjení v Iráku: optimistická varianta“. Napsal jsem tehdy, že jsem optimistou: „…zastávám mínění, že osvobozování Iráku od ukrutného Saddáma nemusí trvat při pozemních operacích déle než měsíc, možná i kratší dobu. Ztráty západních vojenských pojídačů vepřového přitom nemusí být dramatické – možná jen kolem 500 osob.“ Jaká byla realita? Válka trvala čtyřicet dnů a skutečné ztráty odpovídaly mému proroctví: Padlo jenom 140 amerických vojáků, 33 britských a zraněno bylo celkem 542 vojáků.)
Stať na Aljazeera.com pokračuje tím, že po Bushově žvanění na letadlové lodi přišel šok. Válka v poválečném klidu měla teprve začít. USA posílaly stále více vojáků do Iráku – což v roce 2007 vyvrcholilo počtem asi 168.000 vojáků.
Článek připomíná, že k útoku na Irák došlo bez důkazů, že země byla zapojena do útoků na „dvojčata“ v New York City v roce 2001.
Další odkaz v textu je na článek v Aljazeera.com rozebírající systematickou faleš americké administrativy. Není podstatné, že článek vyšel v arabském resp. muslimském prostředí. V článku jsou citovány západní, většinou americké známé zdroje. Fakta ukazují, že vojenská politika USA je agresivní.
(Poznámka autora: Severoamerická militaristická politicko – technická subkultura žije v jiném světě než většina Američanů. Např. sní o tom, že „dnešní armáda musí přijmout rusko-ukrajinský konflikt jako příležitost přeorientovat síly na armádu tak pokrokovou a impozantní, jako je armáda, která vyhrála operaci Pouštní bouře…. na základě války na Ukrajině by armáda měla provést změny, aby umožnila úspěch v multidoménových rozsáhlých bojových operacích…“) Tyto kecy uvádějí v článku „A Call to Action: Lessons from Ukraine for the Future Force“ (US Army War College Quarterly: Vol. 53 (2023) No. 3, https://press.armywarcollege.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=3233&context=parameters)
(Poznámka autora: Severoamerická militaristická politicko – technická subkultura žije v jiném světě než většina Američanů. Např. sní o tom, že „dnešní armáda musí přijmout rusko-ukrajinský konflikt jako příležitost přeorientovat síly na armádu tak pokrokovou a impozantní, jako je armáda, která vyhrála operaci Pouštní bouře…. na základě války na Ukrajině by armáda měla provést změny, aby umožnila úspěch v multidoménových rozsáhlých bojových operacích…“) Tyto kecy uvádějí v článku „A Call to Action: Lessons from Ukraine for the Future Force“ (US Army War College Quarterly: Vol. 53 (2023) No. 3, https://press.armywarcollege.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=3233&context=parameters)
Trapně odkazují na válku proti Iráku neschopnému účinného odporu proti moderně vyzbrojené armádě.
V The Conversation článek o této americké tendenci dále uvádí: „Američtí spojenci by mohli odradit USA od jejich tendence vydat se nebezpečnou a rozdělující cestou, ale jejich vlastní slabosti a oddanost statu quo z nich činí spoluviníky. Podle Watsonova institutu na Brownově univerzitě zabily konflikty spojené s válkou proti terorismu od roku 2001 asi 4,6, milionu lidí. Asi milion lidí zemřelo v přímém násilí, ale ostatní – nepřiměřeně mnoho žen a dětí – se stali oběťmi politické, hospodářské a sociální nestability v mnoha zemích, jako terče války proti terorismu. Tento konflikt definuje světovou politiku 21. století mnohem více než válka na Ukrajině. Bush a neokonzervativní ideologové usilovali o přetvoření Středního východu k americkému obrazu pomocí vojenské síly.“
Článek poukazuje na diplomovou práci „Jak se ideologie stala politikou: Americká válka v Iráku a role neokonzervatismu“. Diplomová práce zkoumá jak neokonzervativní ideologie ovlivnila Bushovu administrativu interpretace/použití zpravodajských informací, což vedlo k rozhodnutí o invazi do Iráku. Administrativa založila své rozhodnutí napadnout Irák na čtyřech hloupých neokonzervativních předpokladech. První předpokládal se, že režim Saddáma Husajna je na pokraji získání jaderných zbraní a již nashromáždil zásoby chemických a biologických zbraní. Druhým předpokladem bylo, že režim má vazby na al-Káidu a má něco do činění s útokem letadly na dvojčata v New Yorku v roce 2001. Třetím předpokladem bylo, že v Iráku po pádu režimu nastane rychlá a mírová demokratizace. Čtvrtý předpoklad: podobná demokratická transformace by se urychlila i jinde v regionu. (Diplomová práce: https://dukespace.lib.duke.edu/dspace/bitstream/handle/10161/9249/Stewart%2c William Joseph.pdf?sequence=1&isAllowed=y)
Další věta článku je velmi zajímavá: „ Válka v Iráku, nevyprovokovaná a ilegální invaze do suverénního státu, demonstrovala nebezpečí nekontrolované americké moci a arogance.“
Také dnes mainstreamová media zpívají, že se stala nevyprovokovaná a ilegální invaze do suverénního státu – tím je míněna ruská operace na Ukrajině.
Článek též odkazuje na další stať na Aljazeera.com – „Válka na Ukrajině: Poučil se Putin z Bushových hrůz v Iráku?“ U článků jako je tento nejsou příliš důležité subjektivní komentáře autorů, ale uvedení objektivních informací. Stať je sice upovídaná a poněkud povrchní, ale v The Conversation na ní upozornili, protože obsahuje důležité postřehy:
- Stejně jako tehdy koalice vedená USA v Iráku ruská vláda očekávala, že její invaze na Ukrajinu v roce 2022 skončí rychlým a rozhodným vítězstvím.
- Paralely sahají hluboko, od falešných záminek, pod nimiž byly zahájeny, přes selhání systému Organizace spojených národů, až po využívání soukromých vojenských kontraktorů. Klíčové rozdíly však existují v hlubších motivacích.
- Vytvoření „vlastní reality“ znamenalo ignorovat mezinárodní právo a Chartu Organizace spojených národů, jíž byly USA a Sovětský svaz původními signatáři. Neschopnost zastavit dvě válčící mocnosti v útocích na suverénní státy (Irák, Ukrjina) ostře odhalila slabiny mezinárodního řádu po druhé světové válce.
- Putinova válka vznikla z pocitu zrady Západu a ohrožení prostřednictvím Ukrajiny. Bush zdědil nečekané zisky z konce studené války (rozpadu SSSR) a vezl se na vzestupu USA coby supervelmoci v unipolárním světě. Cítil se natolik jistý, že zaútočil na Irák.
Ignorování mezinárodního práva
Článek v The Conversation upozorňuje na bažinu práva v politice. Uvádí: „Zpráva Watsonova institutu (Brownovy univerzity) vysvětluje, proč státy, na které se USA zaměřují, mají důvody obávat se amerického násilí a vměšování. Mezinárodní právo nemusí mít sílu omezovat USA – často jsou ochotny zneužít svou moc a privilegia pro politické, ekonomické a strategické výhody. Tato skutečnost částečně vysvětluje reakci Ruska na expanzi NATO a jeho invazi na Ukrajinu.“
Článek v The Conversation odkazuje na další arabskou stať (Arab Weekly vydáván od dubna 2015, jako nezávislá publikace v angličtině v Londýně) „Jak ruská válka proti Ukrajině odráží precedens vytvořený USA v Iráku“. Byla vydána 11.3. 2022 krátce po zahájení invaze ruské armády na Ukrajinu. Připomíná: „Pro právníky s orlíma očima je stať (ve Arab Weekly) široké právní ospravedlnění Kremlu pro použití síly na Ukrajině totožným kontinuem precedentu, který USA stanovily v Iráku v roce 2003. Přízračné křivdy Iráku 2003 se nyní vrátily, aby pronásledovaly Západ, když Kreml předkládá své právní ospravedlnění založené na „preventivním principu“, který poprvé argumentovaly USA a jejich koalice v roce 2003.“
Důležité konstatování:
„Určujícím momentem z právního hlediska bylo, že Bushova administrativa ignorovala Organizaci spojených národů a mezinárodní strukturu založenou na pravidlech zavedením nového právního principu „preventivní“ sebeobrany v rozporu s článkem 51 Charty OSN z roku 1945 a převažujícím právním konsensem.
Článek 51 Charty OSN z roku 1945 povoluje sebeobranu a umožňuje jednomu státu použít sílu proti druhému, „pokud dojde k ozbrojenému útoku“.
Článek 51 Charty OSN z roku 1945 povoluje sebeobranu a umožňuje jednomu státu použít sílu proti druhému, „pokud dojde k ozbrojenému útoku“.
Bushova administrativa v té době předložila rozsáhlé právní argumenty, že jazyk článku 51 povoluje „preventivní“ úder (použití síly) proti agresorovi, který plánuje útok. V tomto kontextu je aktivní plánování ozbrojeného útoku samo o sobě „ozbrojeným útokem“, čímž jsou splněna kritéria článku 51 Charty OSN z roku 1945.
Tento argument, ohlašující nový princip „preventivní sebeobrany“, byl rezolutně odmítnut mezinárodním společenstvím i právními experty. Mnozí varovali před nebezpečnými důsledky otevření Pandořiny skříňky, pokud by tento „preventivní“ princip byl uznán v mezinárodním právu.
Když svět odmítl existenci (či dokonce životaschopnost) tohoto údajného právního principu práva sebeobrany, Bushova administrativa a její „koalice ochotných“ použily sílu bez požehnání OSN.
Přesuňme se o nějakých 19 let později, k 23. únoru 2022, a hlavní aspekt právního ospravedlnění Kremlu pro použití síly proti Ukrajině pochází z příručky Bushovy administrativy.“
V projevu k vyhlášení války z 23. února 2022 prezident Putin účinně ospravedlnil použití síly tím, že vysvětlil „preventivní“ princip prostřednictvím svého subjektivního přesvědčení (podobně jako subjektivní přesvědčení USA v roce 2003), že expanze NATO na východ a potenciální členství Ukrajiny v NATO, stejně jako vývoj vojenských technologií znamenají, že existuje hrozba pro Rusko…
…podle Kremlu expanze NATO a umístění vojenské infrastruktury v blízkosti ruských hranic spadá do rámce „ozbrojeného útoku“ podle článku 51 Charty OSN z roku 1945, protože Kreml považuje tento vývoj za rané formování „ozbrojeného útoku“, tj. plánování a mobilizace pro „ozbrojený útok“. Samotný „ozbrojený útok“ byl na základě „preventivního“ principu, který v roce 2003 prosazovala Bushova administrativa.
Americké natahování a rozšiřování zákona o sebeobraně v mezinárodním právu v roce 2003 se nyní vrací, aby pronásledovalo USA a Západ v roce 2022. To je Pandořina skříňka, před kterou mezinárodní společenství varovalo v roce 2003, a kterou USA tehdy ignorovaly.
Západ má sice pravdu, když při této příležitosti poučuje Kreml (a podniká různé akce a opatření proti Rusku od začátku konfliktu), ale měl by také tiše reflektovat, že ruské právní ospravedlnění bylo pouze vypůjčeno ze západního scénáře v Iráku. …“
Konec dlouhé, ale snad důležité citace.
Komentáře a realita
Komentáře k faktu ruského útoku jsou různě subjektivní, ale je zřejmé, že u přepadení Iráku v roce 2003 byly jednoznačně prokázány a oficiálně přiznány jako ospravedlnění útoku vykonstruované informace o zbraních hromadného ničení v Iráku. V případě ruského útoku jde o útok navazující na konflikt na východní Ukrajině se stále větším zapojením Západu (resp. USA) již od roku 2014.
Již v roce 2004 Jan Eichler v článku „Bezpečnostní strategie USA a EU – shoda i rozdíly“ (Vojenské rozhledy, číslo 4/2004) na téma útoku na Irák uvedl: „Mnoho kritických hodnocení na adresu této strategie přišlo z akademických kruhů. Robert Jervis, profesor mezinárodní politiky na Kolumbijské univerzitě, kritizoval, že „…základem doktríny preventivní války je (vojenská) síla a s ní spojené přání zajistit udržení americké nadvlády“. (Robert Jervis, Robert „Understanding the Bush Doctrine.” Political Science Quarterly. Volume 118, Number 3/ 2003, s. 370).
Post scriptum
Cítím smutek z toho, co jsem četl a popsal v tomto článku. Po listopadu 1989 jsem věřil, že nervózní sebestředný režim údajného socialismu končí a bude konečně klid. O 30 let později mám kolem sebe nervózní sebestředný režim údajného demokratiánismu. Dokonce i novináři připosraně recyklují podobné politické žvásty jako za doby socialismu, jenom říší zla je dnes Rusko, dříve to byli buržousti z USA a Západu obecně.
AUTOR: František Roček
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi