Židovsko – arabského zabíjení v Palestině je rodinným konfliktem. Židé a Arabové jsou bratranci – Semité. Máte Žida a Araba ve stejném oblečení – rozeznáte kdo je kdo? Nenávist a zabíjení je též důsledkem dlouhodobého imperiálního vlivu západní civilizace v oblasti.
Podobně dopadla péčí administrativy USA též Ukrajina s uměle vyprovokovanou nenávistí západně orientované části Ukrajinců vůči Rusům, upozornil publicista František Ročekv komentáři pro Prvnizpravy.cz.Kdyby v roce 1948 byl vyhlášen Stát Palestina stejně jako Stát Izrael (jak připravovala OSN), znamenalo by to základ pro spolupráci tamních židů a Arabů. Že k tomu nedošlo není jen vinou Arabů, Britů, ale nakonec nepřímo i USA. Dnešní situace je toho důsledkem.
Bývalý izraelský premiér, ministr obrany, ministr zahraničí a laureát Nobelovy ceny míru Šimon Peres, který působil na politické scéně už od založení státu, mluvil s dopisovatelem Lidových novin v Izraeli v roce 2002 mj. také o palestinském státu. Peres tehdy uvedl o chybějícím palestinském státu: „…vznik palestinského státu je žádoucí a nevyhnutelný. Mezi řekou Jordán a Středozemním mořem žije pět milionů Židů a čtyři miliony Palestinců. Zůstaneme-li spolu, dříve nebo později se z nás stane dvounárodní stát. Oba národy pak mezi sebou budou bojovat o každou kapku vody, o každou píď země, o každou pravomoc, budou závodit o to, kdo z nich je většina. To je zcela jistý návod k věčné nenávisti a válce. Proto je z hlediska Izraele lepší, vznikne-li palestinský stát, a je výhodnější, bude-li s ním mít Izrael dobré vztahy.“
Palestinský stát zaškrtili Arabové alias Jordánci
Že nevznikl palestinský stát již v roce 1948 má počátek ve vině Britů, kteří stranili v době vzniku Izraele Arabům a tehdejšímu vládci Transjordánska, dnešního Jordánského království.
Již v roce 1946 se objevil anglický plán, podle kterého měly být arabské části Palestiny přičleněny k novopečenému státu, k Transjordanii. Ke konci roku 1948 zahájili Izraelci ještě před usnesením OSN s Jordánci jednání.
Izraelci vyčerpáni obranným bojem s okolními arabskými státy byli postaveni před tíživou alternativu. Buď se s tehdejším Jordánskem dohodnout, nebo vést další vyčerpávající boje na pokraji sil. Díky jednáním střety s jordánskou Arabskou legií měly v dalším období převážně statický ráz. Transjordanský král se mohl vychloubat, že on byl jediným, kdo nebyl izraelskou armádou poražen.
Izrael se snažil najít způsob spolužití s Jordánci, tedy i s Anglií. Aby toho dosáhl, svolil nakonec, aby arabské území Palestiny bylo připojeno k Transjordanii. Když později připojení západního břehu Jordánu k tehdejší Transjordánii oficiálně provedla, “protestoval” Izrael navenek proti tomuto kroku. Obsazením části Palestiny Transjordanií (Jordánskem) padl plán OSN na zřízení samostatného arabského státu v Palestině.
Politika izraelských vládnoucích kruhů byla podle kritiků pro Izrael děsivě krátkozraká. V parlamentu padla výtka: „Tím, že bylo upuštěno od zřízení samostatného arabského státu v druhé části Palestiny, bude posílena reakce na Středním Východě a židovský národ bude připraven o sousedství spřáteleného národa“.
Pravdou však je, že mladý izraelský stát se v té době bránil proti arabským útokům s vypětím všech sil. Generální štáb izraelské armády, když už si byl jist, že Jordánci nepodniknou žádnou akci proti Izraeli, mohl začít na podzim 1948 soustřeďovat nové síly na egyptské frontě, kde nebylo možno mluvit ani omylem o klidu zbraní.
Politické čachry osudem Arabů i Židů i Ukrajinců a Rusů
Státotvorné zabíjení začalo více méně v listopadu 1947. Boje mezi Araby a Židy začaly poté, co OSN hlasovala pro rozdělení Palestiny. Židé, kteří se pokoušeli nakoupit zbraně v zámoří, měli problém. USA pozastavily všechny dodávky zbraní na Blízký východ na podporu zbrojního embarga OSN. Britové byli tím rozhodnutím nadšeni. Židovské síly budou ve vážné vojenské nevýhodě, zatímco embargo se nedotklo armád Egypta, Iráku a tehdejšího Transjordánska, které byly vyzbrojeny a vycvičeny Brity.
V kritických okamžicích např. pomohly dodávky letecké techniky z Československa, ale to jen proto, že Stalin věřil v prosazení levicové orientace Izraele. Když tato vize se ukázala snem, východní podpora Izraele skončila…
Vojenská pomoc Izraeli byla vždy přísně účelová. Izrael pomáhal v roce 1953 při řešení suezské krize, a dostal proto zbraně, spolupráce s Francií ve vojenské oblasti naproti tomu skončila v roce 1967 po porážce arabských armád Izraelem, protože Francie si z politického hlediska nemohla dovolit dále dodávat zbraně Izraeli. Tím by se zhroutila francouzsko – arabská obchodní spolupráce.
USA, jako noví dodavatelé výzbroje Izraeli, využili možnosti vytvořit protiváhu sovětského vlivu v arabských státech v oblasti. Podpora skončila v okamžiku, kdy muselo Rusko z ekonomických důvodů v devadesátých letech rezignovat na vojenskou podporu arabských států. Ve hře zůstávají na obou stranách dva protihráči: ropa a proizraelská lobby v USA.
Podpora kterékoli strany je politickou a ekonomickou kalkulací. Palestinci i Izraelci jsou jen politickým materiálem. Podobným materiálem po rozpadu Sovětského svazu se stala Ukrajina.
Ukrajinská verze Palestiny
V tomto kontextu lze chápat např. i rozhovor se zakladatelem Stratforu Georgem Friedmanem (ČT 24, 28.6.2015, rubrika Horizont). Soukromá CIA, tak se někdy přezdívá analytické a zpravodajské organizaci Stratfor, má zakladatele George Friedmana. Ten mluvil s Davidem Miřejovským třeba o vztazích Evropy s Amerikou nebo o Rusku po Putinovi.
Friedman uvedl:
„.. toto je pohled Ameriky, máme své zájmy. Nechceme vidět Evropu pod jednou vládou, Rusko není z tohoto pohledu velkou hrozbou. Neděláme příliš, abychom ho zastavili, ale jsme do toho zapojení. Naším partnerem nejsou tradiční západoevropské instituce. Využíváme vzájemné vztahy s jednotlivými zeměmi. Západ pomáhal s podporou povstání na Majdanu. Ten destabilizoval a narušil neutralitu Ukrajiny, podporoval jsem tu revoluci. Teď ale musíme čelit faktu, že je Rusko velmi znepokojeně, ne proto, že je Putin monstrum, velmi hlasitě neakceptuje jeho výsledek (ukrajinský převrat) a snaží se ho změnit…“Kdyby vznikl Palestinský stát již v roce 1948, zmizel by zdroj dlouhodobého odporu a vydírání ze strany islámských států a militantních islamistů. Zhruba v rozmezí let 1993 – 1999 postupně došlo k polovičatému předávání části území již do rukou palestinské samosprávy. Všechna pozitiva ale ničí izraelské okupační osady na palestinském západním břehu Jordánu a stálý vliv okupační správy.
K tomu jak začala nekonečná izraelsko – palestinská vražedná nespolupráce není na škodu si připomenout blíže britskou politickou špínu, píše František Roček .
Geograficky starověká Palestina zahrnuje Stát Izrael, Izraelem okupované území po šestidenní válce (1967), řeku Jordán a části Libanonu a Sýrie. Dnes oblast je tvořena Izraelem, Západním břehem Jordánu, Pásmem Gazy a Východním Jeruzalémem. Pokud jde o dosud nerealizovaný Stát Palestina, je to Pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu, včetně Východního Jeruzaléma, v hranicích z roku 1967.
Osudové bylo, že v 1.století před Kristem se oblast dostala pod nadvládu prý civilizovaného Říma. Častá povstání Židů proti Římanům skončila v letech 132-135 povstáním Bar Kochby. Římané zvítězili a vyhnali židy z Palestiny, a jejich diaspora byla rozprášena po celém světě.
Nová sekta vycházející z judaismu uctívající popraveného levicového aktivistu Ježíše z Nazareta se stala dominantním náboženstvím Evropy, a nepřijímala příznivě původní židovství. Nanejvýš ho tolerovala, židovské komunity ekonomicky vydírala a napětí ve společnosti bylo snižováno protižidovskými pogromy.
V důsledku antisemitismu a pogromů od konce 19. století se evropští židé začali stěhovat do Palestiny v rámci sionistického hnutí. Exodus do Palestiny zesílil po 1. a především po 2. světové válce. Jenže, na sionismus reagovali negativně i místní palestinští Židé. Neshledávali nutnost židovského státu v Palestině a nechtěli jitřit vztahy s Araby.
Docházelo ke střetům místních Arabů (Palestinců) s židovskými cizáky z Evropy a USA. Židé se bránili. V souvislosti s tím jsem uvedl v článku Taškařice z Gazy aneb třicet hodin slávy Hamásu: „V době 2. světové války začala v Palestině působit na ochranu židovského obyvatelstva polovojenská židovská organizace Hagana.“ Správně jsem měl uvést „začala v Palestině působit oficiálně“. Hagana (hebrejsky „obrana“) působila jako podzemní židovská vojenská organizace v době britského mandátu během let 1920–1948. V prvních letech 2. světové války požádali Britové Haganu o oficiální spolupráci kvůli válce v Africe. Ale když pominulo nebezpečí, Hagana byla opět v nemilosti.
Britští hadi v Palestině
Turci udržovali obyvatele Palestiny v chudobě – Araby i místní Židy. Palestina po 1.světové válce jako mandátní území Velké Británie jí bylo svěřeno Společností národů na Pařížské mírové konferenci z roku 1919. Tehdy začalo docházet k masivnímu židovskému přistěhovalectví.
Arabové brali nové židovské přistěhovalce jako zloděje půdy. Britové z nich také nebyli nadšeni. Situace se vyostřila s koncem 2. světové války. Ernest Bevin byl jmenován ministrem zahraničí premiérem Clementem Attleem poté, co Labouristická strana vyhrála všeobecné volby v roce 1945. Ve jménu britského impéria v roce 1945 usiloval o přátelství arabského světa. Byl proti vytvoření židovského státu v Palestině, protože by to mělo škodlivý dopad na vztahy s muslimy na Blízkém východě a v Indii a ovlivnilo rozsáhlé zájmy Británie v regionu.
Bevin očekával, že bude schopen vyjednat dohodu mezi Židy a Araby, ale po dvou letech snahy to vzdal. Británie vrátila mandát nad Palestinou v roce 1948 zpět pod OSN, ukončila správu Palestiny. To zjednodušilo vyhlášení Státu Izrael 15. května 1948. Nový stát byl okamžitě uvržen do boje o přežití s okolními arabskými státy. Ve skrytu Britové podporovali arabské státy.
Bevina frustrovaly židovské ambice, odmítal uznání Izraele, dokud nebyly jeho hranice vyřešeny, a odmítal podpořit izraelskou žádost o členství v Organizaci spojených národů.
Ropa je více než židé
Za snahou Velké Británie podporovat Araby byla ropa. V lednu 1947 Bevin a ministr Emanuel Shinwell předložili svým kolegům v kabinetu tajné memorandum “Ropa ze Středního východu”, ve kterém nastínili zásadní význam ropných zdrojů na Blízkém východě pro Británii a její impérium.
Do roku 1950 se těžiště těžby ropy přesune z Íránu do arabských zemí. Ropnými favority budou Saúdská Arábie, Bahrajn, Kuvajt a Irák. Bevin varoval, že si Britové nemohou dovolit luxus urazit Araby zdáním podpory židovské touhu po samostatném státu”.
Poté, co byly britské jednotky v květnu 1948 staženy z Palestiny, protože Britové ukončili správu této oblasti, probíhaly průzkumné lety nad Izraelem. Zpravodajské informace shromážděné z těchto letů byly použity k aktualizaci plánu, o kterém britský kabinet jednal v listopadu 1947. Plán předpokládal, že Británie půjde na pomoc Transjordánsku podle podmínek Anglo-Transjordánské smlouvy proti Izraeli. (Roku 1921 byla ustanovena monarchie Transjordánsko či Zajordánsko jako britský protektorát.)
Britská vláda začala mít obavy, že Izraelci získávají ve válce s arabskými sousedy navrch. Obávali se, že Brity vycvičená arabská legie je špatně vybavena, a letecká základna RAF poblíž Ammánu bude zranitelná, pokud se Izrael rozhodne napadnout Transjordánsko.
Británie v roce 1948 posilovala arabské státy proti Izraeli tím, že neuznala Stát Izrael a v oficiálních prohlášeních použila termíny „Palestina“ a “židovské orgány”‘ ne Izrael a izraelská vláda. Až 29. ledna 1949 Britové oznámili uznání Státu Izrael. Československá vláda uznala nezávislost Izraele již 19.5.1948.
AUTOR: František Roček
ZDROJ: prvnizpravy.cz
Prosím podpořte náš projekt!
Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu
CZK účet ve FIO bance (správce Slovanský Svět) :
Ú:2902573480/2010
IBAN:CZ4320100000002902573480 SWIFT: FIOBCZPPXXX
EURO účet ve WISE bank (správce Jie Liang) :
IBAN: BE62967308702361 Swift:TRWIBEB1XXX
Adresa banky: WISE EUROPE S.A., Avenue Louise 54, Room S52 Brussels 1050, Belgium
Děkujeme
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi