Po 19 letech americké války proti Tálibánu Američané po kapitulační dohodě s Tálibánem opouští Afghánistán. A tzv. proamerická vláda prezidenta Ašrafa Ghaního nenápadně přiznává kapitulaci vůči Tálibánu. Na čtvrtečním ceremoniálu 29. října k narozeninám proroka Muhammada Ghaní řekl, že Korán a islámské právo šaría budou základem mírových jednání v Dauhá.
Pro USA to je dvojnásobné fiasko, na které zadělal již v roce 1979 politický temný čaroděj Zbigniew Brzezinski, bývalý poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta Cartera. V souvislosti s Afghánistánem na Brzezinského destruktivní úlohu poukázal publicista František Roček. Uvádí, že dnešní tragédie jsou z velké části pokračováním tragédií z minulosti: Toho byl i dobrým příkladem Zbigniew Brzezinski, tvor pochvalující si americkou globální moc.
Moc USA se zakládala na největší válečné flotile světa kontrolující všechna světová moře a oceány, schopnosti vojensky kontrolovat pobřeží z moře i z pevniny a tím šířit politický vliv dále do vnitrozemí. K tomu expediční jednotky USA na zahraničních základnách.
Brzezinského stín smrti
S umíráním Afghánců kalkuloval Brzezinski již v roce 1979 ve válce, o které je tradováno, že byla zlovolným aktem sovětské agresivity.
Jak vyplývá z rozhovoru, který poskytl Zbigniew Brzezinski v lednu 1998 francouzskému týdeníku Le Nouvel Observateur, Brezinski se pyšnil, že přesvědčil prezidenta Cartera, aby vyslal do Afghánistánu, v němž vládl prosovětsky orientovaný režim, příslušníky amerických výzvědných služeb. To vyvolá sovětskou invazi do Afghánistánu. V anglické verzi časopisu Le Nouvel Observateur pro americké čtenáře, tento rozhovor (pro jistotu) nevyšel.
Le Nouvel Observateur (15.-21. ledna 1998, str. 76) v rozhovoru s Berezinským uvedli, že bývalý šéf CIA Robert Gates ve svých pamětech (From the Shadows, Ze stínů) uvedl, že americké výzvědné služby začaly pomáhat afghánským mudžáhidům půl roku před sovětskou intervencí. Tehdy byl Brezinski poradcem pro národní bezpečnost amerického prezidenta Cartera a měl hrát v této věci určitou roli.
V rozhovoru uvádí:
…Brzezinski:„Podle oficiální verze historie byla zahájena pomoc CIA mudžáhidům až v roce 1980, tedy až poté, co sovětská armáda okupovala 24. prosince 1979 Afghánistán. Ale realita, která byla dosud silně utajována, je úplně jiná: Ano, bylo to 3. července 1979, kdy prezident Carter podepsal první direktivu tajnou pomoc oponentům prosovětského režimu v Kábulu. A téhož dne jsem napsal memorandum prezidentovi, v němž jsem mu vysvětlil, že podle mého názoru tato pomoc povede k sovětské vojenské intervenci…. Nenutili jsme Rusy, aby vpadli do Afghánistánu, ale úmyslně jsme zvýšili pravděpodobnost, že to udělají.“
• Když Sověti ospravedlňovali svou intervenci tvrzením, že měli v úmyslu bojovat proti tajnému angažmá Spojených států v Afghánistánu, nikdo jim nevěřil. Ale ona to byla pravda. Dnes v té věci ničeho nelitujete?
Brzezinski: „Čeho bych měl litovat? Ta tajná operace, to byl výborný nápad. Důsledkem toho bylo, že byli Rusové vtaženi do afghánské pasti, a vy chcete, abych toho litoval? Onoho dne, co Sověti oficiálně překročili hranice, jsem napsal prezidentu Carterovi, v podstatě: Teď máme možnost dostat Sovětský svaz do jeho vietnamské války. A skutečně, téměř deset let musela Moskva pak vést válku, kterou sovětská vláda nebyla schopna podporovat, byl to konflikt, který vedl k demoralizaci a posléze k rozpadu sovětského impéria…“
Tolik přímá citace Brzezinského. Sice je nesmysl, že by angažmá Sovětského svazu (SSSR) v Afghánistánu vedlo přímo ke zhroucení impéria, ale samozřejmě na ekonomicko – politické únavě SSSR se afghánské angažmá projevilo…“
Podcenění islamistů
Rozhovor je veden v roce 1998, kdy značná část politiků západní Evropy a USA podceňovala fašizující islamistické prvky a nespatřovala v nich potenciál islamistické dobyvatelské internacionály. Na otázku, zda nelituje toho, že Severoameričané podporovali islámské fundamentalisty a poskytovali pomoc a zbraně budoucím teroristům, Brezinski mávl rukou:
…Brzezinski: „Co je důležitější pro světovou historii? Tálibán anebo rozklad sovětského impéria? Pár nažhavených muslimů anebo osvobození střední Evropy a ukončení studené války? … Žádný globální islám neexistuje. Podívejte se na islám racionálním způsobem, bez demagogie a bez emocí. Je to skutečně čelné světové náboženství se 1,5 miliardou věřících. Avšak co má společného saúdskoarabský fundamentalismus s umírněným Marokem, s pákistánským militarismem, či s egyptským prozápadním či středoasijským sekularismem? Nic více, než co spojuje křesťanské země…“
Bohužel, tato lehkomyslná bagatelizace, kterou ukázal v rozhovoru Brezinski, do značné míry stála také za nedomyšleným napadením Afghánistánu, a v roce 2003 i Iráku.
Toto téma se stalo po 11. září 2001 frekventované v médiích ve smyslu, že USA sklízejí plody někdejší vlastní výchovy. Právě zpravodajská služba CIA za války v Afghánistánu v 80. letech totiž naučila také lidi kolem Usámu bin Ládina teroristickým technikám.
Atentáty v New Yorku a Washingtonu se tedy dají považovat za jedno z dědictví studené války, napsal španělský list El País. List dále uvedl, že podle pákistánského novináře Ahmada Rašída v roce 1986 tehdejší ředitel CIA William Casey schválil iniciativu pákistánských tajných služeb, aby byli po celém světě rekrutováni islámští radikálové pro boj po boku afghánských mudžahedínů. Pákistán pak nařídil svým velvyslanectvím v cizině, aby bez vyptávání vydávala víza každému, kdo by chtěl jít bojovat do Afghánistánu…
Nebo české Právo 18. září 2001 uvedlo: „…Někdejší americký poradce pro otázky národní bezpečnosti Zbigniew Brzezinski není sám, kdo považoval z hlediska historie za důležitější pád sovětského impéria. „Nikdo z účastníků té hry nepředpokládal, že rekrutovaní dobrovolníci mají své vlastní cíle a že svou nenávist vůči Sovětům přenesou na režimy ve svých vlastních zemích a na Američany,“ napsal Rašíd v knize Tálibán. USA tak nyní čelí početně možná nevelké, ale zkušené anonymní armádě teroristů skrývající se ve stínu, schopné uniknout očím agentů i čidlům detekčních systémů….“
Zbigniew Brzezinski se jeví některým lidem jako politický temný čaroděj pro jeho proamerickou mocenskou aroganci. Přitom jeho pohled je vlastně racionální – prostě zastupuje silný mocenský vládní klub. Proto si nakonec Brzezinski i uvědomoval, že v Afghánistánu si Američané sáhli na dno.
V roce 2008 Brzezinski prohlásil: „Půjde-li vše tak jako dosud, Američané i NATO zde zopakují chybu sovětské armády, která byla přinucena se stáhnout v roce 1989. Američané si musí uvědomit, že během invaze SSSR byla situace v zemi lepší než dnes. NATO udělalo smrtelnou chybu, když považovalo hnutí Taliban za vojensky poražené a nyní si musí znovu uvědomit, jaká je skutečnost.“
Ale toto prozření Brzezinského nemělo s vládní realitou nic společného. Státní administrativa a Pentagon si nedokázaly představit, že by vyhlásily strategický bankrot v Afghánistánu. Vždyť sám Brzezinski psal, že k dosažení amerického triumfu bude (ekonomicky, strategicky, diplomaticky nebo v nezbytném případě i vojensky) nutné ovládnout strategicky důležitý region Střední Asie.
Z tohoto hlediska jsou Severoameričané pokračovateli Britů a Sovětů. A dopadli podobně. Jenom nejmodernější technika je zachránila od desetitisícových počtů mrtvol na bojišti. Ale také proto stála afghánská válka pár bilionů dolarů. Pěkná vizitka velmoci…
K aktuální situaci nám Brzezinski neřekne nic, protože zemřel v 89 letech v roce 2017.