Problém s propuštěnými džihádisty

VELKÁ BRITÁNIE: „Když necháváme dobře známé odsouzené radikalizované džihádistické zločince chodit našimi ulicemi, tak hrajeme ruskou ruletu s lidskými životy.“ — Chris Phillips, bývalý šéf britského Národního protiteroristického úřadu, deník The Guardian, 1. prosince 2019.

Nenávistnou literaturu distribuovali vězňům… vězeňští kaplani, kteří byli jmenováni ministerstvem spravedlnosti.

Personál věznice postrádal výcvik k tomu, aby mohl čelit extremistické ideologii a odrazovat od ní a „často se obával obvinění z rasismu, kdyby tak učinil.“ — Ian Acheson, bývalý ředitel věznice, deník Daily Mail, 13. července 2016.

Zatím nevíme, zda bude propuštění teroristy po odpykání dvou třetin trestu místo propuštění po odpykání poloviny trestu představovat nějaký rozdíl.

„Pokud existují lidé, kteří absolutně odmítají změnit toxické nastavení své mysli, pak ano, měli by být ve vězení, a pokud to bude nutné, tak na doživotí.“ — Ian Acheson, bývalý ředitel věznice, televizní kanál BBC News, 3. února 2020.

Ve Streathamu v jižní části Londýna pobodal 3. února 2020 Sudesh Amman, který byl krátce předtím propuštěn po odpykání poloviny svého trestu z vězení, dva lidi. Policisté jej poté zastřelili na místě činu. Později se k zodpovědnosti za tento útok přihlásil Islámský stát.

Útok znovu nastolil otázku, jak by se Evropa měla vypořádat s džihádistickým terorismem.

Po Ammanově teroristickém útoku vláda oznámila, že ve zrychleném řízení přijme zákon pro ukončení automatického podmíněného propouštění teroristů z vězení. Teroristy bude možné podmíněně propustit až po odpykání dvou třetin trestu a se souhlasem Komise pro podmíněné propuštění. Ministr spravedlnosti Robert Buckland řekl, že poslední útok Ammana byl důvodem „k okamžité akci“.

Uvedl, že „nemůže docházet k situaci, jaká nastala při včerejší tragické události, kdy byl pachatel – jehož nebezpečnost pro veřejnost byla dobře známá – podmíněně propuštěn na základě automatického právního procesu bez jakéhokoliv posouzení jeho případu Komisí pro podmíněné propuštění (Parole Board).“

Zatím nevíme, zda bude propuštění teroristy po odpykání dvou třetin trestu místo propuštění po odpykání poloviny trestu představovat nějaký rozdíl. „Vždy budou existovat lidé, pro něž je jejich ideologie neprůstřelná a neexistuje způsob, jak ji narušit,“ řekl Ian Acheson, bývalý ředitel věznice. „Pokud existují lidé, kteří absolutně odmítají změnit toxické nastavení své mysli, pak ano, měli by být ve vězení, a pokud to bude nutné, tak na doživotí.“

Útok následoval po teroristickém útoku na mostě London Bridge z listopadu 2019. Při něm Usman Khan, odsouzený terorista, který byl také o rok dříve podmíněně propuštěn po odpykání poloviny trestu, zavraždil dva lidi a zranil několik dalších.

Útok přiměl ministerstvo spravedlnosti Spojeného království k zahájení „urgentního přezkoumání“ podmíněného propuštění 74 osob, uvězněných za terorismus. V roce 2012 dostal Usman Khan zvláštní trest odnětí svobody známý pod názvem uvěznění za účelem ochrany veřejnosti (Imprisonment for Public Protection), což znamenalo, že si bude muset odpykat nejméně osm let a nemůže být podmíněně propuštěn, pokud nepřesvědčí Komisi pro podmíněné propuštění, že nadále nepředstavuje hrozbu. V roce 2013 odvolací soud nahradil dosavadní trest šestnáctiletým, z něhož si měl Khan odpykat ve věznici alespoň polovinu.

Znepokojující je, že muselo dojít ke smrtelnému teroristickému útoku, aby představitelé Spojeného království začali přezkoumávat případy podmíněně propuštěných teroristů; nebylo to poprvé, kdy se odsouzení teroristé rozhodli spáchat další teroristický útok poté, co byli podmíněně propuštěni. Mohibur Rahman byl v roce 2012 uvězněn spolu s Usmanem Khanem a sedmi dalšími muži za přípravu pumového útoku na Londýnskou burzu (London Stock Exchange). Byl podmíněně propuštěn v roce 2016 poté, co jeho právník tvrdil, že ve vězení „prochází procesem deradikalizace“. Rahman byl však v srpnu 2017 spolu s dalšími dvěma muži znovu uvězněn za plánování „útoku s velkým množstvím obětí“ na policejní nebo vojenský cíl. Nyní je odsouzen na doživotí s možností podmíněného propuštění po odpykání nejméně 20 let.

Spojené království mělo od prvního rozsáhlého džihádistického útoku, který na jeho území proběhl v červenci 2005, 15 let na přemýšlení o tom, jak si poradit se stále rostoucími problémy s džihádisty. Mezi tyto problémy patří to, jak s nimi podle zákona zacházet, jejich odsouzení, radikalizace probíhající ve věznicích, a také potenciální problémy spojené s jejich recidivou po propuštění.

To, že by podmíněně propuštěný džihádista, který byl v programu „deradikalizace“, mohl spáchat nový teroristický útok, by asi nemělo být úplným překvapením.

Podle nedávné reportáže televize BBC nebylo u existujících deradikalizačních programů (například Healthy Identity Intervention, který začal v roce 2010 a nyní představuje hlavní rehabilitační program pro vězně odsouzené za trestné činy spojené s extremismem, a také Desistance and Disengagement, kterého se účastnil Usman Khan) nikdy plně vyhodnoceno, zda dosahují požadovaných výsledků.

Vláda dospěla k závěru, že islamistická radikalizace představuje ve věznicích Spojeného království významný problém. V srpnu 2016 vláda vydala shrnutí přehledu islamistického extremismu v britských věznicích (původní dokument, ze kterého souhrn pochází, podléhá režimu utajení). Podle shrnutí „byly nalezeny důkazy, že IE [islámský extremismus] je ve věznicích rostoucím problémem.“ V hodnocení stálo:

„… hrozba IE se může ve věznici projevit různými způsoby, včetně: kultury muslimských gangů a následného násilí, pašování drog a kriminality inspirované nebo řízené těmito skupinami… vězňů obhajujících Daeš (Islámský stát) a vyhrožování personálu a jiným vězňům, charismatických vězňů, samozvaných ‚emírů‘, kteří uplatňují kontrolní a radikalizační vliv na širší muslimskou vězeňskou populaci, agresivního podněcování ke konverzím k islámu… knih a vzdělávacích materiálů propagujících extremistickou literaturu dostupnou v knihovnách vězeňských kaplanství nebo drženou jednotlivými vězni… zneužívání toho, že se personál obává, že bude označen za rasisty.“

Podle úniků z utajovaného dokumentu byla v knihovnách britských věznic volně k dispozici islámská nenávistná literatura – „misogynní a homofobní pamflety a nenávistné traktáty, schvalující zabíjení odpadlíků.“ Nenávistnou literaturu distribuovali vězňům muslimští vězeňští kaplani, kteří byli jmenováni ministerstvem spravedlnosti. V uniklém dokumentu také stálo, že vězeňští kaplani v některých věznicích povzbuzovali vězně k finančním darům pro islámské charity napojené na mezinárodní teroristiské organizace. Bývalý ředitel věznice Ian Acheson, který dokument sepsal, tehdy řekl, že zjistil, že personál věznice postrádal výcvik k tomu, aby mohl čelit islamistické extremistické ideologii a odrazovat od ní a „často se obával obvinění z rasismu, kdyby tak učinil.“

Chris Phillips, bývalý šéf britského Národního protiteroristického úřadu, nedávno varoval: „Když necháváme dobře známé odsouzené radikalizované džihádistické zločince chodit našimi ulicemi, tak hrajeme ruskou ruletu s lidskými životy.“ Již v roce 2015 Phillips varoval, že nedostatek personálu ve věznicích ztěžuje řešení islámské radikalizace: Extremisté nebyli náležitě monitorováni, což jim umožnilo rekrutovat další osoby.

Dalším příkladem takové „ruské rulety“ je podmíněné propuštění Anjema Choudaryho – „nejznámějšího britského kazatele nenávisti“ – v říjnu 2018 v polovině jeho pětiapůlletého trestu. Choudary byl v roce 2016 poslán do vězení za podporu Islámského státu. Odhaduje se, že svým kázáním inspiroval „celou generaci teroristů“. Patřili k ní Usman Khan, Michael Adebolajo – jeden ze dvou vrahů, kteří v roce 2013 ubodali vojáka Lee Rigbyho ve Woolwichi v jižní části Londýna – a Khuram Butt, vůdce teroristického gangu, který při teroristickém útoku na mostě London Bridge v červnu 2017 zavraždil osm lidí a 48 lidí zranil. Anjem Choudary patří mezi 74 propuštěných džihádistů, jejichž propuštění je právě „urgentně přezkoumáváno“.

Problémy, které vyvolávají případy Sudeshe Ammana a Usmana Khana, však zdaleka nejsou výhradně britské. Je to celoevropský problém. Podle televizní stanice CNN:

„Think tank Globsec v září podrobně prozkoumal případy více než 300 evropských džihádistů zapojených do terorismu jen v roce 2015. Někteří byli zabiti, ale 199 jich bylo odsouzeno za různé teroristické trestné činy. Kacper Rekawek, jeden z autorů zprávy, řekl CNN, že 45 z nich by mělo být propuštěno z vězení do konce roku 2019 a dalších 113 džihádistů bude propuštěno do konce roku 2023.“

Mimořádně znepokojivý byl závěr společnosti Globsec, že „​v řadách džihádistů jsou ostřílení veteráni, kteří již byli více než jednou odsouzeni za terorismus a mají v úmyslu své skutky zopakovat.“

Spojené království není jedinou zemí, která potřebuje naléhavě přijmout zákony týkající se uvězněných a propuštěných džihádistů. Potřebuje je většina Evropy.

Judith Bergman