Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news
USA: V americkém Kongresu se prezidentky největších amerických univerzit zodpovídaly z toho, že nezasáhly proti propalestinským demonstracím svých studentů. Během slyšení se odvolávaly na ústavně zaručenou svobodu slova. Stručný přehled soudních rozhodnutí na podobné téma.
Právní princip „stare decisis” neboli „zavázáni tím, co bylo rozhodnuto” je jedním z klíčových principů anglosaského práva. Pokud v minulosti soudy rozhodovaly o tom samém sporu nebo sporu velmi podobném, rozhodne soud v duchu předchozích rozhodnutí.
Pouze ve zcela výjimečných případech jsou historická rozhodnutí soudu zvrácena rozhodnutím novějším. Ale stalo se. Šlo o svobodu slova a potraty.
O potratech
Nejčerstvějším příkladem zrušení předchozího verdiktu je loňské rozhodnutí, ve kterém soud řekl, že právo na potrat není ústavním právem jako třeba právo na svobodu projevu. Tím zrušil předchozí rozhodnutí z roku 1973. V odůvodnění rozsudku napsal:
„Soud nemá jednostrannou moc přepisovat Ústavu a vytvářet nová práva a svobody na základě morálních nebo politických postojů soudců. Otázka potratů je nesmírně složitá a kontroverzní záležitost. Ústava je neutrální, a proto musí být i tento soud striktně neutrální. Z tohoto důvodu vrací soud otázku potratů do rukou lidu a jejich volených zástupců, aby tento složitý problém vyřešili prostřednictvím demokratického procesu v parlamentu. Mohou potraty povolit, nebo zakázat.”
Více zde.
O svobodě slova
Druhým příkladem změny názoru jsou rozhodnutí na téma svobody slova. Ve vypjatém období první světové války zaujal Nejvyšší soud před sto lety poměrně striktní stanovisko.
Americký Kongres přijal v roce 1918 zákon o pobuřování. Tento zákon rozšiřoval definici nepovolených projevů zavedených zákonem o špionáži o rok dříve. Zákon o pobuřování výslovně zakazoval „šíření, tisk nebo publikování jakéhokoli materiálu, který používá vulgární nebo neloajální jazyk týkající se vlády Spojených států”. Platil pouze tehdy, když byly Spojené státy ve válce.
Podle současných právních komentářů je zákon o pobuřování považován za příklad toho, kdy stát překročil hranice dané ústavní ochranou svobody slova. Nicméně Nejvyšší soud to tak v minulosti neviděl. Mezi známé rozsudky patří dva spory o letáky.
Rok 1919: soudní spor známý jako Schenck v. United States
Charles Schenck byl generálním tajemníkem americké socialistické strany, která byla proti odvodům do armády během první světové války. Strana roznesla tisíce letáků, které vyzývaly k odporu proti narukování. Charles Schenck byl nižšími soudy odsouzen za porušování zákona o pobuřování.
Nejvyšší soud jednomyslně rozhodl, že Charles Schenck je vinen na základě argumentu, že jeho projevy představují „zjevné a aktuální nebezpečí”.
Soud v rozsudku uvedl příklad, že ani nejstriktnější výklad svobody slova nemůže chránit toho, kdo v přeplněném divadle volá „hoří” s cílem vyvolat paniku. Takový výkřik představuje zjevné a aktuální nebezpečí. Tím byl zaveden test „zjevného a aktuálního nebezpečí”, podle kterého má být posuzováno, zda je nějaký výrok chráněn ústavní svobodou slova.
O bezprostředním nebezpečí
Do právní historie vstoupil rozsudek ve sporu Abrams v. United States. Ne proto, jak soud rozhodl, ale protože nesouhlasné stanovisko soudce Olivera Holmese představilo klíčové myšlenky ochrany svobody slova, na jejichž základě tentýž soud, byť o desítky let později, rozhodnutí z roku 1919 zvrátil. Ve sporu šlo opět o letáky.
Rok 1919: Abrams v. United States
Ruští aktivisté v čele s mužem jménem Jacob Abrams byli zatčeni, protože v New Yorku distribuovali letáky, které se kriticky vyjadřovaly k roli Spojených států v první světové válce. Tím porušili zákon o pobuřování, ten samý, podle kterého byl odsouzen Charles Schenck.
Ruští aktivisté byli za roznášení letáků potrestáni. Nejvyšší soud trest potvrdil, ale do právní historie vstoupilo nesouhlasné stanovisko soudce Olivera Holmese. Soudce Holmes tvrdil, že test „zjevného a aktuálního” nebezpečí není adekvátní. Argumentoval, že „pouze stav nouze znamenající okamžité nebezpečí” ospravedlňuje omezení svobody slova.
O 50 let později se v případu známém jako Ohio v. Brandenburg Nejvyšší soud inspiroval argumentací Olivera Holmese a zastal se účastníků demonstrace Ku Klux Klanu. Jejich rasistické výkřiky na demonstraci nepředstavovaly podle soudu okamžité nebezpečí.
ZPRACOVAL: S.Spurný
Prosím podpořte náš projekt!
Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu
CZK účet ve FIO bance (správce Slovanský Svět) :
Ú:2902573480/2010
IBAN:CZ4320100000002902573480 SWIFT: FIOBCZPPXXX
EURO účet ve WISE bank (správce Jie Liang) :
IBAN: BE62967308702361 Swift:TRWIBEB1XXX
Adresa banky: WISE EUROPE S.A., Avenue Louise 54, Room S52 Brussels 1050, Belgium
Děkujeme
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi