ČÍNA: Epidemii Covid-19 se podařilo ve Wu-chanu zvládnout jen díky extrémně tvrdým opařením, uvedl list USA Today. Podle něj se oddělovaly i malé děti od rodičů, na stadionech byla velká karanténní střediska. Tak tvrdá opatření by podle expertů Američané neakceptovali.
Kontrola cestujícího z Pekingu na nádraží ve Wu-chanu. Foto: Ng Han Guan, ČTK/AP
Správci domů na sídlišti byli nuceni sloužit současně jako strážci, kteří rozhodují, kdo může do domu vejít. Jejich úkolem bylo také měřit všem teplotu a působili v sousedských výborech, které zajišťovaly jídlo. U menších domů na ně museli lidé čekat v určenou hodinu v odstupech na ulici.
Obyvatelé Wu-chanu čekají na ulici na dodávku zeleniny.
Nad ulicemi přelétávaly drony s kamerami a ampliony, které vyzývaly občany, aby zůstávali doma, a káraly je, pokud neměli masky, přičemž jim hrozil i trest, neboť v Číně se využívají programy na identifikaci obličeje. Každý měl povinně v telefonu aplikaci, jejíž barva majiteli udávala, jak velké riziko představuje a jestli může do samoobsluhy nebo veřejných prostor.
„Za žádných okolností jsme nemohli jít ven. Dokonce ani když jste měl domácí zvíře,“ řekla 27letá Wang Ťin-ťun, která se vrátila do Wu-chanu z pobřežní provincie Kuang-tung. „Ti se psy si s nimi museli hrát doma a museli je naučit používat koupelnu.“
Kontrola cestujícího z Pekingu na nádraží ve Wu-chanu.
Foto: Ng Han Guan, ČTK/AP
Mamutí izolace
Aby Čína epidemii zvládala, zavřela všechny školy, donutila miliony lidí nevycházet ven a narychlo vybudovala v provincii Chu-pej tucet provizorních nemocnic, kam poslala tisíce zdravotníků z jiných oblastí Číny. Pečlivě testovali všechny, kteří se mohli dostat do styku s virem, trasovali jejich pohyb.
„Heslem ve Wu-chanu bylo – nikdo nezůstane stranou. Nikdo,“ dodal Wang.
„Ve Wu-chanu nebyly jen izolované rodiny spolu, ale i jednotlivci byli izolovaní od rodin a přátel,“ řekl Andy Mok z pekingského Střediska pro Čínu a globalizaci.
„Čínská odpověď na epidemii byla skutečně celonárodní, systematická, komplexní a koordinovaná. To je důvod, proč byla Čína schopna tak výrazně zploštit křivku nárůstu případů,“ dodal Mok. Tvrdá opatření se netýkala jen provincie Chu-pej, takže se bylo možné soustředit na místo epidemie a zdravotníci nebyli zavaleni vlnou případů z jiných oblastí Číny. Upozornil, že i v Pekingu, který leží 1200 km severně od Wu-chanu, museli mít lidé povolenku na to, aby mohli vyjít ven. A v době vrcholu epidemie nikdo nemohl do města nebo ven z něho a chodit na nákupy se mohlo jen jednou za několik dní.
Obyvatelé Wu-chanu si kupují zeleninu přes plot.
Edward Tse z Hongkongu, který vede poradenskou firmu Gao Feng, uvedl, že obecně Číňané podporují vládní opatření včetně systematické izolace přenašečů, kteří končí v karanténě i za cenu toho, že je oddělí od rodin: „Izolace je klíčem. Záleží jen na tom, jak ji udělat. Čínská vláda se rozhodla pro určitý způsob. A ukázal se být docela efektivní.“
Čínská opatření pro každého?
Wang dodal, že na příkladu z Wu-chanu a z provincie Chu-pej, kde se nyní restrikce začaly omezovat, ale kde byly uzavřeny desítky milionů lidí po dva měsíce, ukazují, že by Spojené státy a Západ měly podniknout mnohem ráznější kroky k potlačení epidemie.
Čínští zdravotníci na kontrolním stanovišti na nádraží ve Wu-chanu.
Wang si však není jist, zda Američané vychovávaní v duchu individualismu a občanských práv, které ovlivňují každý aspekt života, by byli ochotní se podřídit takto tvrdým protivirovým opatřením, která vyžadují závazek ke kolektivismu a vzdání se svobod.
Tvrdá opatření ale preferuje ředitel amerických Národních zdravotních institutů (NIH) Francis Collins, který listu řekl: „Přístup, který bychom měli nyní uplatnit, je ten, který by většina lidí považovala za příliš drastický, i když ještě není dost drastický.“
Oproti Číně jsou opatření v USA mírná, prezident Donald Trump vyzval lidi, aby se jich nescházelo více než deset, a dodal, že v nejvíce postižených oblastech by se měly zavřít školy a restaurace, tvrdost opatření však nechal na guvernérech jednotlivých amerických států. Omezení veřejných shromáždění Číně a v Singapuru se ale ukázala jako účinná, limitované sociální setkávaní omezilo přenos.
Pod tíhou situace
V některých zemích v Evropě k tvrdým opatřením pod tíhou situace museli přistoupit, ve Francii musejí například lidé vyplňovat žádost, když chtějí ven.
Jang Ťun-čchao, který je ve skupině čínských lékařů a zdravotníků pomáhajících Itálii, řekl, že epidemie tam bude pod kontrolou tak dlouho, jak dlouho bude italská veřejnost spolupracovat.
Čínské lapsy
Čínská tvrzení o úspěšném zvládnutí epidemie s 3300 oběťmi jsou ovšem ve světle extrémně vysokých čísel nakažených a obětí ze Španělska a Itálie zpochybňována.
Belgický student Jan Renders, který studoval ve Wu-chanu čínskou politiku a byl repatriován 1. února, řekl, že čínské reakce byly nejen „příliš tvrdé“, ale také netransparentní. „Když bylo ve Wu-chanu všechno uzavřené a nikdo nemohl ani vyjít, tak se to týkalo i nemocných. Nemocnice byly přeplněné a jsem si jist, že někteří umřeli, protože se nemohli dostat do jiných nemocnic, kde ještě bylo místo.“
I pekingský list Caixin 27. března informoval o nárůstu počtu kremací ve Wu-chanu, což by mohlo naznačovat větší počet obětí zejména z řad lidí s netypickými příznaky, tedy bez horeček a kašle. Teprve v úterý však Čínská národní zdravotní komise uvedla, že bude do statistik zahrnovat i asymptomatické případy.
„Čína se snaží vykreslit model, který prosadila, jako extrémně úspěšný, zatímco my jsme selhali,“ uvedl ředitel Střediska pro globální zdravotní politiku při Středisku pro strategické a mezinárodní záležitosti Stephen Morrison.
Diskuze