Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news
ČESKO / SLOVENSKO / RUSKO: Přinášíme přepis rozhovoru Jana Buzka s Valerijem Viktorovičem Pjakinem.
Jan Buzek: Dobrý den Valeriji Viktoroviči, scházíme se dnes poprvé v novém roce 2024. Jsem moc rád, že jste si zase našel čas na mé otázky.
Měl bych na Vás takový dotaz. Vloni, 21. prosince došlo v Praze ke katastrofě, teroristickému činu, ke vraždě studentů filozofické fakulty Univerzity Karlovy. A jako pokaždé se po zločinu objevilo několik verzí a ne zcela srozumitelné závěry policie, včetně ruské stopy… bez té si to už ani nelze přestavit. Brzy to už budou dva měsíce, vrah byl pojmenován, země pomalu zapomíná a žije si svůj život.
Valeriji Viktoroviči, pamatuji si, že jste se už poměrně dávno ve svém hlavním pořadu v ruštině dotknul tohoto světového fenoménu vražd ve školách a univerzitách. Kde se berou a čemu slouží? Nemohl byste čs. posluchačům zopakovat svůj pohled na tento jev obecně, a samozřejmě, pokud máte nějaké své závěry nebo dokonce informace ohledně pražské události, podělte se o ně, prosím.
V.V.Pjakin: Ohledně pražské události nemám dostatek faktologických informací na to, aby bylo možno posuzovat, k čemu tam reálně došlo. Takové informace budou dozajista v Praze, ale u nás se o té otázce hovořilo jen málo. Já jsem se tou událostí nějak cílevědomě nezabýval z jednoho jednoduchého důvodu, protože jsem si ji hned zařadil mezi organizované.
Jde o to, že tyto masové vraždy jsou prostředkem manipulace společnosti. Prostředek atomizace společnosti, aby se lidé báli jeden druhého, a tudíž, když jsou lidé nejednotní, řídit takovou společnost lze velmi snadno.
Vyvolávání strachu v konkrétních politických okamžicích umožňuje prakticky nenápadně provést jakékoliv řídicí rozhodnutí, které se může následně katastroficky odrazit na životě země. Ale toto rozhodnutí nebude rozpoznáno, protože lidé budou probírat všechny tyhle vraždy.
Samotná kultura masových vražd střelnou zbraní je pupeční šňůrou spojená s americkou kulturou. Přišla odtamtud. Podíváte-li se na celou historii Spojených států, tam mají hromadné vraždy zastřelením od počátku.
Od okamžiku dobývání Ameriky, když bylo obsazováno území, byli kompletně vyvražďováni především Indiáni. Ženy, děti – nepodstatné. Hlavně, aby na zemi, kterou bílí kolonizátoři už považovali za svou vlastní, nikdo nezůstal. No jen si to představte, na naší zemi žijí nějací Indiáni. Pryč s nimi! Tento prvek byl přenesen i na vztahy bílých kolonizátorů, což nalezlo svůj odraz nejen ve faktologii, ale také v kultuře, v knihách, ve filmech, když si různé bandy dělily území, zejména, když se někde našlo zlato a tak podobně, všechny pozabíjeli.
Tak například v americké kultuře je známý případ stavby železnic. Pozemky už byly rozebrány a lidé svou zem za 1 dolar prodávat nechtěli. Tehdy se objevila nějaká banda, která páchala masové vraždy. Ti, které nezabili, ve strachu prchli, jinak všechny pozabíjeli, celou rodinu, zaměstnance i domácí zvířata. Prostě úplně všechny.
Během občanské války v USA, 1865, vidíme stejný příběh. Mimochodem, v kultovní knize a filmu Jih proti Severu (Gone with the Wind) se to také slabě odrazilo. Sice je to cenzurováno, jako by to nelze ukazovat, je třeba smíření, ale o co šlo? Není důležité, zda podporuješ Seveřany nebo Jižany, prostě vstoupí Jižané nebo Seveřané do nějaké osady a od té doby už tam nikdo nežije. Pozabíjí všechny. Proto, jedni se báli Jižanů, druzí Seveřanů, protože, co se komu honí hlavou, nebylo jasné. Prostě je to dávná kulturní tradice. Proto je, mimochodem, v USA takový kult zbraní.
Na vlastnictví zbraní veřejností, není vcelku nic špatného. Ale je tu konkrétní mravnost používání těchto zbraní. A pokud se zaměříme na to, mravnost používání zbraní v USA má obecně protilidskou povahu. Tam se vyřizování si účtů mezi lidmi rozšířilo na školy, kam se nosí zbraně a vraždí se tam. Věhlasná Columbine. V tom spočívá zvrácenost americké kultury.
Vlastnictví zbraní jako takové není žádný problém, protože nejrozšířenějším vražedným nástrojem na světě je kuchyňský nůž. Proto, když slýcháme, že hodně zbraní znamená hodně domácích vražd, to jako zakážeme kuchyňské nože?
Čili existuje určitá kultura, používání a využívání konkrétních předmětů ve společnosti.
Když se v tomto ohledu podíváme na kulturu USA, tak absolutně dobrosrdečné stvoření, klaun, je v americké kultuře zplozenec pekla. Takže děti se mají bát klaunů. Ne se s nimi veselit, vždyť jsou takoví veselí a vyparádění, ale je třeba se jich bát, to je ta zvrácenost…
Jan Buzek: Odkud se vzalo, že klauna je třeba se bát?
V.V.Pjakin: Vždyť říkám, je to zvrácenost americké kultury, jen se podívejte na americké filmy. Holywood. Klaun je velmi rozšířen v hororech. Proto hovořím o zvrácenosti americké kultury. V důsledku této zvrácenosti dochází k tomu, že zbraně, které v podstatě nemají škodit lidem, ale mají naopak sloužit k ochraně před bandity, kteří chodí po ulici… Přeci víme, tak či onak zločin existuje.
Takže pokud má spořádaný občan zbraň, tak se dokáže ubránit sám. Ne až když už je po všem a přijede nějaká policie a pustí se do hledání zločince. Ale bude-li zločinec vědět, že dotyčný má zbraň a nedokáže jej oloupit, potom se zločinec k loupeži neodhodlá. Takže vlastnictví zbraní je v podstatě v pořádku a dobré, za našeho stavu společnosti, kdy tu máme zločinnost. Ale jen pokud máme v pořádku kulturu mezilidských vztahů ve společnosti. V USA kultura mezilidských vztahů ve společnosti není v pořádku. Proto jsem také uvedl příklad, jak je v kinematografii a v kultuře formován obraz klauna, který má dětem darovat dobro. Klaun do cirkusu patří, vždycky všechny rozesmával a vždy to bylo dobré. Jen v americké kultuře povolané všechno zničit, je klaun tím, jehož činnost je podkladem pro horor.
Tato skutečnost atomizace společnosti, kdy má společnost vnímat se strachem veškeré své okolí, aby nebyly přátelské vztahy atd., odpovídá politice už ani ne zlaté miliardy, ale půl miliardy.
Pokud se podíváme na podstatu masových vražd, které proběhly, potom uvidíme, že jsou tak či onak spojeny s nadstátním řízením, s procesem globalizace.
Protože tuto kulturu Columbine – masových vražd ve školách a vzdělávacích institucích – kdosi cílevědomě přenáší z USA do jiného prostředí, na jiné státy. Tato cílevědomost je patrná i na té vraždě na univerzitě v Praze.
Zmínil jste se o ruské stopě. Ale podstata tkví v následujícím. Byl využit kanál na Telegramu založený předem za nejasným účelem. Takže je jedno jak, ale později byl naplněn informacemi, takže lidi sami viděli, že byl upraven pro konkrétní událost. Takové spící kanály kdosi zakládá a později je nějakým způsobem aktivuje.
Co se týče této konkrétní události, tady je dokonale vidět organizace. Na jaké úrovni byla organizována, zda na státní nebo na nadstátní, je velmi, velmi těžko říct. Ale jaké jsou základní faktory?
Především, podíváme-li se na poslední masové vraždy například v Německu, tam bylo dost očitých svědků a jejich svědectví byla veřejně dostupná.
Tak co tam bylo pokaždé vidět? Očití svědci vždy hovořili o dvou až třech střelcích. Tedy vždy byla věrohodná informace o střelbě v přibližně ve stejnou dobu na dvou, třech místech. Vždy to končilo nálezem mrtvoly člověka s vybraným konkrétním životopisem, který údajně spáchal sebevraždu. Takže ten životopis velmi dobře odpovídal politickému směru řízení státu.
Nebo naopak, nějaký blázen, postřílel lidi, pak se vrátil, zastřelil vlastní matku a pak sám sebe.
Sérioví vrazi nemají sklony k sebevraždám, oni zabíjejí jiné. Jsou samo sebou zvláštní případy, jako jedna vražda v naší škole, to byl konkrétní případ: oni mě urazili, já je potrestala a pak jsem zabila i sebe. Pochopitelné důsledky, děvče si zcela neuvědomovalo, že zrazuje svého otce, nicméně… To bylo konkrétní vyřizování si účtů.
Ale když někdo přijde a pustí se do vraždění všech, objeví se otázka, protože takový člověk sám sebe zastřelit rozhodně nemůže. V případě masové vraždy v Čechách je to zhruba stejná situace. Skutečně spáchal tento konkrétní zločin on? A kdo jsou ti dva mrtví, které měl údajně zabít, než se dostal k hlavnímu zločinu? A nebyly náhodou ti dva mrtví těmi lidmi, kteří by mohli poskytnout nějaké informace, které by mohly zpochybnit přinejmenším to tvrzení, že pachatelem vraždy je právě tento konkrétní mladý muž, který byl přiveden na konkrétní místo?
V této souvislosti… je takový americký film Jack Reacher: Poslední výstřel (2012). Děj filmu spočívá v tom, že bláznivý střelec zavraždil 5 lidí. Vyšetřováním se prokázalo, že jeden člověk byl zabit cíleně, aby byl vyřešen problém a ostatní byli zabiti proto, aby vražda toho jednoho zůstala skryta, prostě blázen. A byl ukázán konkrétní člověk s konkrétním životopisem. Vybraným životopisem.
Kdybychom si přečetli Chestertonovu povídku „U zlomené šavle“: Kde schovat spadané listí? Mezi spadaným listím. A uvidíme identickou situaci.
Proč to všechno říkám? Protože, podívejte, nemohla být konkrétním úkolem likvidace někoho konkrétního? Nemusel to být člověk s postavením. Je potřeba nastudovat životopisy a činnost každého ze zemřelých.
Ale tady prostě všechny postřílel blázen. Ale blázen se zajímavým životopisem. Vždyť tento člověk napsal práci věnovanou Krakovskému povstání 1846 a taktéž Haličskému masakru z téže doby, kdy Rakousko-Uherská monarchie velmi zvláštně vyřešila otázku polské šlechty a její zasahování do řízení v Haliči. Za to dostal polské vyznamenání.
Takže už životopis nebyl ledajaký. A tento směr je třeba také zkoumat. A všechny tyto aspekty si nejen u nás, ani pražská střelba, vzbudily velmi málo pozornosti, opravdu málo pozornosti.
Nicméně tyto otázky nebyly položeny. Nikoho nezaujaly. Kdežto ve vraždách v Německu byli nalézáni lidé s odpovídajícími politickými názory a s odpovídajícími životopisy a ti potom – prásk – a zastřelili se. Byť se objevovaly informace, že oni to nebyli. Že se na tom místě ocitl, protože tam byl vlákán. Jak zahynul? To je otázka!
Kdo střílel a jak střílel? A to samé bylo i v dalších vraždách, které proběhly v Evropě.
Zde je nezbytné zkoumat obrovské spektrum informací. Hlavně se podívat, jaké konkrétní politické události probíhaly v Polsku v té době… Omlouvám se, nikoliv v Polsku, nýbrž v Čechách. Měl jsem v hlavě ještě toho střelce, který o Polsku psal a byl vyznamenán. Zůstalo mi to tam.
Co se tedy dělo, a přitom to mělo návaznost na Polsko? Nevybrali mu takový životopis zbůhdarma, s polskou stopou? To je třeba zjistit.
A tak, z obecného hlediska, vnímáme tyto masové vraždy střelnou zbraní jako způsob vytvoření konkrétní fragmentace společnosti, atomizace, aby se lidé báli jeden druhého. Aby lidé nedokázali…
Vždyť každá taková vražda, Jaké má ještě důsledky? Lidé se přestávají organizovat. Organizovat se tak, aby to představovalo nějaké nebezpečí pro řízení. Tímto způsobem lze řešit mnohé úkoly.
Prozkoumáme-li tyto aspekty, dostaneme možnost dopátrat se, co přesně se stalo.
Z obecného pohledu ta situace vyhlíží právě tak. Co přesně? V Čechách, jsem si jist, když si, dokonce i teď, posedíte u internetu, můžete nalézt spoustu informací, volně dostupných, není třeba šťourat se v tajemstvích. Pokud je správně prozkoumáte pohledem Koncepce obecné bezpečnosti, prizmatem Dostatečně obecné teorie řízení, lze nalézt spoustu nuancí události a vyznat se v tom.
Jan Buzek: Mě právě spíš zajímal ten obecný pohled. Já si právě pamatuji, že jste se té otázce dříve již věnoval. A skutečně, ve všech těchto vraždách hlavní vrah, zločinec, nikdy nepřežije, aby se podělil o své názory.
V.V.Pjakin: A umírají dost podivně. A vždy je to doprovázeno dalšími úmrtími. Jak jsem uváděl případ toho německého střelce – jeho matka byla zabita také. Proč zabíjel matku?
Proč? Protože mohla vydat nějakou informaci, která by zpochybnila, že střílel on. Tady je to stejné. Šup, a on před tím někoho zabil. Jenže: Předtím nebo až potom?
Jan Buzek: Zabil vlastního otce.
V.V.Pjakin: No tak tím spíš!
Jan Buzek: A nechal tam puštěný plyn, aby dům vybuchl, a v tom domě, který měl vybuchnout, nechal dva nebo tři dopisy na vysvětlenou. Velmi zvláštní věc. Jinak, máte pravdu, v internetu je k mání spousta informací. Já jsem se však právě ptal ne konkrétně na tento jeden případ, nýbrž na celý tento úkaz školních vražd, které se bohužel dějí ve všech zemích.
Čechy, to je taková země, kde se, mohlo by se zdát, nic neděje, velmi klidná země, ani demonstrace tu nemáme… No, tak už k tomu došlo.
V.V.Pjakin: Ona každá demonstrace je jen vypuštění páry do píšťaly. Jsou-li k mání jiné řídící metody, potom se po takových nástrojích, jako jsou demonstrace, nesahá, protože můžou velmi vážně ovlivnit rovnováhu sil v zemi a mohou sklouznout jiným směrem.
Zpravidla všechny tyto masové události, jako třeba Majdan na Ukrajině… máte konkrétní úkol, ale aby to celé nekrachlo, Američané museli spolupracovat s Ruskem, slibovat, že sami se vměšovat nebudou. Jen řekněte Janukovičovi, ať to všechno proběhne v klidu. A Rusko zajistilo klid na straně Janukoviče.
Ale USA se vůbec nechystaly plnit své sliby. Proto spáchaly převrat. A proto je to s masovými akcemi těžké. Dav se vyhnat dá, ale těžko se ovládá, těžko si zachovat jeho řízení. Proto se k podobným technikám jako jsou demonstrace nikdo zbytečně neuchyluje.
Jan Buzek: Dobře, děkuji. Moje druhá otázka je opět spíš teoretická. Odpověď na otázku, kterou bych chtěl položit, je mně osobně poměrně jasná. Nicméně rád bych dostal maximálně přesnou odpověď z Vašich úst.
Otázku mi předneslo více lidí. Reagují na Youtubovský program naší známé politické osobnosti Josefa Skály, někdejšího zástupce předsedy KSČM, strany která se v posledních letech už do parlamentu nedostala.
Žádají o vysvětlení rozdílu mezi komunisty a bolševiky.
Jde o to, že ve svém programu je Josef Skála tázán právě s odkazem na Vás, s tím, že Vy přísně odlišujete mezi bolševiky a komunisty.
Soudruh Skála rovněž rozlišuje mezi exportéry revoluce a budovateli komunismu v SSSR. Avšak vyjadřuje předpoklad, že pro Vás jsou komunisty ty strany, které pracovaly za hranicemi SSSR. Podle něj, Vy tímto rozdělováním vytváříte zbytečné napětí. Skála uvedl, že neví, jak byste chtěl rozlišovat mezi komunisty a bolševiky v někdejším Československu.
Lze v této souvislosti hovořit vůbec o bolševicích v nejvyšších úrovních řízení v poststalinské době? A také, měli jsme skutečné bolševiky v Československu?
A na závěr, proč se Vladimíru Vladimíroviči stále nedaří kladně se vyjadřovat o vašich, sovětských bolševicích.
V.V.Pjakin: Nějaké zásadní dělení na komunisty a bolševiky je zbytečné. Co to je komunismus?
Komunismus je světlý sen celého lidstva o spravedlivé společnosti, kde nebude útlak jedněch druhými. Kde nikdo nebude parazitovat a práce nepohltí veškerý čas člověka, ale poskytne člověku možnost rozvíjet se, osvojovat si svůj shůry daný genetický potenciál. To je světlý sen veškerého lidstva. Je přítomen v celém lidstvu v různých obrazech a podobách všude. Od prvobytně pospolné do libovolné rozvinuté společnosti.
Všichni o tom mluví. I ti, kdo trvají na davově elitářském uspořádání společnosti, sami pro sebe z jakéhosi důvodu tvrdí, že mají právo osvojovat si svůj genetický potenciál, a aby jim práce nebyla útlakem, ale byla radostí, která jim umožní se zajistit a naplnit své postavení Člověka.
Co se týče marxismu, a to je zásadní věc, která definuje rozlišování mezi upřímnými komunisty, a nejrůznějšími komunisty-imitátory, jakými byli například trockisté u nás v Sovětském svazu, tehdy ještě v sovětském Rusku i před tím, před revolucí.
Marxismus, na základě toho světlého snu celého lidstva, … Marxismus je teorie, která na základě tohoto světlého snu lidstva zformulovala teorii provedení světové globální expanze pod vedením globálního řízení, v jejímž důsledku by byl ve světě nastolen globální řád, lhostejno, zda si říká socialismus, komunismus, pro ně to nehraje žádnou roli.
Protože tento společenský řád by z podstaty nebyl ani komunismem ani socialismem, ale řešil by dva hlavní úkoly. Za prvé, zvládnout závody ve spotřebě a tím vyřešit globální ekologické problémy biosféry. A za druhé, zavést ve všech regionech planety jakousi kulturně mravní jednotu, která by zaručovala jednolitost řízení a tak předcházela jak nejrůznějším vnitřním – občanským válkám, tak i vnějším válkám, tedy zajistit stabilitu řízení ve smyslu jeho předvídatelnosti a jednotnosti.
Takže toto měl vyřešit marxismus. V určité etapě, při jakési vnější totožnosti cílů… oni přeci vyhlašují, že má být spravedlivá společnost, že bohatí nemají utlačovat chudé, a chudí, že mají dosáhnout určité úrovně v materiální i kulturní úrovni, mít možnost kulturního růstu. V určité etapě… na počátku 20. století, došlo ke shodě vektorů cílů upřímných komunistů a komunistů marxistů. Jenže na základě marxismu vybudovat komunismus nelze.
Marxismus má v první řadě nesprávně postavenu základní filozofickou otázku. Ptají se: „co je prvotní, hmota nebo vědomí?“ Takto postavená filozofická otázka neumožňuje sestrojit předvídatelné řízení. Společnost, jejíž základní filozofická otázka je formulována takto, bude ve vztahu k řízení prováděnému na základě celostního chápání světa vždy vědomě neakceschopná.
A druhý problém je, že nemá proveditelnou měřitelnost. Nedovoluje odlišit „nadprodukt“ od „základního produktu“ a podobně. Marxismus v tomto směru postrádá měřitelnost ukazatelů. A pokud nemá měřitelné ukazatele, pak postavit řízení na základě marxismu není možné.
V podstatě toto vyhlásil Stalin ve své práci „Ekonomické problémy socialismu v Sovětském svazu“. Stalin se fakticky rozešel… řekl: „Musíme přezkoumat mnohé teze marxismu“.
Budeme-li zkoumat Stalinovu činnost, potom obnova Ruska a Sovětského svazu jako světové supervelmoci č. 1, a to je absolutní fakt, ať už si manipuluje parametry, kdo chce, jak chce, na to, aby mohl čelit Sovětskému svazu, se západní svět, všechny koloniální mocnosti musely sjednotit, sjednotit v epoše druhé světové války.
Tak co? Kdo je potom supervelmocí číslo jedna? USA?? Jinou věcí je, že trockisté, kteří se zmocnili vlády, udělali všechno pro diskreditaci myšlenek komunismu a socialismu, ale přitom ideu marxismu zachovávali a zachovávají ji dodnes.
Podívejte se, jak je marxismus respektován ve všech kapitalistických společnostech, což ukazuje, že marxismus v podstatě není v rozporu s kapitalismem. Prostě omezuje celkovou spotřebu do potřebných rámců. Aby ta sarančata nesežrala veškeré přírodní zdroje planety Země.
A tu vyvstává otázka: Jak rozeznat komunistu a bolševika? Už jsem řekl, že prakticky nijak. Nicméně, pokud se podíváme například na sovětský film Čapajev, v něm rolník přistupuje k Čapajevovi a říká: „Vasiliji Ivanoviči, ty jsi pro bolševiky nebo pro komunisty?“
A to nebyla otázka jen tak. Při praxi, jaká se uplatňovala v sovětském Rusku a v období občanské války a po ní, to byla otázka k věci. Protože se rozlišovalo mezi komunisty – humanisty, praktiky marxismu, a komunisty – praktiky života.
Humanisté, kteří praktikovali marxismus, byli zdrojem veškerého neštěstí. Všechny zvrácenosti v budování socialismu, které ze Sovětského svazu známe, to jsou všechno následky činnosti těchto komunistů humanistů, praktiků marxismu, oni zaváděli marxismus.
A naopak komunistům – praktikům, vedeným životem, těm se říkalo bolševici. Bolševismus jako takový není politická strana. Samotná strana bolševiků nikdy neměla početní většinu. Ale zastupovala většinu lidu v zemi.
Podstata bolševismu spočívá v upřímné snaze vyjádřit a uvést do života dlouhodobé, strategické zájmy pracující většiny, která si přeje, aby nikdo neparazitoval na její práci a životě. Což je ve shodě s komunismem.
Jenže komunismus, to je světlý sen. Kdežto bolševismus představuje s sebou historicky reálně, v každé epoše, bolševismus představuje energickou podporu přechodného procesu… v každé epoše podporuje přechodný proces od historicky vzniklého davoelitářství ke mnohonárodnostní lidskosti Země příští epochy.
Podívejte, vidíme, že společnost se trvale mění. A určité vrstvy obyvatelstva nabývají stále více práv. Nejdříve neměli žádná, třeba otroci za otrokářství, mohli jen pracovat na hospodáře, ale ať už byla situace pracující většiny v továrnách začátkem 20. stol. jakkoliv otrocká, s jejich právy bylo nutné počítat. V různých zemích v různé míře. Tento proces probíhal s konkrétní specifikou v každé konkrétní zemi.
U nás například, v Rusku, můžeme s klidem označit za bolševiky-praktiky knížete Dmitrije Požarského a občana Kuzmu Minina, protože právě pod jejich řízením byl proveden určitý kvalitativní přechod společnosti z jednoho stavu společnosti do druhého.
Přitom ani jeden z nich osobně nevyužil plodů tohoto svého vítězství. Podívejte se, co to bylo za situaci. Dmitrij Požarskij byl původem Rurikovič. Vůbec nikdo nezpochybňoval jeho právo na trůn. Vždyť to byl rodilý Rurikovič.
Vůbec žádní další adepti na ruský trůn nebyli. Volba Romanova, chráněnce Holanďanů, na ruský trůn proběhla i díky tomu, že na Dmitrije Požarského byl spáchán atentát, byl raněn, roznesla se zpráva, že byl zabit. Zaruckého kozáci hned zamávali šavlemi a na zemské radě hlasovali za Romanova.
Když se ukázalo, že Požarskij mrtev není a že je rozený Rurikovič, v zemi se vzedmula velmi vážná vlna. Proč máme přijmout bůhvíkoho dosazeného za cara, když ten přísahal věrnost polskému králi a líbal kříž? Když tu máme konkrétního osvoboditele ruské země s nezpochybnitelnými právy na trůn, Dmitrije Požarského?
Kdyby se Dmitriji Požarskému zachtělo, sešla by se mu obrovská domobrana, aby svrhla Romanovce. Ale Dmitrij Požarskij vycházel ze zájmů země. Země byla vyčerpána, zprvu neúrodou, rozvratem hospodářství a potom i občanskou válkou. Rozpoutávat novou občanskou válku a tím dále oslabovat stát pro své osobní zájmy stát se carem, s tím nesouhlasil, řekl ne.
Teď si země musí oddechnout. Třeba s tímto carem, ale země musí přijít k sobě a vstát. Nevyvolal novou občanskou válku. On, osvoboditel Ruska od zahraničních okupantů, si dokonale uvědomoval, že pokud nyní vyvolá novou občanskou válku, země je oslabená a Romanovovi se dostane veškerá podpora Západu a povede k tomu, že Rusko dál zeslábne a poztrácí svá území, stát může i zaniknout. Kdežto na vlně vítězství ruského bolševismu pod vedením Požarského a Minina nebudou mít Romanovci dostatečnou svobodu, aby zradili zájmy Ruska, kterou by měli, kdyby předchozího vítězství nebylo.
Sebeuvědomění si národa pozvednuté na novou úroveň a organizace vnitřního života dosažená Mininem a Požárským nedovolila prvním Romanovcům, jak Požarskij předpokládal, zrazovat zájmy Ruska tak, aby zničili Rusko.
Podívejte se, Michail Romanov, to byla kusovka. Alexandr Michajlovič nejklidnější, ovládaný Holanďany, přijal holandskou vlajku, chtěl ji zavést, ale nepodařilo se. Nicméně měl syna Petra Alexejeviče, Petra I. Petr I. byl vychováván k tomu, aby Rusko dorazil, ale v důsledku vlády Petra I. se Rusko stalo impériem, které už západní nepřátelé Ruska nedokázali porazit.
To znamená, že Rusko za vlády dvou prvních Romanovců nabylo určité stability, aby Petr I. mohl realizovat své reformy. To dokonale chápal Požarskij, že je potřeba čas. Nevěděl, co to je zákon času a další, ale chápal a aktivně podporoval tento přechodný proces ze stavu jedné společnosti k jiné, mnohem spravedlivější.
A právě bolševici, jde o to, že to nejsou žádní abstraktní humanisté, nýbrž vycházejí ze zájmů většiny obyvatel státu a aktivně hýbají všemi procesy ve společnosti takovým směrem, aby byly vyjádřeny a uvedeny do života dlouhodobé strategické zájmy pracující většiny.
To je důvod nenávisti k bolševikům, zejména k bolševikům! A nikoliv k nějakým abstraktním komunistům. S komunistickými stranami se na západě vypořádali snadno. Zejména v poststalinském období, když trockista Chruščov uštědřil bolševismu silnou ránu.
Copak existovala nějaká Komunistická strana Itálie? O čem se chcete bavit? Nebo Komunistická strana Francie a další? To byly jen vývěsní štítky. Komunistické strany, pracující jako obhájkyně národních zájmů, se uplatnily jen v socialistickém společenství. Ale i tam tehdejší probíhající procesy ukázaly, že většiny vedení těchto stran se zmocnili trockisté. Marxisté – praktici, komunisté – abstraktní humanisté.
Jan Buzek: V tomto ohledu je dobře vidět, jako nadávka se více používá označení „bolševiku“, málokdy „komunisto“. A to společností nejnenáviděnější, nebo spíš ne společností, ale naší moci, je Stalin, který je povahově nejvýraznějším bolševikem.
V.V.Pjakin: V tomto ohledu, jak jste správně poznamenal, stojí za připomínku následující.
Byli to právě bolševici, koho nenáviděl Hitler. A když se u nás rozběhla Gorbačovova perestrojka, tak architekt perestrojky, Alexandr Nikolajevič Jakovlev rozdělil komunistickou stranu na dobré komunisty, kteří jsou za všechno dobré a proti všemu zlému, a na špatné bolševiky.
A k čemu přivedla tato perestrojka? Jakovlev byl přeci spokojen s dosaženým výsledkem, že zničil supervelmoc číslo 1. Sám se vyjádřil, že :společnost jsme provedli kanalizační rourou.: A mohl ji provést po široké silnici. To ale nemohl, po široké silnici, to by byla cesta bolševismu. On potřeboval zničit stát a ne ho budovat. Proto jej vedl kanalizační rourou.
A proto je po celém světě vytvářen absolutně negativní názor právě na bolševiky, na komunisty, praktiky života, kteří budují novou společnost v zájmu celého obyvatelstva, aby znemožnili parazitismus jedněch nad druhými. Aby každý člověk dostal příležitost rozvinout vlastní genetický potenciál. Jen se podívejte, jakého rozmachu dosáhl Sovětský svaz v důsledku činnosti bolševiků, když se lidé od pluhu stávali významnými vědci, vojevůdci, techniky, staviteli, jen se podívejte, jaký stát postavili.
Země se rozjela vpřed takovým způsobem, že na její zastavení se musel sjednotit veškerý kolektivní Západ a musel posbírat veškerý kolektivní ekonomický potenciál.
Sovětský svaz rozvíjel své kosmické odvětví samostatně a západ posbíral všechny, včetně Německa, které bylo tou dobou v dobývání kosmu přede všemi. A stejně zaostal a stejně nedokázal postavit kosmické odvětví srovnatelné se Sovětským svazem.
S jadernou energií je to to samé. Ano, bombu sestrojili jako první. To byla jaderná bomba, ale s vodíkovou jsme je již předběhli.
A na rozdíl od početného personálu, který se podílel na tvorbě jejich bomby, naše kolektivy byly podstatně menší. My jsme neměli takový souhrnný lidský a ekonomický potenciál, jakým disponoval souborný Západ. A přesto, vytvořený vzdělávací systém, systém společenských výtahů, jaký byl v Sovětském svazu, umožňoval realizaci všech těchto zájmů.
Proto, do čeho se pustil Chruščov? Hned začal likvidovat vzdělání a zavírat sociální výtahy. A proměnil stranickou sovětskou nomenklaturu na třídu samu pro sebe.
Jan Buzek: A zlikvidoval hnutí racionalizátorů.
V.V.Pjakin: O tom právě mluvím. Zavřel sociální výtahy a proměnil nomenklaturu ve vymezenou třídu samu pro sebe. V mnohém zastavil nebo zbrzdil rozvoj Sovětského svazu. A potom to dorazil Brežněv s jeho takzvaným obdobím stagnace.
Když byl podpořen Gorbačov, všichni si mysleli, že nastane perestrojka. Vše pozitivní bude zachováno, a vedení bude přeorganizováno tak, aby byl brán zřetel na zájmy většiny, Ale od počátku byla stavěna kapitalistická společnost.
Začali vyhlašováním: „více socialismu, více lidovlády“. A dovedli to kam? To je čistý trockismus! Když proklamace neodpovídají reálným krokům. Což je v zásadě vyjádřeno v teorii marxismu. Marxismus je teoretickou platformou pro činnost trockismu. Takže tak.
Jan Buzek: Dobře, děkuji, díváte se na fotbal? Já se tedy nedívám…
V.V.Pjakin: Neztrácím čas na prázdnou podívanou.
Jde o to, že současný fotbal nebo hokej se zhroucením Sovětského svazu přestaly být i sportem, i prostředkem provádění politiky.
Jen si vzpomeňte, jaký byl hokej, jak dobře hrál český tým se Sovětským svazem.
A všimněte si, jak tento hokej pokaždé doprovázelo ideologické informační pole. Jaké byly řídící procesy.
Dnes je všechno omezeno jedním. Rusko nikdy nemá právo vyhrávat. A také nevyhrává. Aby někdy něco vyhráli… byl takový zápas, musel přijít Putin přímo k hokejistům a říct: Hrajte! Musíte vyhrát! A oni na to: trenér nám řekl… Ale já vám říkám hrajte a vyhrajte!
Podstata spočívá v tom, že je to politicky nastaveno, že Rusko nesmí nikde vyhrát. Vyjádřeno je to tím, že na olympiádě se v žádném případě nemůže ukázat ruská vlajka. a ti sportovci, kteří vystupovali pod bílou vlajkou, a možná ještě budou vystupovat, musí vystupovat z protistátních pozic.
Putin se to snažil trošku potlačit, ale stejně se to projevuje. Dnešní podstata všech těch fotbalů, politická složka je dnes naprosto minimální, projevuje se na případech s Ruskem. Ale hlavní podstata je hra o peníze. Kde a jak vyhrát. To je celé.
Jan Buzek: Ptal jsem se ohledně jiné věci. Sám se na fotbal či hokej moc nedívám, ale ta politická složka sportu mě baví. Naše veřejnost nedávno… Jedno hokejové družstvo mělo přijmout brankáře, který pracoval jako brankář v Kazachstánu, a hrál ruskou hokejovou ligu. Udělala se z toho veliká aféra a musel být po dvou třech dnech propuštěn.
V.V.Pjakin: To je sport! Dnešní protiruská propaganda má takovou sílu… Západ bojuje proti Rusku naplno.
Jan Buzek: Nejkomičtější na tom je, že to naše hokejové družstvo je sponzorováno německými obchodními řetězci a tento brankář odešel do Německa, v klidu si tam chytá, tam to nikomu nevadí.
Proč jsem se ptal na počátku, protože na nějakém soustředění v nějaké arabské zemi si zahráli přátelské utkání slovenský, myslím, Slovan s vaším CSKA. Zase je z toho aféra. Pražská Slávie nechce hrát se Slováky. Komedie. Chtěl jsem se zeptat, zda si toho ruská veřejnost také všímá.
V.V.Pjakin: Bylo by to legrační, kdyby to nebylo tak smutné. Vždyť o co tu jde. Sport je jedna z metod odlákání lidí od politiky. Politika je v tak či onak přítomna všude, byť finanční složka je ve sportu zastoupena velmi silně.
Co se týče toho brankáře, kterého jste uvedl jako příklad, a že si jako hraje v klídku v Německu, podívejte, probíhá likvidace ruské kultury.
Takže úkolem není očernit někoho konkrétního, ale udržovat společnost ve stavu anti-ruské hysterie. Takže pokud se v této etapě stal středem pozornosti, u vás hrát nemohl a hraje někde v Německu, nevíme, jakou měl smlouvu v Čechách a jakou má v Německu. To není ta otázka. Jde o to, že pokud se podíváte na různá hnutí LGBT, BLM, protiruskou hysterii uvidíte, že jsou vytahováni jednotliví lidé za jakési činy, kterých se kdysi dopustili.
Nebo se ukazuje, že je někdo překvapivě jiného původu. Tolik let ho známe, mysleli jsme, že když mu dáme práci…
Ale nyní je politická situace taková, že je potřeba ho využít v protiruské hysterii. Jde tedy o to, že aféra proběhla, vyčerpala se, tak ho teď dáme na střídačku a až přijde čas, zase ho využijeme. Buď individuálně nebo kolektivně.
Až se zjistí, že je takový, makový, vědělo se to o něm, když byl angažován… Navíc, netřeba zapomínat, že s každým je vedena individuální práce na téma vlastizrady. Je docela možné, že tlakem na jedno místo, mu dělají výhodu jinde, ale musíš si toho být vědom a vlast nakonec zradit. Pokud vlast zradíš, využijeme tě jedním způsobem.
Nezradíš-li, potom jiným. Ale stejně ho podvedou.
Od nás utekl do Velké Británie náměstek ministra Ovsjanikov. Ukradl tu peníze, byl gubernátorem Sevastopolu, vyčleněné peníze kradl a v Británii ukládal. A myslel si, že všechno je v cajku. A když tam utekl, zachoval se jako zrádce, hodně uškodil, prostě tam utekl, ke svým pánům. A tam mu říkají, sorry, vždyť ty jsi ty peníze ukradl.
No dyť jo, v Rusku, a Vám jsem je přinesl. Ne ne ne, ty peníze jsou kradené. Vítejte v britském vězení. A tam z něj vyždímají všechno, on přeci ví spoustu věcí o vnitřních záležitostech naší vlády. Měl kontakty a všechno další. Nehledě na to, že v posledních letech šéfoval bance a ve vládě nebyl… rok, dva, asi něco přes dva roky.
Udržel si kontakt s celou vládou, zabýval se korupcí vlády, hodně toho ví a jako konzultant toho ještě hodně odpracuje. Jen se podívejte, z Ruska už spousta lidí prchla do Velké Británie.
Čím to vždycky končí? Ve Velké Británii jim seberou peníze a buď je zavřou do vězení nebo jako Boris Berezovskij – sám se pověsil.
Jan Buzek: Věší se.
V.V.Pjakin: Jednotný scénář, a přesto tam utíkají. Proto, situace je taková, zradíš vlast a jsi naprosto nikým. Příkladem budiž Ovsjanikov, z Ruska přímo do britského vězení! Pro peníze.
A říká – já mám ještě peníze. – Copak, ty ještě máš peníze?? To nebylo všechno, cos nakrad? Tak kde máš zbytek? Na advokáta? To už nejsou tvoje peníze, všechno nakradené půjde do britské pokladny.
A to je osud všech.
Jan Buzek: Dobře, velmi děkuju za dnešní program.
V.V.Pjakin: Děkuji, volejte a budeme si povídat, pokud tedy budete mít zájem.
Jan Buzek: Ano, můj zájem se pravidelně obnovuje.
ZDROJ: Fórum KOB AUTOR: V.V. Pjakin a Jan Buzek
Prosím podpořte náš projekt!
Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu
CZK účet ve FIO bance (správce Slovanský Svět) :
Ú:2902573480/2010
IBAN:CZ4320100000002902573480 SWIFT: FIOBCZPPXXX
EURO účet ve WISE bank (správce Jie Liang) :
IBAN: BE62967308702361 Swift:TRWIBEB1XXX
Adresa banky: WISE EUROPE S.A., Avenue Louise 54, Room S52 Brussels 1050, Belgium
Děkujeme
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi