Alena Novotná: Česko zve cizí vojáky na manévry. Proti Rusku a Srbsku?

Kabinet Andreje Babiše na žádost ministra obrany Lubomíra Metnara potvrdil, že v příštím roce české vojáky čeká 132 zahraničních cvičení. Nejdůležitějším výcvikem české armády bude v příštím roce European Challenge 2020, tedy nácvik aktivity sil a prostředků bojové skupiny pod velením německého Bundeswehru. Na cvičení česká armáda vyšle do Německa 300 svých vojáků s 85 kusy techniky. Bez komentáře.

Zároveň se na českém území bude v roce 2020 konat 60 cvičení ozbrojených sil jiných států, z toho pětkrát budou v České republice cvičit spojenci bez přímé spolupráce s českou armádou. A to je velmi závažná informace, na kterou média hlavního proudu vůbec nereagují.

„Vojenská cvičení se zahraničními partnery jsou především klíčovým nástrojem k dosažení potřebné úrovně připravenosti sil a prostředků resortu ministerstva obrany k obraně České republiky a spojenců,“ uvedl pro média Jakub Fajnor z tiskového oddělení ministerstva obrany.

Je to málo nebo moc? Vezměme pro ilustraci naše sousedy. Na Slovensku také nedávno schvalovali plán cvičení. Pouze za první půlrok roku 2020 se tam uskuteční 26 vojenských manévrů s účastí cizích ozbrojených sil. Slovenští vojáci budou v zahraničí cvičit dvacet devětkrát. Znovu upozorňujeme, informace se týká prvních šesti měsíců příštího roku.

Nemá cenu zpochybňovat, že armáda musí cvičit. Česká armáda také musí být v kontaktu se svými partnery, když jsme v té Severoatlantické alianci. S tím se také nedá nic dělat. Ale ten počet?

A je velmi sporné, že cizí armády budou na našem území pětkrát cvičit bez přímé spolupráce s českou armádou. To znamená, že si na území České republiky budou dělat, co chtějí, střílet kam chtějí a jezdit kam chtějí? A občané nemají žádnou možnost jak rozhodnutí zvrátit.

Nelíbí se vám přítomnost cizích vojáků poblíž vašeho městečka? Tak to máte smůlu. Vláda je k nám pustila a vy to těch pár dnů musíte vydržet. Takový přístup, zejména vzhledem k historické zkušenosti naší země, je minimálně nefér vůči občanům a možná dokonce i vulgárně arogantní.

Na vojenská cvičení v Česku se Sputnik zeptal renomovaného experta na vojenské bezpečnostní technologie Petra Markvarta.

„Z definice a ze zákona o ozbrojených silách vyplývá, že ‚základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení ‘ (par. 9, odst. 1 zákona). Všechno ostatní, včetně pozdější indukce jakýchsi blíže nedefinovaných mezinárodních smluvních závazků do základních ustanovení tohoto zákona je až sekundární. Proto bych byl hodně opatrný v tom, která z těchto cvičení vlastně slouží ke zvýšení obranyschopnosti naší země,“ říká Markvart.

„Zatím se mi zdá, že vidím hlavně přesuny vojenské techniky přes naše území proti Rusku a Srbsku, nácviky výsadků a navádění letecké techniky v zahraničních misích. Armáda ČR se stále více natáčí směrem k zajišťování těchto zahraničních intervencí, přičemž to není jejím hlavním úkolem. Krásným příkladem za všechny z poslední doby je nesmyslný nákup amerických vrtulníků Bell UH-1Y, které si dosud koupil pouze Sbor námořní pěchoty Spojených států. Asi mi něco uniklo a budeme v nejbližší době podporovat vylodění nějakých námořních pěšáků na nějaké pláži. Tak co je to za obranu země, přátelé?“ táže se specialista.

Takže to vypadá, že se teroristé z Islámského státu* cvičení na českém území nemusí obávat. Cíl je někde jinde? Někde víc na východě?

„Je to stejné, jako kdysi za komunistů. Ideologové stanovili, kdo je nepřítel a všechno se připravovalo na válku s ním. Pouze mi stále uniká, jak by se k nám ti Rusové a Srbové probili a proč by, pro Boha, vedli ofenzívu proti České republice? To jsou samozřejmě nesmysly. Česká republika se musí umět především bránit v rámci svých hranic proti všem druhům napadení, včetně moderních hrozeb teroristických útoků (ať už je jejich režisérem kdokoliv), masové nelegální migraci nebo podněcování domácích rozbrojů a násilí (tzv. barevným revolucím),” domnívá se Markvart.

„Našimi přirozenými spojenci v tomto boji, se kterými sdílíme společné hodnoty i trpké historické zkušenosti, jsou především země V4 a v širším slova smyslu další středoevropské země nebo jejich regiony. Taková obrana však jistě není možná bez všeobecné branné povinnosti a důsledného výcviku mužské populace, tedy bez zavedení základní vojenské služby, byť na kratší dobu, než tomu bylo v minulosti. Šest měsíců by úplně stačilo,“ míní expert.

„Občané mají být zejména připraveni sloužit v ozbrojených silách a patrioticky jednat i volit. Otázka, zda chceme, aby zde cvičili spřátelené ozbrojené síly (např. maďarské) je skutečně spíše otázkou politických a odborných rozhodnutí. Taková rozhodnutí však musí činit vláda, která není pod neustálým tlakem jakýchsi agresivních uskupení či zahraničních lobbystických skupin. Pak se nám z takových společných cvičení totiž skutečně stanou buďto politicky motivované manévry velmocí, nebo nácviky situací s obranou naší země nesouvisejících,“ říká Petr Markvart.