Americký Stratfor má hrůzu z možného rusko-německého spojenectví

Politicko-ekonomická architektura poválečné Evropy se budovala USA nejen jako vojenský blok proti SSSR a jeho spojencům, ale i jako ovládaný systém. Smysl ovládání byl v co možná delším, ideálně věčném prvenství USA v této struktuře. Po rozpadu SSSR byly země východní Evropy zabudovány do evropského společenství jako zátaras, zabezpečující podle záměru tvůrců-Američanů izolování Ruska a nepřipuštění obnovení jeho moci.

Nyní, kdy svět prodělává značné změny a kdy účinnost správy USA v Evropě každým rokem stále více slábne, se otázka o úloze Ruska vrací do evropského diskurzu přirozeným způsobem. Samozřejmě, za roky amerického vládnutí se zformovala celá „třída“ beneficientů, pro něž bylo staré schéma zdrojem všemožného prospěchu, a Washington byl známým a pochopitelným pánem. Tak tato třída, která tvoří značnou část nynější evropské byrokracie, zakouší bezmezný „strach a hrůzu“ ze sblížení se Ruska a Německa, o němž uvažuje George Friedman. Evropské státy se však budou muset zamyslet nad návratem vlastní suverenity, vždyť, čím dále budou odcházet USA, tím důležitější bude pro Evropu získat skutečnou samostatnost. A zde se bez Ruska a vzájemně výhodné spolupráce bude těžké obejít.